Skandál v Českém slavíku pokračuje. Tomáši Klusovi se dostalo podpory z nečekané strany
01.12.2013
Foto: Český slavík
Popisek: Český slavík, ilustrační foto
Tomáš Klus se v pátek odhlásil z ankety Český slavík, jejíž předminulý ročník v kategorii zpěváků vyhrál a v posledním ročníku skončil druhý. Oznámil to na svém facebookovém profilu. Pravdivost prohlášení potvrdil Klusův manažer Radomír Pivoda. „K celé záležitosti se vyjádřím později, jsem nyní v zahraničí," řekl k tomu ČTK ředitel ankety Český slavík Jaroslav Těšínský. Aféra ale vypukla o pár dnů dříve...
Protestem proti údajné cenzuře se tak populární písničkář připojil ke zpěvákovi Monkey Business Matěji Ruppertovi, který se ve středu rozhodl pořadatelům Českého slavíka vrátit cenu Skokan roku, kterou v anketě získal v roce 2006. Důvodem je vyřazení letošního vítěze kategorie Hvězda internetu rappera Martina Pohla vystupujícího pod jménem Řezník.
„Po krátké diskusi se svým Svědomím vám se vší vděčností za dosud svěřené Hlasy děkuji, a neb si jich vážím, prosím v příštím roce spíš o osobní předání formou pobytí spolu kdesi na turné, či festu, neb s nimi v prostředí, kde trpí Svoboda, neumím nakládat. Odhlašuji se tímto z ankety Český Slavík Mattoni, protože nejsem s to ztotožnit se s něčím, co se nějak tváří a jinak je," napsal na Facebooku Klus. Zároveň se kriticky vyjádřil i k dalším věcem provázejícím letošní předávání cen ve Státní opeře.
Souhlas bez jeho vědomí
Na Facebooku si Klus mimo jiné stěžuje na údajné zneužití v reklamní kampani, k níž dali zástupci ankety souhlas bez jeho vědomí. Také kritizuje potíže se zvukem v přímém přenosu, za které se postiženým umělcům prý nikdo ani neomluvil. Klus dále píše, že přestože dopředu odmítl převzetí ocenění za píseň Cesta, na které hostuje s kapelou Kryštof, které podle jeho názoru patří hlavní zásluha na úspěchu písně, byl v přímém přenosu vyzván k příchodu na pódium.
Klus ve svém textu naznačuje, že vzít Řezníkovi cenu není řešením, přestože se s jeho výrazovými prostředky neztotožňuje. „...vzhledem k jazykovým prostředkům Řezníka je tohle zhruba hranice, kde já ve svých textech končím. A on začíná," podotkl s tím, že „tenhleten maník o něčem zpívá a poslouchá to velká spousta lidí. Logicky tedy patří na Slavíky, neb zde promlouvají vaše Hlasy".
Pořadatelé bez předchozího upozornění diskvalifikovali z kategorie Hvězda internetu rappera vystupujícího pod jménem Řezník, místo něj vyhrál Johny Machette. Nařčení z cenzury odmítají, rappera prý vyloučili proto, že v jeho textech spatřují "závadné jednání".
Pohlovy problémy se zákonem
Agentura pořádající Českého slavíka poslala Pohlovi otevřený dopis s důvody jeho vyřazení ze soutěže. „Rozhodně nechceme a nebudeme podporovat propagaci extrémního násilí, kterou systematicky děláte ve svých textech i obchodních aktivitách," uvedli pořadatelé, podle nichž rapper velmi vulgárně zpívá například o ubližování ženám. Také připomněli, že Pohl měl loni problémy se zákonem, když na internetu prodával trička s podobiznou norského extremisty Anderse Breivika a s nápisy vztahujícími se k jeho činu, při kterém zabil 77 lidí. „Všem, kdo si chtějí udělat objektivní obrázek, doporučuju, aby se podíval na naše stránky, kde jsou ukázky z Řezníkových textů," dodal Těšínský.
Český slavík manipuluje s hlasy!
K aféře se vyjádřil i manžel zpěvačky Heleny Vondráčkové Martin Michal: „Jsme přesvědčeni o tom, že tato anketa je založena na manipulacích s hlasy a dokonce k tomuto názoru máme i podklady. Nehodláme se zúčastňovat žádných podvodů a ani dovolit k těmto podvodům používat jméno paní Vondráčkové. O celkové kvalitě této pseudoankety si snad každý člověk po letošním ročníku udělal svůj obrázek. Já ale stejně obdivuji drzost pana Těšínského, že bez souhlasu paní Vondráčkové používá její jméno do své ankety, přičemž ví, že její jméno je již roky chráněno ochrannou známkou. Věřím, že po přečtení tohoto článku bude tak slušný, že takto podvodně získané peníze ze zaslaných sms od fanoušků paní Vondráčkové jim tyto peníze vrátí. Jinak bych to musel považovat ze zneužití jména paní Vondráčkové a ve prospěch fanoušků, kterých si moc vážíme, zasáhnout. Nechceme, aby tito lidé, kteří jsou ochotni utratit své peníze za hlas pro paní Vondráčkovou, byli takto bezostyšně podváděni. Proto znovu opakuji. Neudělili jsme licenci pro použití jména paní Vondráčkové pro tuto anketu, natož aby toto jméno sloužilo k získávání finančních prostředků pro agenturu Musica Bohemica. Věřím, že pan Těšínský sám vše pochopí a bude mě kontaktovat a našim fanouškům jejich utracené peníze společně vrátíme,“ sdělil v rozhovoru pro Parlamentní listy.
Řeznické praktiky
Zajímavou glosu k tématu přinesl také Pražský deník. Obhajoby Rupperta i Kluse se ujal sám šéfredaktor Ondřej Leinert, který přitom zhodnotil celou anketu a její zkostnatělost za poslední léta… Máme za to, že stojí za připomenutí:
Řeznické praktiky v soutěži „jen" ukazují, jak je slavík mimo Český slavík je už léta v pasti. A teď dostal další ránu. Dali mu ji sami pořadatelé. Anketa, která má být zprávou o tom, kdo je u nás v hudbě nejpopulárnější, sice soudě podle množství hlasujících nedopadne jako na Slovensku, kde byla letos pro nezájem zrušena, naopak, může se těšit, že už napřesrok oslaví 50. narozeniny. Navíc, v podobě, která se za dobu svojí existence téměř nezměnila: stále je to prosté všelidové hlasování o tom, kdo je „nej". Jenže tohle kmetské prvenství je zároveň bolavou patou Českého slavíka.
Anketa podobně jako vydavatelské domy nedokázala kolem roku 2000 zachytit nástup internetu. Přestala vnímat, že pro většinu mladé hudební generace už není televize médiem číslo jedna. Přitom, ať se nám to líbí nebo ne, nejprogresivnější generací v hudbě zpravidla bývají umělci pod třicet let - a možná by se ve vzpomínce na Jimiho Hendrixe, Janis Joplin, Jima Morrisona nebo Kurta Cobaina chtělo říct i pod 27 – jen stěží si lze představit, že by někdo ze zmíněné čtveřice chtěl mít s anketou, ve které se léta promenují stále stejné tváře, něco společného.
Zatímco televize je médium statické, nebo – jak říkal Marshall McLuhan – vysokodefiniční a horké, to znamená, že divákovi nabídne tolik informací, že ho nenutí dále s realitou nijak polemizovat, internet je velice rychle proměňující se, náladový svět, v němž se od příjemce aktivní účast přímo očekává. Slavík si svého hájemství nejkonzervativnější hudební soutěže ve střední Evropě - poklidného světa televize a papírových kuponů – vždy hýčkal. Například ještě v roce 2010 jeho pořadatelé zcela opomíjeli popularitu hudebních festivalů, na které každé léto zavítá přes 100 tisíc lidí, čehož si svého času všimla i nechvalně proslulá figurka českého zábavního byznysu Artur Kaiser (aktuálně čelící hrozbě trestních oznámení kvůli neuskutečněné show Delfíni v Praze): ten založil zprvu ambiciózní Hudební festivalové ceny, které se po prvním ročníku na Staroměstském náměstí a druhém, už notně komornějším, v karlínském Music Clubu Theatro, jaksi odmlčely…
Teprve před dvěma lety mohli začít o kandidátech na Českého slavíka hlasovat i návštěvníci některých hudebních festivalů. Loni pak Český slavík, v nejlepším duchu svojí konzervativní tradice, připustil vliv internetu – a zavedl anketu Hvězda internetu. Pomineme-li příznačné nepochopení média, kdy formát ankety jednoduše implikoval, že kdo nažene víc fanoušků, ten vyhraje, bylo jen otázkou času, kdy narazí kosa na kámen. Loni to ještě dopadlo pohodově – vyhrála konvenční a nekonfliktní indie popová kapela Charlie Straight. Nic proti ničemu. Letos ale v internetovém hlasování podle neoficiálních informací zvítězil podstatně méně konformní umělec – horrorcoreový rapper Řezník, jehož desky – už dle názvů – Penetrační chtíč, Hyperverzní zážitky z kremační pece či Hudba, u který se chcípá – jsou trochu silnější kafe.
Týden před uzavřením ankety měl zdaleka nejvíc hlasů, nakonec však údajně nebyl na závěrečný ceremoniál ve Státní opeře vůbec pozván, na poslední chvíli byl ze soutěže vyřazen, a za vítěze byl zvolen druhý v pořadí Johny Machette. Teprve dva dny poté, co hudební publicista Lukáš Benda svým článkem na Musicserveru, rozvířil debatu, vydali pořadatelé Českého slavíka pozoruhodné vysvětlení: „Interpret Řezník byl ze soutěže po jejím uzavření vyloučen pro neúnosnou míru propagace násilí ve společnosti, hrubé urážení skupin obyvatelstva a explicitní zobrazení těchto negativních jevů ve svých klipech. Pořadatel tak rozhodl zcela v souladu s pravidly, dle bodu 13.1. a 13.6."
Osobně mi byla Řezníkova tvorba ukradená. Až do jistého soudního procesu a tohoto „vysvětlení". Vysvětlení, které vzbuzuje hned několik otazníků. Jednak, proč k němu došlo až poté, co se na Musicserveru objevil jeden z nejčtenějších článků v jeho historii? A proč se ke svému stanovisku nepostavili pořadatelé ankety čelem – tedy, nezveřejnili ho na homepage Českého slavíka, ale zašili ho pouze na Facebooku?
Druhak, vysvětlení se mimo jiné odvolává na bod 13.1., který říká: „Soutěžící se zavazuje dodržovat pravidla soutěže a neporušovat právní řád České republiky ani oprávněné zájmy vyhlašovatele." Chtějí tím pořadatelé naznačit, že Řezník porušuje právní řád ČR, případně jejich zájmy? Jakkoli je jeho tvorba kontroverzní a Řezník se za ni před časem dostal i k soudu, soudce Petr Hovorka z Obvodního soudu pro Prahu 5 tehdy konstatoval: „Každý si může skládat, co chce a klidně si to u sebe v obýváku pouštět pořád dokolečka. Něco jiného by samozřejmě bylo, pokud by tenhle text někdo zpíval na srazu extremistů. Ta tvorba samozřejmě může někoho urážet, ale to už je pouze otázkou vkusu."
Za třetí, a to je nejzásadnější, jakékoli silové zasahování do svobody projevu je vždy na pováženou. Vyloučení rappera, který se s tím sice nemaže, ale kritickému posluchači je jasné, že v jeho tvorbě je nutno umět hodně číst mezi řádky, poukazuje opět na staré, cenzurní myšlení. Vyzní skoro stejně absurdně, jako když Rada Českého rozhlasu před pěti lety obvinila Radio Wave z propagace fašismu – stačilo, aby si jeden – znalostí angličtiny zjevně ne příliš obdařený radní – nedobře vyložil obsah písně Swastika Eyes z roku 1999 od skotských indie rockových klasiků Primal Scream. Řezníkova tvorba je možná hůře čitelná než Primal Scream, Řezník pracuje s poetikou hnusu a naprosto přirozeně bude zřejmě u většiny společnosti vzbuzovat pohoršení, ale podstata je stejná: postihovat v demokratické společnosti svobodný názor zákazy a škrty je projevem spíše bezradnosti a malosti nežli osvícenosti ducha.
Poté, co pořadatelé Českého slavíka nepřímo přiznali, že prostě anketu cenzurovali, oznámil Matěj Ruppert, že na protest proti jejich jednání sám svého slavíka (respektive slavičího Skokana roku) z roku 2006 vrací. A ostatní vyzval k podobnému kroku. Celý tento rozpor neukazuje na nic nového – dokládá jen, že slavičí anketa ve svém jádru ustrnula před rokem 1989. Večery, během nichž defilují stále stejní umělci, mají podobnou relevanci, jako kdyby se Angličané v dvouhodinovém přímém přenosu z Royal Albert Hall každý rok dozvěděli, že největší kapelou jsou Beatles. Český slavík měl být už dávno vidět na hudebních festivalech v Česku. Český slavík měl už dávno přijat internet za svůj. Český slavík měl už dávno mít obšacované sociální sítě a servery jako Bandzone a na svých stránkách spíš než síť hotelů nebo řezané květiny prezentovat aktuální hudbu. Český slavík měl už dávno mít obhospodařovávaný blog a kanál na YouTube.
Myšlení – když se nám někdo nelíbí, prostě ho vyškrtneme – zapadá do starosvětského světa slavíků, kteří sice podle svých webových stránek v roce 1999 nastoupili do nové éry, ta ale působí asi podobně svěže, jako když Michal David po úspěchu českých hokejistů v Naganu oprášil synťáky a po letech nezdarů, kdy byl spojován s normalizačními kádry, zase začal být v tuzemském popu někdo. Slavíci prostě potřebují naprosto zásadní restart. Potřebují ho už dlouho. A vyloučení nepohodlného rappera nebo příznačný koment v podobě odhaleného pozadí Petra Čtvrtníčka během poslední ceremonie ve Státní opeře jsou dalším dokladem.
Nezbývá nám, než panu Klusovi zazpívat jeho „Pánubohudooken“…
Naopak proti Klusovu protestnímu činu se postavil na příklad Bílý kruh bezpečí, občanské sdružení pro pomoc obětem trestných činů v ČR, který k vyřazení Martina Pohla ze soutěže Mattoni Český slavík vydal prohlášení:
K podstatě demokratických společností patří rozsáhlé pojetí svobody, avšak uplatnění jednotlivých práv je vždy limitováno právy ostatních.
Tato nekončící diskuse se aktuálně rozpoutala v souvislosti s vyřazením Martina Pohla ze soutěže Mattoni Český slavík. Toto rozhodnutí vzbudilo opět polemiku o hranicích audiovizuální tvorby a jejího šíření. Bílý kruh bezpečí by rád připojil k této diskuzi několik poznámek, ke kterým ho opravňují rozsáhlé zkušenosti práce s oběťmi trestných činů. Činíme tak s vědomím, že každá rozpoutaná polemika je zároveň reklamou poutající pozornost k autorovi a jeho produkci.
Ať už z bytostného přesvědčení nebo z důvodu manýry nesoucí se na vlně fascinace násilím, produkuje hudebník Pohl texty a nabízí produkty, které schvalují brutální násilí, týrání, mučení a ponižování lidských bytostí. Hudebník často označuje svá díla za nadsázku. Chápou ji ale také tak jejich konzumenti? Je vybízení k násilí jen autorským „popisem člověka, který schvaluje, produkuje a vybízí k násilí“ nebo je to vybízení k násilí samotnému? Kdo to pozná a kdo ne?
Šíření takové tvorby má vliv na postoje části společnosti, na posun jejich hranic tolerance k násilí, na posilování legitimity týrání a na snižování lidské důstojnosti obětí násilí. Denně jsme v Bílém kruhu bezpečí konfrontováni s následky takového násilí v reálné podobě, známe pocity ponížení a bolest traumatizovaných obětí, které útok proti lidské důstojnosti, zdraví a životu zažily. Tváří v tvář veřejné produkci a prodávaným produktům, které násilí a ubližování jiným lidem schvalují a dokonce k němu vyzývají ve jménu svobody vyjádření, si uvědomujeme slabou reakci veřejného prostoru na podobné projevy.
Využíváme vlastní svobody a připojujeme se jménem svým a jménem obětí násilí a pozůstalých po obětech k limitování prostoru pro všechny druhy propagace násilí. Jeho souhlasné přijetí je schopné „postrčit“ některé jedince k činům, a pro ty, kteří mu byli vystaveni, je taková produkce hrubou urážkou.
A jelikož svoboda nemůže existovat bez zodpovědnosti, zbytek zůstává na orgánech činných v trestním řízení, pokud se jedná o celospolečenskou nebezpečnost, a je na všech lidech, pokud se jedná o lidskou důstojnost, zda se také vyjádří.
Petr Kolář je pro
K podporovatelům vyřazení rappera řezníka se připojil ze zpěváků jediný, Petr Kolář: „Souhlasím s pořadateli Slavíka. Tohle nepatří nejen do Státní opery, ale prostě mezi slušné lidi. Mám tři děti, z toho jednu dceru a jako táta bych si jistě nepřál, aby moje děti poslouchaly takové texty.“
Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.
Vložil: Anička Vančová