Muž, který měl za úkol rozprášit legendární Semafor
27.02.2026
Foto: Se svolením České televize - Alena Červená
Popisek: Václav Štekl s Ladislavem Peškem v televizní komedii Petra Schulhoffa z roku 1981 Výhra admirála Kotrby
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Pokusil se zničit populární divadlo, a pak už ho v žádném divadle nechtěli.
Skvělého konferenciéra, imitátora i dobrého herce si pochvalovali i režiséři zvučných jmen, spolupráce s ním byla prý vždy pohodová a výsledky odpovídaly jejich představám. Kulaťoučký, s akurátním vystupováním, z nějž jako by zpoza rohu vykukoval výbušný temperament a číhal na svoji příležitost. Ať Václav Štekl hrál učitele v populárním seriálu Pan Tau, nebo třeba hoteliéra v nestárnoucí komedii režiséra Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát, vždycky měl úspěch. Koneckonců takových vedlejších postav, které byly vždy v ději nepřehlédnutelné, ztvárnil několik desítek. Nikdo netušil, že navenek dobrácký srandista trpěl celý život panickou hrůzou, a dnes už jen málokdo ví, že kdysi býval ve stálém divadelním angažmá. Jenže zaútočil na slavnou dvojici, která si jen tak nenechala něco líbit.
Start v uniformě
Narodil se 23. září 1929 v Plzni, takže není divu, že se po základní škole vyučil v tamní světoznámé firmě Škoda slévačem šedé litiny. Odmalička ale miloval divadlo a dlouhé roky hrával s ochotníky, takže využil příležitosti a přihlásil se k přijímacím zkouškám na pražskou DAMU. Byl přijat a už během studia hostoval dokonce i v Národním divadle. Absolvoval v roce 1953, a padesátá léta pak prožil v armádních hereckých souborech. Nejprve dvě sezóny v Ústředním vojenském souboru Vítězná křídla, od roku 1957 pak přešel do Ústředního souboru ministerstva vnitra. A pak to přišlo. Přesunul se do legendárního Semaforu, kde údajně měl na pokyn vyšších míst udělat pořádek. Nejprve vystřídal na postu uměleckého šéfa Jiřího Suchého, vzápětí přišel pokyn, že se má divadlo zbavit i Jiřího Šlitra.
Z ostudy kabát
Štekl sice říkával, že mu to bylo proti srsti, nicméně poslechl a začal Šlitrovi házet klacky pod nohy. Vidina skvělé kariéry mu zřejmě poněkud zastřela zrak, pozice velkého šéfa, který rozhoduje, co a kdy se bude na populární scéně hrát, byla více než lákavá. Dlouho si jí ale neužil. Suchý se Šlitrem totiž také nebyli bez přátel, a tak to „hnali vejš“. Spor se dostal až na pražský městský výbor KSČ a nakonec se potázal se zlou Štekl. Jiří Suchý dostal svoji funkci zpět a Václav se musel poroučet. Z ostudy měl kabát, takže najít další angažmá nebylo snadné. Jednu sezónu strávil v Hudebním divadle Karlín, v roce 1965 přivítal nabídku Jiřího Štaidla do jeho Divadla Apollo, kde měl s Lubomírem Kostelkou pantomimicko-klaunskými výstupy sjednocovat písňové bloky populárních hvězd. Projekt si ale nenašel své publikum.
Příště budeme chytřejší, staroušku!
Komik na volné noze
Pro fanoušky zpěváků byly jevištní a dramatické prvky čímsi zbytečným, pro obecenstvo malých scén zase málo nápadité. Soubor se sice mohl chlubit, že je hvězdami přímo nabitý, přesto začal mít brzy problémy s návštěvností. A to se stalo jedním z hlavních důvodů jeho zániku už koncem července 1968. Po zániku Apolla už Štekl hledání dalšího angažmá definitivně vzdal a stal hercem na volné noze. Pořádal estrádní a zájezdová představení a stal se vyhledávaným konferenciérem. Jeho populárním majstrštykem bylo perfektní imitování Vladimíra Menšíka, občas se výjimečně mihl i jako host na dalších pražských scénách, například v Divadle Na zábradlí, hrával ale v mimopražských divadlech, mimo jiné v Mladé Boleslavi. O práci prý nouzi neměl, tím spíš, že si ho pomalu začali všímat i filmoví režiséři.
Svůj, jenže stále stejný
Před kamerou stanul poprvé v roce 1961 jako pan Fousek v komedii režiséra Zbyňka Brynycha Každá koruna dobrá. Menší a hodně zavalitá postava, ostře řezaný, až drastický zjev, perfektní mimika, temperament, výbušnost, bodrost a lehká sebeironie ho předurčovaly pro typy vyloženě komické, veselé a nespoutané. Všelijakých svérázných typů i rázovitých postaviček ztvárnil ve filmu a televizních inscenacích zhruba než sto dvacet, většina ale byla opravdu malá. Výraznějších bylo jen pár, třeba muž s motýlkem v hororové tragikomedii Juraje Herze Spalovač mrtvol z roku 1968, která reprezentovala Československo na filmových Oscarech a získala řadu ocenění, aby vzápětí putovala do trezoru, otec v Herzově hudební komedii Kulhavý ďábel či Vintíř v historické komedii Karla Steklého Pan Vok odchází. „On byl veselá kopa, vždycky vyprávěl vtipy. Byl naladěný na stejný způsob humoru. Rád jsem s ním točil, ale použitelný byl jen do určitých rolí,“ prozradil o něm deníku Aha! režisér Václav Vorlíček, který ho obsadil například v seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Jinými slovy byl svůj, jenže stále stejný, protože hrál v podstatě sám sebe. V rolích, které dostával, to ale nikomu nevadilo.
Měl se čeho bát?
Václav Štekl měl pověst velkého požitkáře a milovníka života, který si užíval opravdu naplno. Vyhlášený labužník sám sebe nikdy neošidil a také se rád napil. Jednu dobu dokonce mnohem víc, než je zdrávo. Jen nejbližší přátelé věděli, že má také svoji Achillovu patu, trpěl přímo panickou hrůzou ze smrti. „Hodně často o tom mluvil. Bál se jí jako čert kříže. Přitom na životosprávu naprosto kašlal,“ práskl na něj scenárista Miloš Macourek. Nezřízený životní styl si postupně začal vybírat svoji daň a více než korpulentní herec začal trpět snad všemi nemocemi, které existují. Nakonec k němu byl osud milosrdný a ukončil jeho životní pouť relativně rychle, zabil ho srdeční infarkt. Václav Štekl zemřel 5. února 1994, bylo mu šedesát čtyři let.
(zdroje: Wikipedie, Divadlo Semafor, ČSFD, Supraphon, Filmový přehled, Lidová akademie techniky, vědy a umění, Filmový přehled, Český film, Česká televize, Aha!)
Vložil: Adina Janovská