Lady Muzikál byla tak dobrá, že jí uvěřili i policajti
13.02.2026
Foto: Se svolením České televize - Karoch
Popisek: Laďka Kozderková v roce 1984, v písničkovém pořadu o rybářích a rybářské latině Podvečer na rybářské baště
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Všechno v jejím životě se dělo s předstihem a mnohem rychleji, jako by tušila, že jí osud vyměřil příliš málo času.
Pokračování ze středy 11. února
Dokonalá ve všem, do čeho se pustila, charismatická, suverénní a energická… Znovu a znovu si ji užívám v seriálu scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Jaromíra Vašty z roku 1967 Píseň pro Rudolfa III., který jsem kdysi viděla jako malá holka a navzdory snahám normalizátorů navždy ho vymazat mi navždy uvízl v paměti. Také díky nahrávkám otce, který tenkrát téměř před každým programem chystal magnetofon a nahrával a nahrával… Už tenkrát působila Laďka Kozderková jako krásná, dokonalá a zralá žena, přestože jí bylo teprve osmnáct. Na státní svátek 28. října 1967 zpívala v třetím dílu Miss Diorling hit Dusty Springfield s českým textem Eduarda Krečmara Jarní víra, a pak ještě s Jitkou Zelenkovou vokály Pavlu Novákovi v písničce Hádej, hádej. V dalším silvestrovském, nazvaném Albrecht z Valdštejna, pro ni coby hradní paní otextoval Pavel Vrba hit Mitche Murraye a Petera Robina Callandera Tak už pojď. A také ji v něm jedinkrát zachytila kamera s budoucím manželem Richardem Kubernátem.
Příliš rychlé zklamání
V éře obrovského rozmachu populárních hudby v druhé polovině šedesátých let se už Laďka začala pravidelně objevovat na obrazovce a v roce 1968 natočila pro pořad Písničky na zítra svůj první hudební klip k písni Ladislava Kubíka a Eduarda Krečmara Já chci být sklenicí. Jen pár dnů po devatenáctých narozeninách si v červenci vzala o čtvrt století staršího „ochránce“ z turné po Sovětském svazu, zpěváka a jazzového trumpetistu Richarda Kubernáta, a v únoru 1969 se jim narodila dcera Lada. Manželství ale dlouho nevydrželo, kvůli Richardově příliš velké lásce k alkoholu a drogové závislosti se už počátkem sedmdesátých let rozvedli. Tehdy také normalizační soudruzi zaměřili pozornost na Rokoko, jehož hvězdy v jejich očích příliš „zdivočely“. V roce 1972 byl soubor rozpuštěn, zrušen byl i populární televizní Kabaret U zvonečku, v němž ššéf a manažer divadla Darek Vostřel otevřeně kritizoval srpnovou okupaci.
Noční orgie v kuchyni
Laďka zakotvila v Hudebním divadle Karlín, pro muzikál ale doba nebyla právě příznivá, takže v její práci začalo převládat herectví nad zpěvem. Obstát v silné konkurenci nebylo snadné, prosazovala se jen pozvolna. Jejím jednoznačným úspěchem se stala až v roce 1973 role dohazovačky Tekly v Gogolově Ženitbě, kterou se loučil se svým publikem legendární Oldřich Nový, a přední místo v souboru jí zajistila černoška Qeenie v muzikálu Loď komediantů. Když to s písní Já zas jen jeho ráda mám „rozbalila“, dirigent Karel Vlach jen uznale pokyvoval hlavou. K této roli se váže i historka, jak se po představení ještě víc načernila, ověsila korálky a náramky, přisedla do auta k příteli Vlastimilu Bedrnovi, s kterým se seznámila už v Rokoku, a nechala se vozit po Praze. A byla tak věrohodná, že policajti, kteří je zastavili, stoprocentně uvěřili jeho vysvětlení, že veze z letiště opravdovou černošku z Harlemu. V roce 1974 se Vlastimil Bedrna stal jejím druhým manželem a v roce 1976 se jim narodila dcera Vlastimila. Kvůli rodině pak už Laďka nabídky na delší zájezdy odmítala a volno trávila nejraději na chatě nedaleko Okoře, kde se často scházela celá rodina. Společnou vášní manželů bylo vaření, takže večer po představení většinou začali vařit. A Laďčinými specialitami byly bramboráky a sekaná, kterou pekla na každou premiéru.
Já už vím:
Konečně i role
Od počátku sedmdesátých let ji stále častěji obsazovali i filmaři. Poprvé se mihla před kamerou v roce 1971 jako manželka jednoho z příznivců Slavie v komedii Bořivoje Zemana Ženy v ofsajdu a během patnácti let stihla dvě desítky celovečerních filmů. Mimo jiné di zahrála v Kachyňových Láskách mezi kapkami deště, vdovu Lucinku v hořké komedii s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli Když rozvod, tak rozvod či masérku Madlenku v komedii Ivo Nováka Fešák Hubert. A kdo by neznal její listonošku Zuzanu v bláznivé hudební komedii Zdeňka podskalského Trhák. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začala konečně dostávat role, odpovídající jejímu talentu, a stále častěji se objevovala i ve filmu, televizi a rozhlasu. Účinkovala také v seriálech, mimo jiné si zahrála Marii Nehasilovou v Návštěvnících.
Do Prahy na Kozderkovou
Přímo jedinečné a nezapomenutelné jsou její kreace v různých písničkových parodiích a scénkách, třeba silvestrovské Techtle mechtle. Bylo jí všude plno, do karlínského divadla jezdili diváci z celé republiky především na ni. V roce 1982 zazářila v hlavní roli muzikálu Hello, Dolly! a o rok později ztělesnila jednu z ústředních postav muzikálu Zvonokosy. Obě inscenace byly vyprodány na měsíce dopředu a z repertoáru zmizely až kvůli jejímu předčasnému odchodu. Na vrcholu slávy si na ni došlápl osud, jako by si chtěl vybrat daň za mimořádný úspěch. V roce 1984 onemocněla rakovinou, zpočátku byla léčba úspěšná, Laďka neztrácela optimismus, a i během ozařování bavila všechny kolem.
Promeškaný rozhovor
Trpké zkušenosti se chorobou ale poznamenaly její tvorbu, v interpretaci šansonů se začaly náhle objevovat hlubší a vážnější tóny. Písní Já už vím, která zazněla v televizním pořadu Abeceda K+X, se vlastně se svými diváky rozloučila. Počátkem října 1986, kdy byl pořad vysílán, už byla trvale v nemocnici. Ještě se několikrát nechala na revers odvézt do divadla na představení Zvonokos, roli cikánky Izergil v připravovaném muzikálu Cikáni jdou do nebe už ale nestihla. Zemřela 17. listopadu 1986 v pouhých 37 letech. Při přípravě prvního profilového alba trvala na tom, aby si mohla mezi písničkami povídat se svým přítelem Milošem Kopeckým, vydavatelství ale nad neobvyklým formátem tak dlouho váhalo, až to nestihlo. Profilové album nezapomenutelné Laďky Kozderkové Já už vím vyšlo až dva roky po její smrti a Miloš Kopecký k němu napsal alespoň doprovodný text: „To, co se stalo, nás nesmí rozteskňovat. Řekněme si, že odjela někam k moři a že se jednou vrátí.“
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Český rozhlas, Supraphon, Městská divadla pražská, Hudební divadlo Karlín, ladkakozderkova.cz, Jan Herget: Lady Muzikál, Robert Rohál: Muzikálová hvězda Laďka Kozderková)
Vložil: Adina Janovská