Jana Brejchová a její láska jako nikdy nekončící souboj
25.02.2026
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Jana Brejchová se Chantal Poullain v poetickém televizním filmu o významu řeči v mezilidských vztazích Hrad z písku, za který poprvé získala v roce 1994 nominaci na Českého lva
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Jaké to je, když vášnivou lásku nahradí urputná snaha nějak se shodnout, a marné čekání na odpuštění.
Pokračování z pondělí 23. února
Nedostatek, lásky, vstřícnosti a pochopení paradoxně vyvolal v duši jedné z nejkrásnějších českých hereček mimořádně silnou závislost. Záplavu citů k životu nutně potřebovala, takže šla za každou novou láskou hlava nehlava. Av zajetí vášní za sebou nechávala zlomená srdce. Když osud klade milostné vášni, živené rozbouřenými hormony, vydrží sice o něco déle, zpravidla ale už po půl roce začíná pomalu uvadat. Žezlo pak přebírá racionální mozek a v partnerském vztahu neúprosně vyplouvají na povrch prosazovat povahové rysy. Klasický vývoj se nevyhnul ani Janě Brejchové a její velké lásce s Jaromírem Hanzlíkem. Navíc s ním měla velké problémy i její dcera Tereza, tím spíš, že právě prožívala pubertu.
Vychovatel-náhradník
Z poklidného rybníčku, jehož hladinu jen tu a tam rozvlní vítr, jako by se vrhla po hlavě do vln rozbouřeného moře. Změnu, kterou rozhodně nečekala, Janě připravila nová láska. O osm let mladší, energický a dominantní Jaromír Hanzlík byl pravým opakem rozvážného a přemýšlivého Vlastimila Brodského. Nahradit ho jako otce sice neměl v úmyslu, na výchově Janiny dcery se ale podílet chtěl. A doma prý vládl velmi tvrdou rukou. „Pořád nějaké příkazy. Solidně nás dusil. Měla jsem pak žaludeční vředy a k tomu zánět slinivky,“ vzpomínala Tereza Brodská v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Přesto se po letech dokázala nad někdejší neshody povznést a Hanzlíkovi odpustit. „Dnes naopak vidím, že po mně chtěl spoustu rozumných věcí a přispěl k tomu, že jsem se osamostatnila,“ konstatovala pro idnes.cz a dodala: „.Snad jen ta forma nemusela být tak autoritativní.“
Snaha nejsou city
Ani po Terezině odchodu z domova se ale situace nezměnila a časem ¨Jana pochopila, že příčina nekonečných rozporů bude někde jinde. Oba puntičkáři, jenže každý po svém, oba nekompromisní… Vše řešili takzvaně na sílu, na něčem se shodnout nebyli schopní. „Snažila jsem se, ale snažení nepatří do citové oblasti. Tam je snaha marná,“ povzdychla si po letech upřímně pro idnes.cz. S nadějí na záchranu vztahu naplánovala společnou tříměsíční cestu za oceán. Jaromír měl kamaráda v kanadském Montrealu, od něj se měli přesunout k Janinu bratrovi do Bostonu, a pak za Milošem Formanem… „Po týdnu v Montrealu jsem se s Jaromírem rozešla… Ráno jsem se probudila, dala jsem nohy na zem, sedím na posteli a dívám se z okna. Začínal hezký den. A najednou se za mými zády ozve: Prosím tě, jak se to tváříš? V tu chvíli jsem si řekla: Jano – konec! Pryč! On na tebe nevidí a nelíbí se mu, jak se tváříš,“ vzpomínala s tím, že se sice trochu klepala, současně se ale dostavil pocit úlevy.
Kouzlo okamžiku
Nejlepší muž jejího života prý přišel až nakonec. Po rozchodu s Hanzlíkem se stali její oporou věrná kamarádka, hlasatelka Kamila Moučková, a její životní partner, herec Jiří Zahajský. „Jsme stejná generace, viděli jsme stejné filmy, četli stejné knížky, oba jsme Kozorozi, prostě jsme spolu hráli kuličky – i když každý na jiném dvorku,“ vysvětlila Jana v rozhovoru pro idnes.cz. „Přeskočila jiskra a neřeknu vám, proč a jak je to možné. Třicet let jsme spolu chodili na kafe, mohli jsme spolu trávit noc v jedné posteli – a nic! No a teď mi vysvětlete, co se to stalo! Přišel Silvestr, slavíme venku, rachejtle, připíjím si se všemi okolo, s každým, pak přijde Jirka a říká: Tebe si nechám nakonec, pak mě políbil a... mně se zatočila hlava. Říkám si: Jano, nepij tolik, vždyť se ti točí hlava. No, už ve mně ten pocit zůstal.“
Zánik samoty Berghof:
Když zvítězí sobectví…
Jiří se pro ni stal po třinácti letech v rozbouřených vodách s Hanzlíkem poklidným přístavem, a když v polovině devadesátých let vrátil Kamile po jednatřiceti společně prožitých letech klíče od bytu, zhroutila se a zradu dlouholetého přátelství Janě nikdy nedokázala odpustit. V roce 1997 se Jiří stal Janiným čtvrtým manželem, bydleli spolu v Nerudově ulici č. 29 na Malé Straně, v jejímž přízemí sídlí legendární restaurace U Bonaparta, a zdálo se, že spolu šťastně zestárnou. I on ale měl vážný handicap, vážné problémy s alkoholem. V roce 2004 převzala z rukou tehdejšího prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy 2. stupně a o dva roky později natočila svůj poslední celovečerní film, hořkou komedii scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka Kráska v nesnázích, a za ztvárnění matky Zdeny získala Českého lva. „Film už točit nebudu. Je to smutné, ale už jsem se s tím smířila,“ prohlásila o dva roky později, když odmítla roli v dramatu ze srpna 1968 Anglické jahody.
Dlouhé odcházení
Poté co na Jiřího zaútočila rakoviny prostaty, proměnil se noblesní společník v tichého pacienta. Jana o něj láskyplně pečovala a vařila jeho oblíbené guláše, aby mu poslední dny co možná nejvíc zpříjemnila. A po jeho smrti v červenci 2007 jako by ji začaly opouštět síly. Měla před sebou stěhování z milované Malé Strany, začala se horšit Parkinsonova nemoc, s níž bojovala, aniž to kdokoli tušil. V roce 2009 ještě dostala Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu, na slavnostním večeru už ale za ni cenu převzala dcera Tereza Brodská. Jana se stáhla do ústraní, nakonec musela kvůli odumírání bílé kůry mozkové odejít do dlouhodobé péče rehabilitační nemocnice v Berouně. A když se zdálo, že se její stav lepší a mohla by se vrátit domů, před Vánoci 2014 upadla v koupelně. Podstoupila akutní operaci zlomeniny krčku a bojovala se zánětem kolene. Neurologický nález se dál zhoršoval a chodit už nezačala. Více než celé desetiletí pak prožila v Léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole, její stav návrat neumožňoval, navštěvovat ji mohla jenom dcera.
Umění stárnout
Kráska, které ležel svět u nohou, pracovala s nejvýznamnějšími režiséry a natočila více než stovku celovečerních filmů a televizních inscenací. Zářila ale také na jevišti, mimo jiné loni na podzim uplynulo už třicet let od večera, kdy zahájila s Květou Fialovou v režii Ladislava Smočka historii pražského Divadla Ungelt strhujícím psychologickým dramatem Marshy Norman Dobrou noc, mami. Členkou některého divadelního souboru se ale nikdy nestala. „Maminka už nevnímá okolní svět. Má neurologický nález na mozku. Nikdy se to nezlepší, už se to může jen zhoršit,“ přiznala Tereza v lednu 2021 serveru expres.cz. Jedna z nejkrásnějších českých hereček Jana Brejchová navždy odešla v pátek 6. března 2026. Nabídku uspořádání pohřbu se státními poctami rodina odmítla, přátelé i veřejnost se s ní ale rozloučili 17. února v kinosále pražské Lucerny. Plachá a křehká dívenka dokázala bez odborného vzdělání vyrůst v hvězdu světového formátu, přestože celý život bojovala s vrozenou plachostí. A navíc mistrně dokázala to, oč se řada hereček marně snaží. Umění stárnout.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Národní filmový archiv, seznamzprávy.cz, idnes.cz, expres.cz, Tereza Brodská: Moje máma Jana Brejchová, Michaela Remešová, Roman Schuster: Jana Brejchová otevřeně – Lásky mé, já stůňu!, Marcela Pecháčková: Jana Brejchová – Příběh mého života)
Vložil: Adina Janovská