Za šancí, co proměnila děvče bez vzdělání v hvězdu, byla smrt
20.02.2026
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Jana Brejchová jak schovanka Jana v psychologickém dramatu Vlčí jáma, které natočil režisér Jiří Weiss podle stejnojmenného románu Jarmily Glazarové
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Když se málem srazili ve dveřích slavné kavárny, netušila, že jí do cesty vstoupila první velká láska. Po svatbě natruc ale přišel krutý trest.
Pokračování ze středy18. února
Nádherné oči, plachost a zranitelnost i mimořádné pochopení příběhu a hloubka prožitku, kterou od teprve sedmnáctileté dívky sotva někdo čekal. V psychologickém dramatu Vlčí Jáma, které natočil v roce 1957 podle stejnojmenného románu Jarmily Glazarové režisér Jiří Weiss, Jana Brejchová dokázala, že v ní dřímá mimořádný talent. Když se Weiss nad scénářem rozhodoval, koho do role plaché schovanky obsadí, uvažoval o dvou Janách, Rybářové a Brejchové. Byly si podobné, obě napohled stejně křehké, bezbranné a překypující citem. Nakonec dal přednost o čtyři roky starší Rybářové, která právě sklízela obdiv za výkony v pohádkách Václava Kršky Legenda o lásce a Labakan. Krátce před začátkem natáčení ale spáchala sebevraždu, takže se Weiss vrátil k Brejchové. Prý nejprve trošku dělala drahoty, pak ale na další kamerové zkoušky dorazila. Nemohla tušit, že právě začíná pracovat na projektu, který ji vystřelí na vrchol.
Náhradní máma
Tou se stala nejen během natáčení asistentka režie Věra Ženíšková, které říkala láskyplně Žanynko. Byla o téměř čtyřicet let starší, vlastní děti neměla, a tak se stala Janinou oporou a nejdůležitějším člověkem na světě. „Vzhlížela jsem k ní, obdivovala ji, chtěla jsem být jako ona. Žanynka nepotřebovala moc energie na to, aby mě ovlivnila. Patřila k těm vzácným lidem, kteří měli kromě odborné erudice i dar získat si důvěru,“ vzpomínala s láskou na inteligentní dámu s velkým srdcem v rozhovorech matky a dcery v knize Terezy Brodské Moje máma Jana Brejchová. Žanynka nad ní pevně držela ochranná křídla, a když později onemocněla, Jana se o ni starala až do její smrti v roce 1994. S matkou se nestýkala, trápilo ji jen, že nevídá sourozence. Během natáčení ještě pracovala jako sekretářka v mlékárně Laktos, nakonec ale kvůli časové náročnosti dala výpověď. Stěžovat si ale nemohla, dostala totiž honorář sedm tisíc (průměrný plat byl tehdy 1200 – pozn. autorky).
Drzý Forman
Film sklidil mimořádný úspěch na mezinárodním festivalu v italských Benátkách, novináři se k Janě chovali na tiskové konferenci jako k hvězdě. Ani ve snu je nenapadlo, jak žije ta socialistická, takže se vyptávali, jestli má služebnou, kolik místností má její vila, které květiny má nejraději… „Orchideje, řekla jim Jana suše,“ vzpomínal režisér Miloš Forman ve své autobiografii Co já vím?. Scénář jeho komedie Štěňata o problému mladých padesátých let, pracovních umístěnkách, a nápadech, jak se jim vyhnout, se Janě dostal do ruky už během natáčení Vlčí jámy. Líbil se jí, takže vyrazila do hotelu Palace na konkurz, na který dostala pozvánku. Netušila, že se o to postaral Forman, kterého zaujala, když se jednou míjeli ve dveřích slavné pražské umělecké kavárny Slavia. A právě Forman jí prý tenkrát kladl nejstupidnější otázky, třeba s kým chodí. „Já mu řekla, co je mu, proboha, do toho! Co si to dovoluje a jakým právem mi tyká.“
Štěňata:
Osudová nevěra
Roli maturantky Marie Markové ve Formanových Štěňatech dostala, po natáčení spolu začali chodit, scénář ale jako by předpověděl i jejich společnou budoucnost. Jana bydlela v podnájmu stejně jako on, návštěvy k ní nesměly, takže za ní o osm let starší budoucí držitel filmových Oscarů lezl tajně oknem. A sotva oslavila osmnáctiny, stala se jeho první manželkou. Najít byt se jim ale dlouho nedařilo, nakonec Miloš sehnal alespoň prázdnou kancelář ve Všehrdově ulici na Malé Straně. Bez koupelny, se společným záchodem na chodbě... Už v roce 1958 se stala Herečkou roku a nabídky se jí začaly hrnout, o dva roky později získala za roli studentky Jany Skálové ocenění na festivalu ve roce 1960 ve švýcarském Locarnu. A ke každodenním trablům se připojila Formanova nevěra s baletkou z Laterny magiky. Miloš jí sice říkal, že baletka je jako nemoc, která ho přejde, kdežto ona je láskou jeho života. Jenže pak odjížděl s Laternou magikou na zájezd do Anglie. „Šla jsem se s Milošem rozloučit na nádraží, dala jsem mu pusu, otevřela oči a vidím, jak se mi Miloš dívá přes rameno. Otočím se a za mnou stála baletka. Byl konec.“
Svatba natruc
Její první manželství sice po necelých čtyřech letech oficiálně skončilo, v srdci jí ale Forman zůstal, takže na něj hledala lék. A rozhodla se pro ten, který nefunguje, v náruči jiného. Krátce po rozvodu si natruc vzala v Karlových Varech o deset let staršího herce Ulricha Theina, s nímž se seznámila ve východním Německu při natáčení dobrodružného filmu Sen kapitána Loye. Vzápětí otěhotněla, dítě ale porodila v sedmém měsíci těhotenství mrtvé a po letech se nechala slyšet, že to byl nejspíš trest za ukvapený rozvod. Pochopila, že vdávat se bez lásky, jen aby ukázala bývalému partnerovi, že je o ni zájem, není dobrý základ pro manželství, a do roka si založila do desek druhý rozvodový rozsudek. Velké zklamání ale mělo vzápětí ještě další dohru, poté co Forman obsadil do hlavní role ve filmu Lásky jedné plavovlásky její o šest let mladší sestru Hanu. A Jana byla přesvědčená, že spolu něco mají.
Návrat díky Schormovi
V roce 1958 natáčela poprvé s režisérem Jiřím Krejčíkem, který ji obsadil jako mladší dceru Melu v dramatu Morálka paní Dulské. Díky němu se naučila základy hereckého řemesla a natočila s ním čtyři filmy, mimo jiné nestárnoucí drama z období heydrichiády Vyšší princip. Vzápětí dostala velkorysou nabídku z mnichovského studia Bavaria Film, smlouvu na sedm let, navíc finančně velmi zajímavou. Spolupráci ale přerušila kvůli nabídce začínajícího režiséra Evalda Schorma, který ji obsadil v celovečerním debutu Každý den odvahu jako partnerku hlavního hrdiny v podání Jana Kačera. Film získal Cenu kritiky za nejlepší film roku 1964, představil se publiku mezinárodního filmového týdne v nizozemském Utrechtu a na Festivalu nového filmu v italském Pesaru a získal cenu Grand Prix na festivalu ve švýcarském Locarnu. Zrcadlo, nastavené morální krizi, kterou právě procházela politicky angažovaná generace padesátých let, ale vzbudilo nevoli prezidenta Antonína Novotného, takže film skončil na černé listině a distribuce byla o rok odložena. Díky Schormovi, který ji proměnil ve výraznou silnou osobnost, se ale Jana už do Německa nevrátila.
Pokračování v pondělí 23. února
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Národní filmový archiv, Tereza Brodská: Moje máma Jana Brejchová, Michaela Remešová, Roman Schuster: Jana Brejchová otevřeně – Lásky mé, já stůňu!, Miloš Forman, Jan Novák: Co já vím?)
Vložil: Adina Janovská