Proč Kachyňa nazval českou Bardotku krávou a následky Menzelova Rozmarného léta
23.02.2026
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Jana Brejchová jako režisérka nezávislé televizní společnosti Televis Tereza v legendárním filmovém muzikálu Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Skvost, který uchvátil Monte Carlo, skončil vzápětí na dlouhých dvacet let v trezoru a velká životní dramata se provalila, přestože jsme bulvár ještě neznali.
Pokračování z pátku 20. února
Česká Bardotka stanula na prahu slávy v počátcích doby přímo revoluční. Rodila se pop music a její první opravdové hvězdy, v prádelnách a sklepích vznikala jedna bigbeatová kapela za druhou, kulturní scénu ovládla divadla malých forem v čele se Semaforem a konkurenčním Rokokem… Textaři psali jednoduché a snadno zapamatovatelné rýmovačky k peckám zahraničních skupin, u nichž si za železnou oponou nikdo s autorskými právy hlavu nelámal. V rytmu twistu a rock’n’rollu se ze všech stran valila z rádia radost ze života, kluci šetřili na první magneťáky a vůbec jim nevadilo, že legendární Sonet Duo vážil deset kilo. Nová silná generace vtrhla i na filmové plátno a obrazovky, v roce 1962 sbíral ocenění na zahraničních festivalech včetně ceny kritiky v Monte Carlu hudební a taneční projekt Zdeňka Podskalského st. Ztracená revue, v níž se mimo jiné poprvé mihl před kamerou jako číšník budoucí režisér Juraj Herz. Příběh klauna a dívky z plakátu, který znovu vynesl do světa úchvatnou Janu Brejchovou.
Jak zapomenout
Díky nabídce mnichovské společnosti Bavaria Film si Jana brzy získala fanoušky na obou stranách zdi, rozdělující poválečné Německo, vzápětí pro ni její tehdejší manžel inicioval natočení televizní inscenace Ten vedle tebe, který jí měl pomoci vyrovnat se se ztrátou dítěte. Vzápětí natočila romanci Zámek Gripshom, o spisovateli a krásné sekretářce, kteří vyráží na společnou dovolenou do Švédska. Za postavu Lydie dostala honorář 5000 dolarů a koupila si svoje první auto, legendární Fiat 600.
A pak do jejího života neplánovaně zasáhl režisér Oldřich Lipský. Pozval ji na společnou schůzku s Vlastimilem Brodským, protože je chtěl oba obsadit do svého plánovaného filmu. Bróďa neztrácel čas a pozval ji do Divadla na Vinohradech na Válku s mloky. „Jakmile jsem ho uviděla na scéně, byla jsem na lopatkách. Já se tehdy snad ani nezamilovala tolik do chlapa jako do herce. V Mlocích tančil, zpíval, hrál. Všechno geniálně… Na mločí kreaci mě dostal,“ stojí v rozhovorech matky a dcery v knize Terezy Brodské Moje máma Jana Brejchová. Krásku, která už byla sexsymbolem, Vlastimil brzy požádal o ruku, přesto svolila až po dlouhém přemlouvání. Vzali se v roce 1964 a legendární filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů už natáčeli jako manželé.
Následek rozmarného léta
„Když jsme začali natáčet, přišel po pár dnech režisér Ján Roháč a velice upřímně nám řekl: Takhle blbě hrát jsem vás ještě neviděl,“ přiznal ve své knize vzpomínek Dr(o)bečky z půjčovny duší. „A když hraju vedle své ženy, do které jsem zamilovaný, a přeju si, aby ona byla zamilovaná do mě, jak to mám udělat? Jak mám dobře hrát a brát i z toho, co nechci, aby viděla? To je přece střet zájmů.“
V roce 1967 poprvé natáčela s Karlem Kachyňou drama Noc nevěsty a už první den natáčení nastal konflikt, protože jí režisér kvůli jednomu zkaženému záběru řekl, že je kráva. Krásný obličej, uhrančivé oči a soustředěný výraz její jeptišky, přezdívané Slečna, ale kritiku doslova uchvátily. Vzápětí zazářila po boku Jana Wericha v historické televizní komedii Král a žena a během natáčení Rozmarného léta ve Veselí nad Lužnicí na Menzelově filmové plovárně, kam za Bróďou v létě vyrazila, se stal zázrak. Konečně otěhotněla a kvůli tomu i odmítla zahraniční nabídku s pohádkovým honorářem téměř milion korun. Bylo jí ale čím dál hůř a během natáčení hořké komedie Maratón málem potratila, takže jí lékaři nařídili klidový režim.
Král a žena:
Skvost v trezoru
Po letech marných snah konečně 7. května 1968 porodila dceru, která dostala jméno Tereza právě po postavě a slavném hitu Waldemara Matušky z „Klarinetů“. A bála se o ni tak chorobně, až jí dětská lékařka řekla, že je asi cvok, a doporučila jí najít si chůvu. S miminkem v garsonce bylo pořádně těsno, navíc Janě chyběla práce, a tak hledala řešení. A tak se před kameru vrátila už po šestinedělí a Terezu svěřila do péče sestře Blance, která byla zdravotní sestra. A kdekdo ji za to odsoudil. Vlastně ale neměla právě na výběr, protože spisovatel Josef Škvorecký mezitím realizoval slib, že napíše pro populární manžele komedii, jejíž režie se chopí Evald Schorm. Výsledek byl nakonec hodně hořký, zrodilo se úchvatné psychologické podobenství Farářův konec. Naposledy se natáčelo 20. srpna 1968, a materiál, který po sestřihu zbyl, byl poté použit v dokumentech o invazi „spřátelených armád“. Po premiéře 10. ledna 1969 film ovládl festival v Monte Carlu, kde za něj Schorm získal hlavní cenu, a vzápětí skončil na dlouhých dvacet let v trezoru.
Další osudové rozhodnutí
Každou volnou chvilku svoji vymodlenou dcerku navštěvovala, brala si ji domů, nastálo se k ní ale Tereza vrátila, až když jí bylo šest let. „Byla jsem tam doma. Blance jsem říkala mami, její manžel Láďa byl pro mě táta, měli dvě děti, takže jsem měla dva sourozence. Žili jsme v bytě dva plus jedna, bylo nás tam požehnaně a Blanka byla úžasná,“ prozradila Tereza webu Prima Ženy. Jenže později někoho napadlo, že by se s Blankou a jejími dětmi neměla stýkat, aby si odvykla. „Trvalo to rok a bylo to kruté. Mám v životě pár takových temných míst, kdy se všichni zúčastnění chovali naprosto nelogicky. Včetně mě,“ vzpomínala Tereza téměř před lety pro idnes.cz.
Příliš žhavá vášeň
Podmanivý pohled, taneční talent, klidný projev o dvacet let staršího partnera, jeho alespoň navenek zdánlivá vyrovnanost, kterou jen tak něco nerozhodilo… S Bróďou bylo prostě všechno jinak než dřív. Přestože byli manželé povahově zcela odlišní, skvěle se doplňovali v soukromí i na filmovém plátně. Ani jim se občas nevyhnula nějaká krize, dokázali ji ale zvládnout. Až po dlouhých letech přišla ta největší. Žhavá vášeň. Do manželství ji vnesl Vlastimilův kamarád, který s ním dokonce sdílel v Divadle na Vinohradech společnou šatnu. Jaromír Hanzlík ztvárnil s Janou ústřední dvojici už v roce 1968 při natáčení Maratónu. Manžele často navštěvoval, oči ale měl jenom pro Janu. A Vlastimil dlouho předstíral, že to nevidí. Možná doufal, že předejde zbytečné konfrontaci a rozbouřené hormony se časem uklidní. Pak ale začala být situace neúnosná…
Trojúhelník k nepřežití
Jana byla bezhlavě zamilovaná, Hanzlík se k nim nastěhoval, a tak krátce nato Vlastimil podivný milostný trojúhelník opustil a oficiálně byli rozvedeni v roce 1983. „Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát,“ prozradil Vlastimil později v knize Herecká manželství. Že by se mimořádná vášeň opravdu zrodila během natáčení slavného filmového muzikálu Noc na Karlštejně, v němž se sešli před kamerou všichni tři, Vlastimil jako císař Karel IV., Jana jako jeho čtvrtá manželka Eliška Pomořanská a Jaromír jako královský šenk Pešek, to o osm let mladší Hanzlík rázně popíral. Trval na tom, že se sblížili až v době, kdy už oba byli v rozvodovém řízení. Jejich „hvězdná“ romance ale navzdory neexistenci bulváru neunikla ani veřejnosti. Bróďu totiž národ miloval, takže zákonitě Janu odsoudil. Nový slavný pár spolu prožil téměř třináct let, jeho společná cesta životem ale nebyla žádná selanka. A nejen pro ně dva.
Pokračování ve středu 25. února
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Národní filmový archiv, FTV Prima, idnes.cz, Tereza Brodská: Moje máma Jana Brejchová, Michaela Remešová, Roman Schuster: Jana Brejchová otevřeně – Lásky mé, já stůňu!, Vlastimil Brodský: Dr(o)bečky z půjčovny duší)
Vložil: Adina Janovská