Kde najdete svět Obecné školy Zdeňka Svěráka druhého
08.04.2026
Foto: Se svolením Bontonu
Popisek: Zdeněk Svěrák ještě bez plnovousu, jako státní žalobce v hudební krimikomedii Zločin v šantánu, kterou natočil režisér Jiří Menzel v roce1968 na námět Josefa Škvoreckého
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Podstatou jeho kumštu je moudrost a laskavý humor, vtipnou scénku dokáže stvořit prakticky kdekoli a z čehokoli. Možná ale ani netušíte, kde se zrodil a kde dodnes najdete svět jeho Obecné školy.
Citlivý a jemný pozorovatel lidských duší, který rozumí každodenním obyčejným radostem i strastem, v jejichž hlubině se často skrývá pořádná porce tragikomiky. S humorem prostě dokáže brát téměř cokoli, spisovatel, scenárista, dramatik a herec Zdeněk Svěrák je prostě jedinečná osobnost. „Všem lidem chci připomenout, že v těžkých dobách naší historie jsme neztráceli humor. Je to nepřítel mocných a záchranný pás pro tonoucí,“ řekl při příležitosti oslav svých devadesátin držitel filmového Oscara, Zlatého glóbu, Magnesií Litery, Českého lva a dlouhé řady dalších cen, který velmi brzy zatoužil psát a bavit druhé. Jestli lze někoho ze současných umělců nazvat žijící legendou, je to právě on.
Zdeněk druhý
Narodil se 28. března 1936 v Praze. Jeho otec František se sice vyučil zámečníkem, mimořádně ho ale zajímal elektrikářský obor, takže se v něm vzdělával samostudiem a vypracoval se až na vedoucího rozvodny. Byl mimořádný všeuměl, který si vyrobil televizor, postavil včelí úl nebo klidně ušil bačkory. Zakládal si na tom, že dokáže vydělat dost, aby uživil rodinu, takže jeho žena Růžena byla celý život v domácnosti. Vdávala se v roce 1929 těhotná, syn Zdeněk ale v pěti letech šlápl na rezavý hřebík a zemřel na sepsi. Rodiče to tenkrát nesli velmi těžce, maminka se dokonce pokusila o sebevraždu. Situaci naštěstí zachránilo další těhotenství. I druhý syn dostal jméno Zdeněk, rodiče se ale o něj nikdy nepřestali bát.
Kouzlo funících mašinek
Bydleli na Bohdalci na rozhraní Michle a Vršovic, kde bývaly od dvacátých let minulého století rozsáhlé nouzové kolonie pro nezaměstnané. Domky tu vyrůstaly prakticky ze všeho, co se podařilo sehnat, řada z nich načerno, úspěšnější sehnali třeba i vyřazený vagón. A některé z těch lepších tam stojí dodnes. Do zvláštního ostrova se svým vlastním životem, který jako by sem byl přenesen z jiného světa, jsme v dětství občas chodívali, se zvědavostí a trochu i pocitem strachu, protože některé vypadaly, jako by z nich nikdy nemohlo vykouknout nic dobrého. Hlavně jsme ale pozorovali z výšky vršovickou výtopnu pro parní lokomotivy, která slouží dodnes. Později, už na sportovním gymnáziu, jistý pan profesor často říkával ve chvílích, kdy neslyšel vlastního slova, že nechápe, kterého vola napadlo postavit gymnázium mezi nejdelší seřazovací nádraží v republice a fotbalový stadion (Bohemians). A už v první třídě seděl Zdeněk v lavici se svým nejstarším kamarádem a budoucím cimrmanologem Bořivojem Pencem, se kterým hrál loutkové divadlo.
Obecná škola:
Svět Obecné školy
Svěrákovi tu žili ve služebním bytě až do chvíle, kdy se jejich byt zalíbil za války jednomu Němci zalíbil. A tak otec dostal výpověď a stěhovali se do Kopidlna, kde Zdeněk chodil do druhé a třetí třídy. Po osvobození se ale na Bohdalec vrátili. A žádný režim si s koloniemi na Bohdalci nedokázal poradit. Ani za první republiky, ani protektorátu, se je prostě nepodařilo, jsou prostě nezničitelné. Svěrák znovu do těchto míst zamířil počátkem devadesátých let, aby tu natočil slavnou hořkou komedii, která získala i nominaci na Oscara. V Elektrárenské ulici tu stále najdeme obchod, v němž nakupovala Libuše Šafránková, kousek dál hospodu, z které kluci hosty vykouřili, aby táta Hrušínský šel domů, na rohu měl stánek zmrzlinář. Slatiny měly nejen školu z dřevěných pavilonů, ale také dva koloniály a tři družstevní konzumy, osm hospod, holiče, zmrzlináře, mandl, mlékárnu, pekárnu, řeznictví, biograf... A v době největšího rozkvětu i fotbalový klub a ochotnické divadlo, které hrálo v hospodě U Řeháků.
Představa versus realita
V dětství se Zdeněk chtěl stát řidičem pekařského auta, pak prezidentem nebo průvodčím. Pokoušel se hrát na housle, pak na akordeon, moc mu to prý ale nešlo. na fotbalovém plácku moc nezářil, líp se mu dařilo v hokeji a volejbale. Nejvíc ho ale lákala bohatost mateřského jazyka a literatura. První humorné povídky začal psát už na gymnáziu, bavil jimi spolužáky a zjistil, že mu dělá radost, když se lidé kolem něj smějí. Jeho vzorem se stali spisovatelé, kteří dopoledne učili, a pak se věnovali psaní, pro spisovatele ale žádná vysoká škola nebyla. Navíc z něj otec chtěl mít elektroinženýra, takže se na pražské ČVUT opravdu přihlásil. Pak se ale odhodlal navrhnout rodičům změnu. Souhlasili, a tak začal studovat český jazyk a literaturu na pražské Vysoké škole pedagogické. Díky tomu se seznámil s Ladislavem Smoljakem, který studoval matematiku a fyziku a režíroval školní ochotnický divadelní soubor. A také tam už v osmnácti letech potkal svoji životní lásku, drobnou a půvabnou Boženu Němečkovou, do které se bláznivě zamiloval. Kde budou učit, jim bylo po absolutoriu v roce 1958 jedno, hlavně když budou spolu, takže začínali v Žatci a o rok později se vzali.
Láska na celý život
Boženka zůstala v oboru, který vystudovala, celý život učila češtinu a dějepis. Stala se jeho prvním čtenářem i korektorem, který procházel jeho texty a scénáře. Nejenže opravovala chyby, které mu v zápalu boje s textem unikly, ale hlavně mu dávala zpětnou vazbu, kterou potřeboval. A kritikou nikdy nešetřila, často prý kvůli ní dokonce vznikla i hádka. Celý život se skvěle doplňovali a stále doplňují. V únoru 1961 se jim narodila dcera Hana a tehdy také vstoupil do KSČ. Při kantořině mu ale na psaní nezbývalo dost času, který potřeboval, takže se zúčastnil konkurzu do armádní redakce Československého rozhlasu. Uspěl, v červenci 1962 nastoupil a začínal ranní pětiminutovkou o literatuře. Počátkem února 1965 se narodil v Žatci jeho syn Jan a Zdeněk začal spolupracovat s Jiřím Šebánkem na rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka.
Pokračování v pátek 10. dubna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Praha neznámá, David Hampl: Zdeněk Svěrák – životopis)
Vložil: Adina Janovská