Dokáže člověk vytvořit skutečný kámen mudrců? Záhady života

U plápolajícího ohně, kde se černá hmota mění v bílý popel a rudé jiskry tančí vzduchem, se každý člověk, aniž by si to uvědomoval, do jisté míry přibližuje tajemství kamene mudrců.

Tuto záhadnou substanci, kterou zasvěcenci popisují jako magický klíč k neuvěřitelným schopnostem, popisovali mnozí učenci už ve starověku a napříč různými kontinenty. Její stopy později sledovali i alchymisté na císařských dvorech a hledali způsoby, jak by jejím prostřednictvím mohli proměnit obyčejné látky v něco výjimečného. Mnozí za svou touhu po poznání zaplatili vlastním životem, v alchymistických laboratořích i mimo ně. Od hermetika Michala Stránského, který nás tímto tématem provede, se mimo jiné dozvíte, že existuje prastará magická kletba, která má tajemství této tajemné substance ochránit před vyzrazením.

Víc než jen legenda

Kámen mudrců nebyl jen kouzelný kámen, jak se někdy nesprávně traduje. V srdci alchymie vždy stálo hledání prima materia, prvotní hmoty, ze které údajně vznikají všechny materiály. Můžeme si ji představit jako potenciál ve své nejčistší podobě. Látku, která sama o sobě nic neukazuje, ale když se správně probudí, může z ní vzniknout vše, co existuje. Alchymisté věřili, že když ji správně spojí s principy čtyř živlů nebo s pátým etherem, může se stát čímkoliv. Zlatem, elixírem života nebo lékem na všechny nemoci. Prima materia není snadno rozpoznatelná, nachází se ve všem, co nás obklopuje, a přitom sama zůstává skrytá a neutrální.

Skryté úmysly

Zasvěcenci se ve své praxi soustředili na materiály, které jim připadaly podobné zlatu nebo stříbru, například rtuť, olovo či jiné kovy. Teoreticky mohli změnou vlastností prima materia transformovat jeden prvek na jiný, ale vždy šlo spíš o hledání principů proměny, než o reálnou výrobu zlata. Tyto myšlenky ukazují, že alchymie nebyla pouhou šejdířskou činností, jejím cílem bylo porozumět hlubším zákonům hmoty a propojení mysli a materiálu, což je pohled, který teprve dnes může moderní věda plně ocenit.

Arabské kořeny

Abychom lépe pochopili, proč se kámen mudrců v evropské alchymii objevuje tak samozřejmě, musíme se vrátit v čase. Do světa, kde se prolínaly řecká věda a filozofie, byzantská učenost a raná islámská tradice. Už tehdy se rodila představa, že kovy nejsou jen materiály, ale že nesou určité vlastnosti a že existuje prostředník, elixír, který je dokáže uvést k vyššímu, dokonalejšímu stavu. Právě z arabštiny pochází i slovo elixír, al-iksír znamená doslova tekutý kámen. V alchymistickém kontextu ale označuje víc než látku,– je to princip či prostředek, který uvádí hmotu do pohybu a umožňuje její přetvoření. „V alchymistickém slovníku elixír není jen elixírem života. Je to klíč k proměně. Prostředek, který uvádí do chodu proces, vedoucí hmotu k novému stavu,“ vysvětluje Michal Stránský.

Dědictví prvního alchymisty

Kořeny této myšlenky sahají až k Zósimovi z Panopole, prvnímu historicky doloženému alchymistovi a mágovi z Egypta, který žil na přelomu 3. a 4. století n. l. Jeho řecké spisy zachycují nejen technické postupy s kovy a minerály, ale i jazyk symbolů a rituálů očisty. Práce s kovem u Zósima není jen laboratorním cvičením, odráží i proměnu člověka. Oddělení nečistot a jejich znovuspojení v harmonii ukazuje, že duchovní a materiální dimenze se v alchymii neoddělují. Texty Zósima se dochovaly nejen v řeckých fragmentech, ale i díky překladům do syrštiny a arabštiny, které zprostředkovaly jeho myšlenky islámským alchymistům a později i evropským učencům.

Magická proměna hmoty: Jak to vidí hermetik Michal Stránský

Kámen mudrců, latinsky lapis philosophorum, představuje především určitou magickou formuli. Alchymistovi je předána buď skrze žijícího mistra, nebo vnuknutím, například ve snu. Ostatně určitou nápovědu, která nám o této formuli řekne něco víc, najdeme i v bibli: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. (…) Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo.“ Jak bych vám to vysvětlil? Magická formule kamene mudrců je podle zasvěcenců natolik mocná, že dokáže přeměnit vše nedokonalé v dokonalé, božské, a stejně tak proměňuje i toho, kdo ji vyslovuje. Princip je jednoduchý, a přitom velmi hluboký, hmota je jednotná a všechny látky vycházejí ze společného zdroje.

Jak tomu porozumět? Starověcí alchymisté zkrátka nehleděli na kovy a prvky jako na oddělené entity. Šlo o různé projevy téže pralátky (prima materia). Olovo bylo těžké a zemské, zlato naopak božské, forma kovu, který našel nejvyšší dokonalost. Cílem alchymistického procesu je urychlení proměny olova (a dalších zatím nedokonalých projevů hmoty) v „božské“ zlato. Příroda by takový proces realizovala sama a trval by miliony let. Magická formule kamene mudrců tuto přirozenou transformaci umožňuje zkrátit a zároveň transformovat i alchymistu, který s ní pracuje.

Zemské síly by k proměně kovu potřebovaly tisíce let, než by ho zušlechtily, zasvěcenec však může proces značně zkrátit. Takto formulovaná představa kamene mudrců ukazuje, že alchymie nebyla jen experimentální chemie či magie. Byla to hluboká reflexe vztahu mezi člověkem, hmotou a vesmírem, snaha proniknout k zákonům, které stojí za vším, co existuje.

Proč právě zlato?

„Na duchovní úrovni představuje zlato symbol Slunce, tedy samotný božský princip. V tradičním hermetickém chápání neexistuje v celém našem universu větší božství, než to sluneční. Právě proto zlato odedávna přitahovalo lidskou pozornost a touha po něm mnohé svedla na scestí. Nejednoho člověka stála život,“ vysvětluje hermetik Michal Stránský. Zlato má však v alchymii výjimečné postavení i z čistě materiálního hlediska. Jako jeden z mála kovů totiž nepodléhá korozi ani rozkladu, nerezaví, netmavne a nemění svou podstatu. Právě tato neporušitelnost z něj činí dokonalý symbol završení proměny, stavu, kdy hmota dosáhla své nejvyšší možné stability a dokonalosti.

Za hranice nemožného

Proces spojený s kamenem mudrců však podle Stránského míří mnohem dál, než k obyčejnému bohatství. „Umožňuje člověku proniknout k poznání, které výrazně přesahuje běžné chápání světa. Jde o cestu, jež skrze pozorování přírody odhaluje samotné principy stvoření.“ Zajímavé je, že základní vodítka k tomuto poznání lze nalézt i ve slavném hermetickém textu, známém jako Smaragdová deska. „Tento spis popisuje univerzální zákony proměny hmoty i ducha. Je zřejmé, že jeho autor patřil mezi skutečné zasvěcence, lidi, kteří tyto principy nejen znali, ale dokázali je uvést do praxe,“ doplňuje námi oslovený hermetik. Cest k takové realizaci existovalo podle něj víc. Staří Hebrejci a mistři kabaly se například pokoušeli oživit mrtvou hmotu, legendární golem je výrazem téhož archetypálního principu vložit životní sílu tam, kde dosud nebyla. „Podstata zůstává stejná, práce s prvotní substancí a božským slovem.“

Kteří alchymisté kamene mudrců dosáhli?

Podle toho, co se o nich ví a co se dochovalo v tradici, jich byly desítky. Jedním z nejznámějších je bezpochyby Nicolas Flamel, jehož jméno se stalo symbolem hledání zlata i nesmrtelnosti. Ať už skutečně kámen mudrců vlastnil, nebo se kolem něj legenda vytvořila až později, jedno je jisté. Jeho příběh zásadně ovlivnil evropské pojetí alchymie. Další mimořádně důležitou postavou je Džábir ibn Hajján, jeden z nejvýznamnějších raných alchymistů islámského světa. Jeho spisy ovlivnily celou pozdější evropskou tradici a ukazují hlubokou znalost principů transmutace hmoty. I když se o kameni mudrců mluví spíš v symbolech, z jeho díla je patrné, že pracoval s poznáním, které dalece přesahovalo běžnou chemii.

A další mistři, kteří stojí za zmínku?

Do této pomyslné hvězdné sestavy bych zcela jistě zařadil i Michala Sendivoje ze Skorska, polského alchymistu působícího na dvoře císaře Rudolfa II. V roce 1604 měl v Praze před očima císaře a dalších svědků údajně uskutečnit transmutaci rtuti ve zlato. Za tento čin získal císařovu přízeň, pamětní medaili i uznání dvorního rady. Ať už se na tuto událost díváme jakkoli, jde o jeden z nejlépe doložených příběhů alchymistické transmutace v evropských dějinách. Alchymistů, u nichž se předpokládá, že dokázali vyrobit kámen mudrců, je hezká řádka.

Ještě bych rád zmínil alespoň některé z nich. Také Alexander Sethon provedl řadu transmutací, konkrétně v letech 1602-1603 v mnoha evropských městech včetně Prahy. Poslední svou ukázku provedl v Crossenu, kde ho ale kurfiřt saský uvěznil a chtěl z něj i mučením tajemství dostat. Zachránil ho Michal Sendivoj. Dále tu byli Johann Konrad Richthausen von Chaos, John de Monte Snyder (1625-1670) a mnozí další. Velkou pozornost si zaslouží také Zósimos z Panopole, první historicky doložený alchymista pozdní antiky. Navazoval na staroegyptskou chrámovou tradici spojenou s bohem Ptahem, patronem kovářů, řemeslníků a tvůrců. Podle mého názoru Zósimos znal formuli kamene mudrců a jeho spisy jasně ukazují, že alchymie byla zároveň prací s hmotou i cestou duchovní proměny.

Říká se, že kámen měl i Edward Kelly, a ten císaře Rudolfa II. poměrně dlouho oslňoval svými schopnostmi. Co si o tom myslíte?

Podle toho, co se o Edwardu Kellym dá dohledat, kámen mudrců skutečně měl. Nikdy jej však sám nevyrobil, získal ho v Anglii, údajně vykradením hrobky jiného alchymisty. Prostřednictvím kamene ale dokázal provést několik skutečně úspěšných transmutací, a právě ty Rudolfa II. natolik zaujaly, že ho zahrnul mimořádnou přízní i obrovským majetkem. Upřímně řečeno, přijde mi poněkud úsměvné tvrzení, že byl Rudolf II. naivní hlupák, který se nechal Kellym snadno obelstít. Nemyslím si, že by císař rozdával takové dary, kdyby se Kelly v alchymistické laboratoři skutečně nepředvedl. Edward Kelly kámen mudrců uměl používat, problém byl v tom, že jeho síla nebyla nevyčerpatelná. Postupem času mu jednoduše došel a Kelley začal mlžit.

Rudolf II. se totiž nespokojil jen s výsledky. Chtěl znát samotnou magickou formuli, která kámen mudrců oživuje. A tu Kelly pochopitelně neznal. Právě proto byl uvězněn, nejprve na Křivoklátu, později na hradě Hněvín v Mostě, s cílem tuto znalost z něj vynutit. Kelly se několikrát pokusil o útěk. Při druhém pokusu se zřítil z hradeb Hněvína, vážně si poranil nohy a zůstal doživotně zmrzačený. O několik let později zemřel, podle některých zpráv dokonce vlastní rukou, pomocí jedu. Legenda praví, že když byl po útěku znovu dopaden, v zoufalství proklel celý kraj. Osobně si myslím, že to prokletí tam dodnes určitým způsobem působí.

Hermetici naznačují, že i k obrovskému duchovnímu dědictví egyptské kultury velkou měrou přispěli dávní alchymisté. Jak je to myšleno?

Existují náznaky, že egyptští zasvěcenci znali principy vzniku zlata, nebo přinejmenším hluboce rozuměli procesům jeho proměny. To by vysvětlovalo, proč bylo zlato v Egyptě tak hojné a proč se tato země stala opakovaným cílem zájmu pozdějších mocností. Alexandrijská knihovna přitom nepředstavovala jen centrum filozofie a vědy v dnešním slova smyslu. Musela uchovávat i hermetické a alchymistické spisy, tedy poznání, které nebylo určeno široké veřejnosti, ale pouze zasvěcencům. Šlo o obrovskou koncentraci vědění, jež pracovalo s principy stvoření, proměny a řádu světa.

Stopy znalosti transformace kovů ostatně nacházíme i v jiných kulturách. Už Chammurapiho zákoník například přísně trestal falšování zlata a stříbra, což naznačuje, že otázka původu drahých kovů byla citlivým a důležitým tématem už ve starověku. V Indii se pak v rámci alchymické tradice rozlišovalo několik druhů zlata, přírodní, alchymisticky připravené a rituálně zušlechtěné, určené především k duchovním a léčebným účelům.

Proč skutečný postup výroby kamene mudrců nikdy nebyl otevřeně popsán a alchymisté jej záměrně ukrývali do symbolů a šifer?

Zlato už odnepaměti formovalo běh dějin civilizací. Stálo u zrodu říší i jejich pádu, ovlivňovalo politiku, války i mocenské ambice jednotlivců. Právě zkušenost s lidskou chamtivostí vedla dávné alchymistické mistry k přesvědčení, že poznání, které dokáže zrodit dokonalý kov, nikdy nesmí padnout do nepovolaných rukou. Kámen mudrců pro ně nebyl nástrojem bohatství, ale vrcholným duchovním zasvěcením, a každé zasvěcení vyžaduje magickou ochranu. Proto vznikla alchymistická kletba.

Jak funguje?

Alchymistická kletba není jen prostým magickým zaklínadlem, které přetrvalo věky. Její nedílnou součástí je důmyslně promyšlený systém symbolů, falešných stop a záměrně neúplných pravd. Připomíná magickou pavučinu, v níž uvízne každý, kdo se k tajemství přiblíží s nečistým úmyslem.

Takže skutečný postup výroby kamene mudrců je ukryt tak hluboko, že jej dokáže rozpoznat jen ten, kdo k tomu má duchovní předpoklady. Je to tak?

Přesně tak. Ostatní hledající se při pokusu o jeho odhalení ztrácejí v bludišti obrazů, planetárních znaků a tajných jazyků a jen obtížně znovu nacházejí půdu pod nohama. Tradice vyprávějí, že ti, kdo se snažili toto poznání uchopit silou nebo chamtivostí, ztratili orientaci nejen v alchymistických spisech, ale i ve vlastním životě. Obrazy se jim začaly rozpadat, znaky umlkly a to, co mělo vést k poznání, se proměnilo ve zkoušku, kterou nedokázali unést. Někteří onemocněli, jiní přišli o rozum, dalším do života začaly přicházet extrémně nešťastné události. Jak bych vám to ještě lépe popsal? Princip této magické ochrany je velmi podobný starověké egyptské magii, která chránila božské panovníky i jejich hrobky. Nejde o fyzickou past, ale o duchovní zkoušku.

Co se stane, když je tajemství kamene mudrců vyzrazeno lidem, kteří v této zkoušce neobstáli?

Prastaré texty napříč věky i kontinenty hovoří shodně, každý alchymista, který se o to pokusí, je vystaven tvrdému karmickému trestu. A kletba nezasahuje pouze jeho současný život, postih je mnohem hlubší. Proměňuje se v temný stín, který člověka může pronásledovat i v dalších vtěleních.

Věří tedy alchymisté v reinkarnaci?

Nemohu hovořit za všechny, ale alchymie sama o sobě princip reinkarnace potvrzuje. Hmota se neustále proměňuje, zatímco Duch zůstává neměnný. Jediné, o co člověk ani po smrti nikdy nepřijde, je jeho spirituální síla. Cílem alchymie je obohatit duši o prvky Ducha, vtělené do hmoty, s vědomím, že i když jednou projdeme branou smrti, dříve či později se do tohoto světa vrátíme, abychom na své cestě k poznání pokračovali. I proto nevěřím představě, že by Nicolas Flamel, o němž se traduje, že dosáhl nesmrtelnosti, dodnes chodil po Zemi ve stejném těle. Proč by to dělal, když si musel být vědom, že po smrti těla může získat nové, zbrusu nové, mladé a neopotřebované?

O omlazovacích účincích kamene mudrců byly popsány stohy papíru. Myslíte, že mohou mít tyto legendy reálný základ?

Jsem přesvědčený, že mají. Takzvaných kamenů mudrců totiž ve skutečnosti existuje vícero druhů. Aby je člověk dokázal vytvořit, musí znát magickou formuli, která umožňuje přenést stvořitelskou sílu do hmoty. Není to nic jednoduchého, ale zároveň ani nemožného. Ostatně potvrdil by vám to i vlámský chemik, fyziolog a lékař Johann Baptiste van Helmont (1580-1644). Ten dlouhou dobu patřil mezi hlasité odpůrce a popírače alchymie, až do chvíle, kdy se o ni začal sám vážně zajímat. Právě tehdy měl podle svých vlastních zápisků provést transmutaci, později dokonce tvrdil, že se mu pomocí kamene mudrců podařilo přeměnit rtuť ve zlato.

Mluvíme tady o kamenech mudrců jako o skutečných relikviích, které lze vyrobit a jichž je možné se dotknout?

Ano. Každý kámen mudrců představuje mocnou, vysoce inteligentní spirituální sílu, kterou se podařilo upoutat do hmotného světa. Ve výsledku jde tedy skutečně o něco, co lze vzít do ruky. Zároveň ale platí, že kámen mudrců není možné najít v přírodě ,lze jej pouze vyrobit skrze stvořitelský postup přírody. Jinými slovy člověk napodobuje přírodu a prostřednictvím stvořitelských principů a správné magické formule se sám stává stvořitelem.

Jak už jsem naznačil, správný postup výroby kamene mudrců může adept získat několika způsoby. Ne nadarmo se mu také říká dar boží. Člověk, který je na to připraven, může být obdařen vnuknutím, při četbě alchymistických knih a spisů, ve snu nebo jinou formou vnitřního poznání. Jde o dar, který pochází přímo od Stvořitele.

Můžeme si k tomu říci něco bližšího?

V alchymistických spisech se opakovaně hovoří o třech druzích kamene, z nichž každý působí na jiné úrovni bytí. Rozlišujeme kámen rostlinný, živočišný a minerální, a právě ten poslední je kámen mudrců v pravém slova smyslu, kámen nejvyšší. Jedná se o krystalickou substanci, která má schopnost zušlechťovat kovy, tedy proměňovat nedokonalé v dokonalé. Nejde však jen o kovy. Tento princip proměny se stejnou měrou vztahuje i na živé bytosti a na samotného člověka.

Jak byste popsal kámen první úrovně?

Spagyrická bylinná medicína, která v sobě nese kámen, dokáže zasahovat i do velmi hlubokých poruch organismu. Dochází zde také k alchymické proměně, nemoc jakožto stav nedokonalosti je přetvářena ve zdraví, tedy stav harmonie. Zkrátka spagyrická medicína, připravovaná zkušeným alchymistou, který zná správné postupy a byl obdařen pravou magickou formulí, je ve své podstatě pitným zlatem. Jde o rostlinnou formu kamene mudrců. Představuje nejvyšší metu, jaké může spagyrik při alchymistické práci s rostlinami dosáhnout. Musí mít nejen nadání, ale i požehnání.

Z čeho se vyrábí živočišný kámen mudrců?

Jde o relikvii náležející k jiné úrovni přírodní říše, než kámen rostlinný. Zatímco u rostlin pracujeme s vegetativní silou života, v tomto případě už vstupujeme do sféry samotné bytosti. Podle starých pramenů se živočišný Kámen odnepaměti vyráběl z lidské krve.

Proč?

Alchymisté věřili, že krev je nositelem nejkoncentrovanější životní síly, paměti i ducha člověka. Právě proto jí byly připisovány mimořádné účinky, schopnost navracet sílu nemocným, podporovat regeneraci, a v některých legendách dokonce i omlazovat. Jeho výrobě se ve své magické praxi věnovali mimo jiné i rosenkruciáni. Tento kámen měl různé názvy, například kámen krve. Stejně jako u ostatních kamenů nebyla jeho výroba pouhým technickým procesem. Bylo nutné pronášet specifickou theurgickou iniciační formuli, jejímž cílem bylo přiblížit člověka božskému principu. Do jisté míry bychom mohli říci, že kameny mudrců ve své fyzické podobě fungovaly jako alchymistické orgonity. Tedy jako nositelé a usměrňovače vysoce koncentrované životní energie, jakési vysokofrekvenční zářiče duchovní síly.

Jak tomu porozumět?

Kámen mudrců nebyl pouhým objektem, ale nositelem vysoce uspořádané životní a duchovní síly, ukotvené v hmotě. Jeho úkolem bylo zjemňovat, harmonizovat a pozvedat vše, s čím přišel do styku, ať už šlo o kovy, lidské tělo, nebo samotné vědomí adepta. Nejvyšší z kamenů, tedy kámen minerální, má podle hermetické tradice také nejvyšší ochranu, patronát archanděla Michaela. Jeho symbolem je Červený lev, znak završení Velkého díla.

Vraťme se ještě na chvíli k Edwardu Kellymu. Řekl jste, že kámen mudrců, který získal od jiného alchymisty, ve službách Rudolfa II. postupně spotřeboval. Protože neznal magickou formuli, nedokázal si vyrobit nový. Jak se ale může taková relikvie vůbec spotřebovat?

Alchymisté v náznacích uvádějí, že kámen mudrců neměl vždy jen jednu podobu. Nejčastěji se popisuje jako jemný červený prášek nebo červená tinktura. Při transmutaci kovů se totiž nepoužíval symbolicky, ale zcela konkrétně, přidával se v přesně daném poměru k hmotě, s níž alchymista pracoval.

Každý pokus tak z kamene část jeho účinné substance odebral. Existovaly sice postupy, jak kámen mudrců rozmnožit, šlo však o mimořádně náročné operace, které vyžadovaly hluboké duchovní zasvěcení i znalost magické formule. A právě tady se podle všeho skrýval Kellyho zásadní problém. Kámen sice dokázal používat, ale neuměl jej obnovit ani vytvořit nový. Podle toho, jak jeho příběh skončil, je velmi pravděpodobné, že tyto postupy buď neznal, nebo k nim prostě neměl potřebné předpoklady. Jakmile se síla kamene vyčerpala, zůstalo mu už jen mlžení, a to byl okamžik, kdy se jeho osud neodvratně zlomil.

Pokud bychom to měli shrnout, co je tedy zapotřebí k tomu, aby člověk dokázal vytvořit skutečný kámen mudrců?

Dějiny alchymie znají mnoho temných pokusů, při nichž se lidé domnívali, že lze kámen mudrců získat surovým zásahem do hmoty, například skrze krev či jiné drastické prostředky. Tyto cesty však vždy vedly do slepé uličky. Skutečný kámen mudrců totiž nevzniká násilím ani technickým postupem. Alchymista musí být především schopen pracovat se spirituální silou. Nejen ji přivést do hmoty, ale také ji vědomě řídit, kultivovat a udržet. V tomto smyslu se sám stává nástrojem stvoření. To, co se později může projevit jako fyzická relikvie, se nejprve odehrává v jeho vědomí. Kámen mudrců tedy nevzniká zvenčí. Musí se zrodit nejprve uvnitř člověka. Teprve ten, kdo v sobě dokáže sjednotit mysl, ducha a hmotu, je schopen dát této síle hmatatelnou podobu…

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, kámen mudrců, Michal Jan Stránský,