JEN KRÁTCE: Nevolím
04.02.2026
Foto: Hans Štembera
Popisek: Volby, ilustrační foto
Když se mi nelíbí A, musím zvolit B. A protože je lidské hledat (a najít) něco, za čím bych stál, obzvláště když jsem zásadně proti něčemu, přesvědčím se, že B je vlastně fajn. Že je báječné, skvělé, dokonalé. Opravdu?
Nelze ignorovat realitu, napsal můj duchovní guru, spisovatel Štěpán Kopřiva. A realita je, že A i B stojí za prd. Konkrétně: vláda Petra Fialy za moc nestála (ekonomicky obzvláště, ale i co se občanských svobod, dušených plukovníkem Foltýnem, týče; o zbabělém postoji k Bruselu ani nemluvě), vláda Andreje Babiše s Motoristy a SPD v zádech také neslibuje zrovna ráj na zemi, spíše divadelní frašku. Jenže národ se, jak jsem psala včera, rozdělil na dvě poloviny a adoruje buď ANO, nebo Spolu (zjednodušeně řečeno; ano, vím, Spolu je mrtvý projekt, kam se vydají jeho aktéři, zatím nevíme – jediné je spojuje, antibabiš).
Navíc se, patrně v čirém zoufalství, národ přimyká k prezidentovi. Petr Pavel je bezesporu fešák, vypadá důstojně, mluví česky a srozumitelně. Což je, upřímně řečeno, samo o sobě v naší zemi výhra. V éře televizních kamer a všudypřítomných videí by takový Winston Churchill obstál jen těžko – vypadal, chudák, jako ropucha. Co z toho plyne? Forma jednoznačně vítězí nad obsahem. Přesto – raději bych měla v čele státu Churchilla než Pavla.
Malostranské hádanice
A ani B. Proto jsem vloni na podzim využila svého práva nevolit – nebylo koho. A co mi na aktuálních stranách nejvíce vadí? Do sebe zahleděnost. Jako by občany potřebovaly jednou za 4 roky, při volbách, ve zbytku času si bohatě vystačí samy. Hádají se jak žižkovské domovnice, řeší, co kdo řekl a neřekl, jen starost o věci veřejné jde tak nějak bokem. Stát funguje na setrvačník, sněmovna neřeší konkrétní problémy, ale vzájemné spory. Věcné? Ani náhodou.
Co teď s tím? Restart. Tvrdý restart, počítač do továrního nastavení. Nebo se tu sežereme.
Ale možná, jen možná se blikotá světýlko na konci tunelu. Povím zítra.
Vložil: Anička Vančová