České Ghost Sisters a Anna, která za nimi šla i přes oceán. Záhady života

Jejich dětská setkání s neviditelným světem byla teprve začátkem.

V pokračování rozhovoru z minulého týdne se vyšetřovatelky paranormálních jevů Ghost Sisters vrací k nejsilnějším prožitkům, při kterých tuhne krev v žilách. Dokonce se ve spolupráci s duchy pokusily vyřešit jednu dávnou vraždu.

Se sestrou už několik let vyšetřujete s pomocí moderních technologií paranormální jevy v Česku i zahraničí. Už se vám někdy stalo, že přístroje selhaly? Říká se, že duchové často vysávají energii z baterií, aby se mohli projevit.

AnyOli: Máte pravdu, s bateriemi je to nekonečný boj, proto vždy bereme zásobu. Přístroje se občas chovají neobvykle. Hrací skříňka vydávala zvuky, které běžně nevydává, a jednou jsme nedokázaly zapnout kameru, jako by si někdo nepřál, abychom pořizovaly záznam.

Stalo se někdy, že jste si s nějakou duší, s níž jste komunikovaly skrze přístroje, vybudovaly silnější vztah? Ve smyslu, že vás skutečně ovlivnila?

AnyOli: Ano. A dokonce bych řekla, že bychom se sestrou ukázaly na stejnou postavu. Od chvíle, kdy jsme s ní navázaly první kontakt, se nás drží. Ozývá se dodnes, a to i ve chvílích, kdy ji vůbec nevoláme.

Vany: Jmenuje se Anna. Narazily jsme na ni během vyšetřování v Conjuring House v Burrillville. Byla s námi celý večer a později se objevila i ve sklepě, kde se podle svědků děly nejhorší události.

Proč lidé považují sklepní místnost v Conjuring House za tu nejděsivější?

AnyOli: Podle místních se tam zjevuje temný, velmi zlý přízrak se zlomeným krkem. Má hlavu nepřirozeně ohnutou do strany, už jen ten popis působí strašidelně. Vany zrovna prováděla Estes metodu, já s naším kamarádem Portym jsme se ptali na různé otázky… a v ten moment se opět ozvala Anna.

Co je Estes metoda?

AnyOli: Základ je vlastně jednoduchý, jeden z nás se odpojí od okolního světa. Dá si přes oči pásku, nasadí sluchátka a poslouchá spiritbox. Estes metoda vlastně využívá senzorické deprivace, aby odpovědi byly stoprocentně autentické. Minimalizujeme tím rušení z okolí a dokážeme lépe rozeznat odpovědi duchů, které by při běžném vnímání mohly zaniknout. Tato technika vznikla v Estes Park v Coloradu a její název odkazuje právě na lokalitu, kde ji vyvinuli vyšetřovatelé paranormálních jevů.

Vany: Tahle metoda nám také pomáhá odlišit skutečné odpovědi od náhodných ruchů. Díky tomu občas slyšíme jména, krátké věty nebo reakce na naše otázky, které bychom normálně snadno přeslechly.

Skeptici tvrdí, že Estes metoda je podvod. Co byste jim na to řekly?

AnyOli: Myslím, že každý si musí na vlastní kůži zažít něco nadpřirozeného, aby paranormálním jevům věřil. Proto se nesnažíme nikoho přesvědčovat. Nám stačí, když ve videích skutečnost existence duší potvrzujeme důkazy z vyšetřování. Pak si na to každý musí udělat svůj vlastní názor, případně si to vyzkoušet sám, aby pochopil, jaké to je.

Jak si přítomnost ducha, který vás pronásleduje, vysvětlujete?

Vany: V jednu chvíli jsem při Estes metodě zaznamenala větu: „Tohle je skutečné.“ A sestra na mě zareagovala a nahlas se zeptala: „Co je skutečné?“ Odpověď byla jednoznačná: „Anna.“

AnyOli: Prostě nám během vyšetřování neustále reagovala. Občas jsme ji vyzývaly, aby se dotkla přístrojů a dala nám najevo, že je s námi. Jednou poslechla. Podle nás je prostě šťastná, že se s námi může bavit.

Vany: Zároveň jsme ale předpokládaly, že jakmile Conjuring House opustíme, její touha být nám nablízku skončí. Jenže jsme se mýlily. Po návratu z Ameriky nás čekaly okamžiky, které nás nejen překvapily, ale i docela vyděsily.

Podařilo se vám ověřit její totožnost? Mohla by to být ta proslulá temná bytost se zalomeným krkem, která figuruje ve filmu V zajetí démonů?

Vany: To si nemyslíme, ale pochopitelně to nedokážeme úplně potvrdit. O své minulosti nám nechce nic prozradit, ale nedá se jí upřít inteligence. Snaží se mít nad námi navrch a máme z ní respekt.

Bojíte se jí?

AnyOli: Je pravda, že kdykoliv se ozve, tak z ní máme strach, a hlavně respekt. Nechceme si s ní zahrávat, protože si myslíme, že má o dost větší sílu než ostatní duše, se kterými jsme se zatím setkaly.

Někdo může namítat, že filmové vyobrazení ženy se zalomeným krkem je dramatizované a ve skutečnosti ničím nepodložené.

Vany: I to je důležitý úhel pohledu, se kterým je třeba počítat. Přesto tady zůstávají mnohé náznaky a otazníky. Jen tak na okraj, duchů, kteří se v Conjuring House různými způsoby projevují, je nespočet. Někteří alespoň sdělí své křestní jméno, ale ne všichni. Historické souvislosti se těžko dokazují, když navíc nemáme ani tušení, z jaké doby pocházejí, kdy a za jakých okolností zemřeli. O postavě s ohnutým krkem psala ve svých knihách Andrea Perron, která v domě několik let žila se svojí rodinou. Tato postava se její matce Carolyn zjevovala už od chvíle, kdy se tam nastěhovali.

AnyOli: Kdybychom se přesunuli o několik let později, byla zde provozována služba hlídání dětí, které tu trávily mnoho času. Jedno z nich nakreslilo tuto postavu s ohnutým krkem, což je opět další důkaz, že entita v domě přetrvala.

Zmiňovaly jste, že vás Anna začala po návratu do Česka pronásledovat. Proč si to myslíte?

Vany: Pár dní po návratu se mi začaly po těle objevovat modřiny a vůbec jsem netušila, kde se vzaly. K tomu se přidaly zdravotní potíže, které ani můj doktor nedokázal pojmenovat. Vyšetření ukazovala, že jsem v pořádku, ale já se tak necítila. Dodnes mám před očima okamžik z kuchyně, stála jsem tam sama a najednou všechno kolem úplně utichlo. Měla jsem pocit, že mě to vtáhlo do jiné reality, jako bych stála uprostřed podivné bubliny. Byl to první a poslední případ, kdy se mi něco podobného stalo, a dodnes mě z něj mrazí.

AnyOli: K tomu se přidal i zážitek, který mě skutečně vyděsil. Usínala jsem a najednou se celá postel začala třást. Tak mě to šokovalo, že jsem ihned rozsvítila, ale v místnosti nebylo nic neobvyklého. Když jsem zhasla, otřesy se vrátily. Potřetí už to naštěstí nepřišlo, ale měla jsem ještě dlouho rozsvícené světlo. Ten zážitek ve mně zůstal.

Jak jste poznaly, že vám Anna vstoupila do života?

Vany: Bylo toho víc, ale jeden okamžik už nešlo přehlédnout. Stalo se to, když jsme odjely vyšetřovat do Anglie. Mířily jsme do muzea, v němž se skrývá spousta předmětů se zvláštní energií.

AnyOli: Atmosféra toho místa byla až neuvěřitelně silná. Podle některých svědectví je v jedné z místností časoprostorový portál propojující náš svět se světem mrtvých. Vyprávěl nám o něm i majitel – a dokonce ukázal na zrcadlo, které má být branou do jiné dimenze.

Vany: Právě v té místnosti se zrcadlem jsme prováděly závěrečnou komunikaci. A tehdy se z jednoho z přístrojů ozvalo: „Moje jméno je Anna.“ Byl to jasný signál, že s námi zůstává. Ve videu z hradu Houska, které jsme zveřejnily 14. prosince 2025, si můžete ověřit, že se nám ozvala znovu. Je tam časoprostorový portál — o tom nepochybujeme.

AnyOli: Anna se z nějakého důvodu stále vrací, zejména na místa s mimořádně silnou energií. Myslíme si, že její duch bloudí v americkém Conjuring House, ale dokáže se přes portály pohybovat a nějakým pro nás nepochopitelným způsobem sledovat naše kroky. Je na nás napojená.

 

Ghost Sisters se skupinou Greater Boston Paranormal Associates

Podařilo se vám zjistit něco o její minulosti? Je její jméno historicky spojeno s Conjuring House?

AnyOli: Zatím ne. V souvislosti s tím domem se sice mluví o jisté Abigail, ale ta s Annou pravděpodobně nesouvisí. Zajímavé je, že nejsme jediní, komu se v tomhle domě podařilo s Annou navázat kontakt. Existují i videa, kde komunikuje s jinými vyšetřovateli. Máme tedy všechny důvody domnívat se, že je nesmírně silná.

Vany: V tom domě je z nějakého důvodu uvězněno tolik duší, že je téměř nemožné dohledat jejich jména v dobových záznamech. Ti lidé mohli zemřít někde poblíž, možná v jiné době než ostatní, a nemuseli mít s tragédií v Conjuring House nic společného. Přesto tu jejich duše stále bloudí, vnímají naši přítomnost a čekají na každého, kdo se jim odváží naslouchat.

Vím o vás, že jste v rámci svého projektu Haunted USA navázaly spolupráci s Greater Boston Paranormal Associates, americkou skupinou vyšetřovatelů paranormálních jevů. Jak k tomu došlo?

Vany: Setkali jsme se s nimi na bývalé bitevní lodi USS Salem. Loď byla použita jako nemocnice po ničivém zemětřesení v Řecku v roce 1953, přijímala zraněné i mrtvé civilisty a námořníky. Přesný počet obětí se nedá dohledat, ale místní i pamětníci mluví o stovkách lidí, kteří loď neopustili. Dnes je USS Salem muzeum, ale návštěvníci i vyšetřovatelé tam hlásí zvláštní jevy – kroky, hlasy, stíny a chladná místa. Tohle místo má díky historii silnou energii a nabízí opravdu unikátní prostředí pro paranormální vyšetřování.

AnyOli: Dokonce se říká, že jde o jednu z nejstrašidelnějších historických lodí v USA. Právě proto, že návštěvníci i vyšetřovatelé tam často zaznamenávají podivné jevy, na ni jezdí lidé, kteří se zajímají o paranormální jevy a chtějí si něco takového vyzkoušet na vlastní kůži. Pronájem lodi není levný. Dva členové skupiny, kteří nám loď pronajímali, byli na místě, aby nás tam pustili a provedli nás po ní. Byly jsme za to upřímně rády. Cestou do Ameriky se nám zatoulal kufr s duchařskou technikou a téměř nic jsme u sebe tenkrát neměly, a tak nám pronajímatelé nabídli své přístroje. Díky tomu jsme si mohly vyzkoušet něco úplně jiného, než míváme běžně k dispozici.

Vany: Navíc jsme rychle zjistily, že když byli s námi, aktivita duchů výrazně zesílila. Mnoho z přítomných duší už znali a měli jejich důvěru, takže s námi komunikovaly mnohem víc, než když jsme loď procházely samy. Připomnělo nám to, že paranormální jevy nejsou jen o přístrojích, ale hlavně o vztahu mezi živými a těmi, kdo tu zůstali.

Která zahraniční místa ve vás zanechala nejsilnější dojem a kde jste čekaly víc, než se nakonec ukázalo?

Vany: Po Británii jsme cestovaly docela dost, ale jedna lokalita nás překvapila něčím úplně jiným, než jsme čekaly. Říká vám něco Drovers Inn? Jedná se o opuštěný hostinec, o němž se traduje, že patří k nejstrašidelnějším ve Skotsku.

AnyOli: Drovers Inn u Loch Lomond stojí už více než 300 let. Původně sloužil droverům, pastýřům, kteří vedli dobytek na daleké trhy. Dnes se o něm vyprávějí jiné příběhy. Nejznámější se váže k pokoji č. 6, kde prý straší duch malé dívky, která zde před dávnými lety utonula v divoké řece Falloch. Hosté vyprávějí, že cítí náhlý chlad, nebo dokonce pocit mokrého doteku, jako by někdo stál vedle nich.

Vany: Není to však jediný duch, který se tu zjevuje. Někteří viděli vysokého muže v tartanu, ducha drovera Anguse, zabitého při loupeži nebo starých klanových sporech. A šeptá se i o bludných duších rodiny, která zmrzla během kruté zimy cestou k hostinci. Hosté i vyšetřovatelé často hlásí pohybující se sklenice a židle, kroky a šepot na prázdných chodbách nebo tváře dětí, které tam ve skutečnosti nebyly.

A vy jste si tam opravdu zarezervovaly pokoj. Cítily jste něco zvláštního?

AnyOli: Legenda říká, že právě do té místnosti, kde jsme měly strávit noc, kdysi položili tělo malé holčičky, která se utopila nedaleko hostince. Nechali ji tam několik dní, než se mohl uskutečnit pohřeb. Říká se, že nenašla klid a dodnes po nocích straší. Nejprve jsme provedly vyšetřování, které bylo opravdu zajímavé, a pak jsme šly spát. A tehdy se to začalo dít.

Co konkrétně?

Vany: Pamatuju si, že jsem ležela, když mi najednou někdo začal dýchat shora přímo do obličeje. Bylo to strašně reálné! Čekala nás příšerná noc a ráno jsme se vzbudily úplně rozlámané. Spaly jsme velmi lehce a v jednu chvíli se mi zdálo, že mě sestra zoufale volá odněkud z dálky, ale ve skutečnosti nevydala ani hlásku.

AnyOli: Myslíme si, že některé duše tak zoufale volají o pozornost, že dokážou napodobovat lidské hlasy. Ten pokoj byl opravdu zvláštní. Když jsem si čistila zuby a měla jednu ruku podél těla, cítila jsem, jako by mě za ni chytila malá dětská ručka.

Vany: O pár dní později jsme se vydaly na hrad Neidpath Castle. Přestože jsme si zarezervovaly jednu z místností, vlastně jsme měly celý hrad jen pro sebe.

To muselo být úžasné, a hlavně jste měly jistotu, že vás nikdo nebude rušit. Jaké to bylo?

AnyOli: Měly jsme ohromnou radost, že tam budeme samy. Jenže když jsme začaly s vyšetřováním, přístroje vůbec nereagovaly. Byl to šok, protože Neidpath je známý právě paranormálními jevy. Tentokrát to ale vypadalo, že si duchové dali pauzu. Jednou se sice dveře samy otevřely, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem to náhodou nezpůsobila já šlápnutím na určité místo na podlaze. Abychom zvýšily šanci na aktivitu, rozdělily jsme se. Já šla do spodní části hradu, Vany nahoru.

Vany: A až tehdy jsme se opravdu začaly bát. Ne protože by se dělo něco zvláštního, ale zkuste si představit, že se sami, v naprosté tmě, procházíte po tichých chodbách prastarého skotského hradu. Měly jsme sice zapnuté vysílačky, kdyby něco, ale i tak to bylo nervy drásající. Nakonec nás trochu zklamalo, že se nic paranormálního nestalo, i když jsme se snažily být trpělivé. Ale tak to chodí, nehledáme senzaci za každou cenu.

Úplně něco jiného vás ale čekalo v domě Lizzie Borden. Znáte to jméno?

AnyOli: Jde o dodnes nevyřešený případ dvojité vraždy, ke které došlo 4. srpna 1892 ve Fall River v Massachusetts. Hlavní podezřelou byla Lizzie Andrew Borden. Podle obžaloby měla svého bohatého otce a nevlastní matku brutálně umlátit sekerou. U soudu se ale její vinu nepodařilo prokázat a byla zproštěna všech obvinění. Přesto nad ní až do konce života visel stín podezření.

Vany: K případu se váže spousta teorií a dohadů, co se tehdy za zavřenými dveřmi skutečně stalo. My jsme si se sestrou daly malý závazek, že se pokusíme duchů v domě zeptat a alespoň pro sebe tuhle starou záhadu vyřešit. Atmosféru místa naživo vám žádný film ani dokument nepřenese.

Zkuste nám přiblížit, co jste zjistily.

AnyOli: Místo činu je ve Fall River, v krásném viktoriánském domku, který tam stojí dodnes. V současnosti je natřený do zelenkava, ale uvnitř je všechno původní, dobový nábytek, tapety, dekorace… Jakmile člověk překročí práh, připadá si, jako by se ocitl zpátky na konci 19. století. Ten dům doslova dýchá svojí minulostí.

Vany: Přístroje tentokrát zareagovaly skoro okamžitě. A nejen přístroje.

AnyOli: Při vyšetřování občas používám malou molitanovou kostku. Pokládám ji na hranu stolu tak, aby sama spadnout nemohla, ale pokud by se chtěl duch projevit, mohl by ji snadno shodit. Je to moje malá pomůcka… a žádný duch se s ní nikdy nepokusil pohnout. Nejprve se nic nedělo, ale při komunikaci kostka spadla na zem. Úplně mě to šokovalo. Vrátila jsem ji na stejné místo, bouchala do stolu, dupala po podlaze… ale nic. Držela pevně. Není mnoho duchů, kteří dokážou vyvinout sílu, potřebnou k telekinezi. Ve Fall River takový duch je, o tom jsme přesvědčené.

Podařilo se vám tu dávnou vraždu ve spolupráci s duchy vyřešit?

AnyOli: Na základě toho, co nám duchové prozradili, si myslíme, že vrahů bylo víc. Kromě Lizzie se na smrti Andrewa Bordena a jeho manželky podílela i služka Bridget Sullivan. Významnou roli mohl sehrát také John Morse, Lizzin strýc, který byl v době vraždy na návštěvě.

Vany: Když jsme se ptaly na motiv, duchové uvedli, že šlo o peníze. A na otázku, kdo vraždil, odpověděli: „My všichni.“        

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Ghost Sisters,