JEN KRÁTCE: Motoristé na větvi
17.02.2026
Foto: Se svolením Motoristé sobě
Popisek: Macinka a Turek
Kterou si pod sebou úspěšně podřezávají. Na tak mladou stranu zaznamenali slušný volební výsledek, jenže průzkumy ukazují, že jejich voličská základna se razantně zmenšuje. Ani se nedivím, politicky zatím dělají samé chyby.
Štěpánovi Chábovi Motoristé učarovali natolik, že je dokonce volil a tvrdí, patrně právem, že mají velmi rozumné názory; zkráceně – jsou proti woke nesmyslům a podobným „výdobytkům“ nynější tak zvané liberální demokracie (tak si zařvu: chci demokracii bez přívlastků!). Tím začnu, zde s nimi naprosto souhlasím. A to nejen já, ale počítám, že i půlka prořídlého osazenstva českých hospod, debatující u druhého piva (protože na to třetí už vzhledem k cenám nemá).
Jenže. Už jsem to tu psala, s dovolením zopakuji. To, že má někdo rozumné názory, ještě v politice nic neznamená – bohužel. Politika je totiž svébytná disciplína, v níž je nutné umět se pohybovat, aby bylo lze ony ideje přetavit v konkrétní činy, ty se totiž teprve počítají. Zbytek jsou, jak říkával můj tatínek, jen hospodský kecy. A pohybovat se v politice se nenaučíte za týden.
Zde si dovolím upozornit na zajímavý paradox. K ničemu jsou greenhorni, kteří netuší, jak a kudy se jde ve Strakovce i na WC, stejně tak ale staří veteráni, již jedou jak namazaná kolečka v letitém soukolí, kde se nic a nikdo nemění. Proč taky, když už se to tak pěkně naučili a maže jim to pod zádelí jak husí sádlo na chlebu. Ona je to také poměrně lukrativní záležitost, ta politika, že? Takže ideál je jako vždy – uprostřed.
A jak jsem na to přišla, když jsem v politice nikdy nebyla? Jednak je to tak se vším, jak jistě víte a znáte, druhak jsem díky různým kšeftíkům našeho CEO, které mně dohodil (typu vypomoci s programem, vyřešit problém na magistrátu u nějakého mediálního byznysu a tak), přičuchla k této disciplíně jako pozorovatel, takže jsem na vlastní oči několikrát viděla deep state v praxi. Ten zlomit – to chce zkušenosti a politickou obratnost, nová košťata rychle mizí v propadlišti dějin.
Pitomé FB příspěvky, ještě pitomější esemesky
Filip Turek svými facebookovými příspěvky dokázal, že je trouba prvního řádu. A protože jsem Pražák, stejně jako on, mám inside informace, že je přesně takový, jak z těch jeho postů plyne – namachrovaný macho s prostorem k pronájmu mezi ušima.
Petr Macinka měl příležitost se léta učit u Václava Klause, který je, ať už s ním souhlasíme, nebo ne (já moc ne), zkušený politik. A téměř první, co udělá v nové funkci, je, že pošle výhružné SMS oblíbenému prezidentovi (který je obratem zveřejní, což vyžene pražskou kavárnu do ulic i v této slotě).
Zde se na chvíli zastavím – otázka, KAM až sahají pravomoce přímo voleného prezidenta a zda smí, nebo nesmí nejmenovat premiérem navrženého ministra, je vošajstlich, už proto, že naše Ústava to moc neřeší – také ostatně s přímou volbou prezidenta nebylo počítáno, vznikla až dvacet let po jejím sepsání, a je to, řekněme si to otevřeně, prasopes. Vidle hozené do zastupitelské demokracie… (Za mne jsou oba názory legitimní a možná přichází čas znovu promyslet náš politický systém, což, proboha, není nic proti demokracii, spíše úvaha, zda by nám třeba nevyhovoval lépe poloprezidentský systém, či většinový volební systém „vítěz bere vše“, a tak podobně.)
Macinka ale zvolil tak blbý způsob, jak bojovat za kolegu Turka, a tak ukázkově si naběhl na vidle, že oči přecházejí. Naopak to, že oponoval Hillary Clinton, mu rozhodně nevyčítám, naopak - za mne opravdu není nutné se před světoznámým jménem klanět až k zemi.
Můj osobní názor je, že Motoristé skončí jak Věci veřejné neblahé paměti, vstupovat se zbrusu novou stranou rovnou nohou do vlády je prostě hloupost. Mohu se ale mýlit, samozřejmě.
Přesto za mne platí: To, že má někdo rozumné názory, s nimiž ve většině souzním, je jen první hrubé síto. Slova jsou slova, až činy hovoří. Takže si pěkně počkejme, co bude nejen s Motoristy dál. Mají čtyři roky na to převést do praxe to, o čem tak pěkně mluvili, a eventuelně zamáznout ty průšvihy z neslavných začátků.
Vložil: Anička Vančová