Eva a Pavel, ona precizní, on rebel. A osud tvrdě došlápl na oba
09.03.2026
Foto: Se svolením Českého krasobruslařského svazu
Popisek: Čtyřnásobní mistři světa v tancích na ledě Eva a Pavel Romanovi
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Vyhráli úplně všechno, co se v šedesátých letech minulého století dalo v krasobruslení vyhrát. A po každé další medaili přísný otec stále dokola opakoval: Žádná velká oslava. Naopak. O to víc teď musíme trénovat.
Pokračování z pátku 6. března
Rozhodující zlom v kariéře sourozenců Evy a Pavla Romanových nastal na mistrovství Evropy v roce 1959 v Davosu, kde soutěžili i v nové kategorii tance na ledě. A protože se v nich umístili lépe než v soutěži sportovních dvojic, byl jejich další směr jasný. O tři roky později se potvrdilo, že to bylo správné rozhodnutí. Z mistrovství Evropy v Ženevě přivezli bronz a jejich výkon na Fibichův Poem na mistrovství světa v Praze doslova zvedl publikum ze židlí. Když se stali mistry světa, bylo Evě šestnáct a Pavlovi devatenáct. Ona vždy precizní, on spíš trochu rebel, on „dělal“ tanec, ona mu dodávala ženskost. Pavel dobře skákal, Eva hudbu lépe vnímala. A spolu jim to náramně slušelo. „Pamatuju si povinné tance, a pak už jen to, že jsme vyhráli,“ přiznala Eva v knize Eva Romanová - vzpomínky s tím, že co se dělo potom, měla v mlhavém oparu. A k pozvání prezidenta Novotného pak doma řekla: „Maminko, byl tam povědomý pán a já nevím, kdo to byl.“ A když pak byli vyhlášeni nejlepšími sportovci Československa, tatínek jen prohlásil, že jako mistři světa musí více trénovat.
Umění skončit
Zlato pak získali ještě třikrát v letech 1963-1965 a v letech 1964-1965 byli i mistry Evropy. V roce 1964 se mistrovství světa konalo koncem února v západoněmeckém Dortmundu a Romanovi do něj opět vstoupili velkolepě. Zvítězili ve všech čtyřech povinných tancích a dařilo se jim ve volné sestavě, takže získali suverénně třetí titul mistrů světa v kategorii tanců na ledě před kanadskou dvojicí a reprezentanty Velké Británie. Přestože ještě víc posílili svoji pozici uctívaných sportovních celebrit, zůstali nohama na zemi. I při každodenní tréninkové zátěži oba úspěšně odmaturovali, Eva na umělecko-průmyslové škole a Pavel na průmyslovce. Pavel se netajil vášní k rychlým strojům, v roce 1964 dokonce uvažoval o kariéře motokrosového závodníka. Jako by si neuvědomoval, že by jediný nešťastný pád připravil o kariéru i jeho sestru. Společně zazářili jako nepřekonatelní mistři ještě v roce 1965 na mistrovství světa v americkém Colorado Springs a získali i titul profesionálních mistrů světa. Na absolutním vrcholu pak řekli dost. Prostě se s elegancí sobě vlastní uklonili a zmizeli. Evě bylo devatenáct, Pavlovi dvaadvacet.
Romance sourozenců Romanových
Tak se jmenovala v roce 1966 zbrusu nová pochoutka legendární ovocné jídelny na pražském Václavském náměstí a na kombinaci čokoládového a vanilkového banánu s trochou šlehačky prý občas rádi zašli i Eva s Pavlem. Po oficiálním ukončení závodní kariéry dostali několik nabídek z ledních revuí a vybrali si slavnou Holiday on Ice, která každé dva roky hostovala i v Praze. Do Spojených států totiž za nimi rodiče nemohli, takže to byla jediná možnost, jak se s nimi alespoň na chvíli setkat. A tak během jediného roku odletěli podruhé do USA, tentokrát už ale jako profesionálové. V revui vystupovali až do roku 1971, počítali však s tím, že se do Československa vrátí, jen co vydělají nějaké peníze. Osud jim ale uchystal jiný scénář. V jejich dalším životním příběhu obsadil do hlavních rolí Angličana Jackieho Grahama a Švýcarku Sonju Grand. Eva se vdávala ve Velké Británii, Pavel si dopřál obřady hned dva, ve Švýcarsku a na Karlštejně. A po svatbách se společným krasobruslením definitivně skončili, poté Pavlově odchodu Eva vystupovala ještě dva další roky v lední revui s manželem Jackem, který předtím působil jako komik.
Přijel, spravil a…
Nikdo tenkrát nemohl tušit, jak krátký čas Pavlovi ještě zbývá. Silné motory pro něj byly protiváhou k ladným ledovým tancům, oslavovaný mistr světa se usadil s manželkou v Tennessee a pracoval jako manažer sportovního komplexu. Motorky a auta, to bylo vždycky jeho, jako mechanik-amatér dokázal spravit prakticky cokoliv. V kalendáři byl 31. leden 1972, když mu pozdě večer telefonoval známý: „Porouchalo se mi auto. Pomůžeš?“ A Pavel pomohl. Přijel, spravil a rychle se vracel domů. Jenže dostal na prašné cestě smyk, v plné rychlosti vletěl do příkopu, narazil do stromu, prorazil si spánek a byl na místě mrtvý. Rok poté, co zemřel otec František. Eva právě byla s revuí v jižní Africe, takže nemohla přijet za maminkou ani na pohřeb. „Bohužel, Pavel jezdil až příliš rychle,“ vzpomínala ve své knize Eva. „Maminka mu vždycky říkala: Pavlíku, ty se mi jednou zmrzačíš. A on jí odpovídal: To ne, když už, tak se zabiju. Ve svém krátkém životě však toho stihl tolik, co plno lidí nedokáže za celý život.“
MS v krasobruslení 1963:
Nesplněný sen
„Manžel věděl, že mám ráda zvířata, a tak jsme vycvičili šimpanze, které zbožňuji, a po svatbě se s námi objevili i na ledě. Všechno však jednou končí a my se rozhodli pověsit brusle na hřebík a začít úplně novou kapitolu života,“ vzpomínala. Odjakživa toužila po dětech, splnění svého snu se ale nedočkala. Dvakrát prodělala mimoděložní těhotenství, tenkrát jí ale ještě lékaři nedokázali pomoci, takže manželství zůstalo bezdětné. Brusle obula naposledy v roce 1986. Pak krasobruslařští „penzisté“ dlouho hledali, kde zapustí kořeny. Nejprve koupili v Anglii farmu, na níž chtěli chovat arabské koně, jenže chyběly peníze, takže dalších deset let vedli v anglickém Devonu domov pro seniory. Pak se na dalších osmnáct let přestěhovali do Texasu, kde se starali o farmu s devadesáti kachnami a patnácti husami. „Ale nejedli jsme je. Jack je jen krmil a počítal, jestli mu kojoti nějaké nesežrali.“ Poté co farmu prodali, jezdili dalších pět let s obytným autobusem po Spojených státech.
Návrat na zkoušku
Po listopadu 1989 získala Eva zpět české občanství, domů se ale vrátila, teprve když se s manželem cestování nabažili. V roce 2001 koupili statek v Lipnici u Rokycan, aby se mohla postarat o maminku. „Myslím, že nastala doba, abychom žili také v tvojí domovině, řekl před časem manžel a splnil mi tak přání,“ vysvětlila návrat do rodné země. Dlouho jim to ale nevydrželo. „Chodili jsme na houby, do lesa. Ale jakmile jsme šli do hospody, musela jsem mu všechno překládat. Aby mužský seděl v hospodě a čekal, až mu ženská něco přeloží, to nejde,“ prozradila serveru sport.idnes.cz.
Bez pohybu ani den
Po matčině smrti v roce 2005 se vrátili do Jackovy rodné Anglie. Od Jackovy smrti v roce 2015 Eva žije u moře ve vesničce Saint Annes sama, čerstvá osmdesátnice dál denně plave, hraje tenis a jezdí na in-line bruslích. A pečuje o velkou zahradu a o hejno holubů, jak to svému Jackovi slíbila. Domů se pravidelně vrací, mimo jiné na Memoriál Pavla Romana v Olomouci. A nebude prý chybět ani za pár dnů v pražské O2 Aréně, až se do ní sjede krasobruslařská špička na mistrovství světa. „Bude to fantastická podívaná,“ prohlásila v pořadu Radiožurnálu Host Lucie Výborné. „Vždyť se sjede 200 nejlepších krasobruslařů světa z 50 zemí.“
(zdroje: Wikipedia, Český olympijský tým, Český krasobruslařský svaz, Česká televize, Český rozhlas, Vlasta, Květy, iDNES TV, lidovky.cz, Sportovní listy, Zdeněk Roman: Eva a Pavel Romanovi, Gillian Oliver: Eva Romanová - vzpomínky)
Vložil: Adina Janovská