Jedinečný komik Lubomír Kostelka: Legendární televizní děda na apríla a v pyžamu
01.04.2026
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Lubomír Kostelka v seriálu Ranč u Zelené sedmy. Jako soused Alois Jeřábek, který si poradí se vším kromě babičky Elišky (Jana Štěpánková). Rychle se ale spřátelili, nakonec se i vzali a pro sebe a přátele spolu doma pálili pálenku, zvanou Jeřábkovice.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Nejnáročnější roli pro něj napsal život a tu pravou vyhlížel marně ještě po devadesátce.
Pokračování z pondělí 30. března
Právě před devíti lety slavil devadesátiny a jeho hlas se rozezněl éterem na vlnách Českého rozhlasu naposledy. Moderátor Toboganu Aleš Cibulka se za ním tehdy rozjel na jeho statek v Kamberku u Vlašimi, který kdysi zrekonstruoval s mladším bratrem, a protože v rádiu není na protagonisty pořadu vidět, skvělý herec s mimořádným smyslem pro humor Lubomír Kostelka opravdu tenkrát rozhovor absolvoval v pyžamu. Energií byl ale stále přímo nabitý. „Já jsem tu absolutně sám. Já umím vařit, prát, žehlit, umím uklízet, prostě všecko.“ A samozřejmě se to neobešlo ani bez vzpomínek na jeho celoživotního kamaráda Vladimíra Menšíka. „…k sobě jsme přilnuli. Bylo to jako manželství, ale manželky nás proklínaly,“ zavzpomínal legendární televizní děda Lubin, kterého milovalo několik generací dětí. Ze všech katastrof, které se na něj v životě sesypaly, se vždycky dokázal znovu vzchopit. Možná i díky tomu, že na všem vždycky dokázal najít něco dobrého.
Zapomenutá šála
Tenkrát bydlel Kostelka v historickém domě U Zlatého hada na Starém Městě pražském, na nároží Karlovy a Liliové ulice, jen pár kroků od budovy DAMU, kam jsme s kamarádkou chodívaly za studií na dobrou kávu a randit s „damáky“. Už počátkem 18. století tu údajně přímo na ulici nabízel kolemjdoucím exotickou novinku arménský obchodník Deodatus Dajamanus a tak na ní zbohatl, že si pak mohl v roce 1714 otevřít první pražskou „kafírnu“ v malostranském domě U Tří pštrosů. A o divokých večírcích v Kostelkově bytě by prý historický dům z počátku 15. století mohl hodně dlouho vyprávět. „Jednou tam za mnou přijela celá parta z Brna a taky dvě roztomilé dívenky. Moje budoucí druhá žena tam zapomněla šálu a pak se vracela, vracela... až byla těhotná,“ přiznal revue.idnes.cz. A protože byl Lubomír slušně vychovaný, rychle ukončil první manželství, které vinou odloučení už stejně delší dobu nefungovalo. Vzápětí se ale nestačil divit.
Táta-máma na plný úvazek
Vyšlo najevo, že má jeho nastávající z předchozího svazku syna Honzu. Během pár měsíců se tak stihl podruhé oženit a přijít ke dvěma synům téměř současně, protože krátce po svatbě porodila jeho žena v roce 1958 syna Martina, pozdějšího úspěšného dětského kardiochirurga. A navíc mu bylo brzy jasné, že tohle fungovat nebude. „Moje žena byla profesorkou na průmyslovce a prostě byla z rodiny, kde byl blahobyt. Její dědeček byl právník, který ovládal celý benešovský okres, a všechno pro ni bylo tak nějak... Já se s ní rozvedl, protože to neklapalo, ale syna jsem musel vzít k sobě. Ona ho porodila, a pak řekla, že neumí vychovávat malé děti a že na to vlastně ani nemá chuť. I syna z jejího prvního manželství vychovávala babička. Takže co teď, měl jsem synáčka a starej se. Ale udělalo mě to nesmírně šťastným. Musel jsem začít vařit, smažit, prát, žehlit, uklízet…“ přiznal. A jen o pár týdnů později zemřela v pouhých padesáti pěti letech milovaná maminka Zdenička.
S filmem šlo všechno líp
Zpočátku mimořádně složitou situaci brzy vyřešil osud a také – kdo jiný než věrný kamarád Menšík. A od té doby Lubomír téměř pověsil divadelní kariéru na hřebík, protože mu filmová i televizní kamera nabízela nejen nesrovnatelně lepší honoráře, ale hlavně mnohem více času na výchovu a péči o syna. A na Barrandově s Menšíkem navázal na někdejší zvyky a pokračovali v nekonečném flámování. Od roku 1967 už patřil pouze filmu a obrazovce, proto je výčet jeho rolí tak dlouhý, i když se jednalo hlavně o postavy vedlejší nebo malé. Kdo by si ale nepamatoval třeba jeho Vénu z kroniky moravské vesnice režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, družstevníka Řezníčka z Vorlíčkova Bouřlivého vína, hraběte Thurna ze životopisného filmu o Janu Jeseniovi Svědek umírajícího času či strýce Jožina Karafiáta z komedie Trhala fialky dynamitem.
Na úřadě:
Třináct let dědy Lubina
Jednu z hlavních rolí, napáleného podvodníka Billa Rogerse, si zahrál v roce 1971 v povídce Claim na Hluchém potoku, která se stala součástí povídkového westernu Kaňon samé zlato. V polovině sedmdesátých let ho tvrdě zasáhla další rodinná tragédie, když přímo na svatbě vlastní dcery zemřel na infarkt Lubomírův bratr. Teprve koncem osmdesátých let se seznámil se svou třetí osudovou ženou, o 26 let mladší gynekoložkou, k další svatbě se už ale neodhodlal. V roce 1999 přijal v televizi nabídku, která ho pak zaměstnávala dalších třináct let, roli dědy Lubina, který s maňáskem Františkem bavil i vzdělával nejmenší děti v populárním pořadu Kouzelná školka. A málokdo už dnes ví, že dlouhých 22 let jezdil pracovat do Bratislavy, kde se zlínským studiem natáčel pořady pro děti. „To bylo skvělý. Vždycky jsem přijel do Prahy natočit to nejnutnější, a pak mazal zpátky.“
Kolaps z vyčerpání
V roce 1999 byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve snímku Kuře Melancholik a o dva roky později ho Vladimír Michálek obsadil jako Vondráčka v tragikomedii Babí léto s Vlastimilem Brodským a Stellou Zázvorkovou. Naposledy stanul před filmovou kamerou, když mu Zdeněk Troška nabídl postavu dědka Fandy v komedii Babovřesky, a samozřejmě nemohl chybět ani v pokračování Babovřesky 2. Ty se ale bohužel staly jeho filmovou derniérou. V červnu 2014 se totiž vážně zranil při pádu a kdekdo už osnoval černé scénáře. Se svým nezdolným optimismem se přesto dokázal bolesti a útrapám vzepřít, i když kvůli zlomenině nohy v krčku zhruba rok nemohl vůbec chodit. „Noha mi otekla, že jsem se nemohl dostat ani do kalhot. Veškerá svalovina zmizela, ale už je to docela fajn. Peru si, žehlím, vařím.“ Během natáčení Babovřesků pak zkolaboval, museli ho převézt do nemocnice, brzy se ale znovu otřepal. Bylo to prý z vyčerpání. Dal ale na varovně zdvižený prst, kterým na něj osud ukázal, a do dalšího projektu už se raději nepustil.
Osamocená romantika
Přestěhoval se na statek do středočeského Kamberku, který koupil před půl stoletím a s bratrovou pomocí proměnil z ruiny v krásný domov. „Brácha byl stavbyvedoucí a věděl, co přesně dělat. Původně se to prodávalo za osm tisíc, a k tomu ještě deset hektarů polí a lesa. Ale jak mě majitel uviděl, tak cenu nasadil na pětadvacet tisíc. Ten syčák poznal, že jsem z televize!“ zavzpomínal pro Blesk v Kamberku v rozhovoru ke svým devadesátinám. Poslední roky prožil sám, protože takovou partnerku, jakou byla maminka Zdenička, nedokázal najít, přestože ji hledal celý život. I po devadesátce ale připouštěl, že kdyby se přece jenom našla, dal by si říct. V listopadu 2018 ho postihla náhlá srdeční příhoda, byl převezen do pražské Fakultní nemocnice v Motole, ani intenzivní péče na koronární jednotce mu už ale život nezachránila. Lubomír Kostelka navždy odešel 28. listopadu 2018 a odpočívá v rodinném hrobě v Lulči.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Český rozhlas, Česká televize, Blesk, idnes.cz, Lubomír Kostelka: Nejen v kuchyni s Vladimírem Menšíkem)
Vložil: Adina Janovská