Adina Mandlová: Dvojí nečekaná tragédie a definitivní konec nadějí
04.02.2026
Foto: Se svolením Ufa-Film Stockholm - Terra-Filmkunst
Popisek: Adina Mandlová v komedii německého režiséra Kurta Hoffmanna z roku 1943 Svěřuji ti svou ženu, v níž si zahrála s legendárním Heinzem Rühmannem. Když se K. H. Frank dozvěděl, že v ní bude hrát podváděnou manželku Ellinor, údajně si stěžoval přímo Goebbelsovi, že je to pro německou kulturu ostuda.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Lásku konečně našla až po třetím rozvodu, i ta ale měla jedno velké ale…
Inteligentní, vzdělaná, krásná, úspěšná… milostné aféry, potraty, sebevražedné pokusy, porod mrtvého dítěte, ale také vězení a emigrace. Ze životopisu české filmové legendy by šikovný scenárista napsal napínavý seriál. Od konce třicátých let byla Adina Mandlová jednou z nejžádanějších a nejpopulárnějších hereček českého filmu a až do roku 1942 pravidelně účinkovala jako host v na scénách Městských divadel pražských a holešovické Uranie. Čím byla ale úspěšnější, tím horší zvěsti o jejím soukromí pronikaly na veřejnost, tím hůř, že se v seznamu jejích náhodných milenců i oddaných „sponzorů“ objevovala i jména vlivných nacistických pohlavárů.
Zhroucená vdova
V květnu 1943 se pokusila napravit svoji pošramocenou pověst sňatkem s o tři roky starším malířem a scénografem Zdeňkem Tůmou, s nímž se seznámila v prostředí pražské bohémy. Bydleli ve Spolkovém domě Hlahol na Masarykově nábřeží a zpočátku prý byli oba zamilovaní až po uši. Velmi rychle ale zjistili, že se k sobě nehodí. Sice spolu žili dál, ale jako sourozenci. Adina vplula znovu o svého dřívějšího životního stylu, bylo veřejným tajemstvím, že si užívá milence i milenky, a Tůma se prý velmi trápil. A když se začalo šuškat se o jejích pletkách s kolegou Vladimírem Šmeralem, který byl ženatý s půvabnou bývalou tanečnicí Divadla E. F. Buriana Mariannou Fischlovou, pocházející z bohaté židovské rodiny, krizi vyřešil svítiplynem. Když ho po jednom z divokých večírků Adina našla doma mrtvého, zhroutila se. Navíc se znovu stala terčem tvrdé kritiky, protože jí kdekdo dával Tůmovu smrt za vinu.
Láska zahalená zoufalstvím
Vladimíra Šmerala potkala poprvé už v roce 1937 při natáčení vlasteneckého filmu Svět patří nám, a pak znovu v roce 1943 v divadle. Během zkoušek inscenace Chvála bláznovství mezi nimi přeskočila jiskra a Adina se bláznivě zamilovala a ani on neodolal. Přestože o jeho manželství Adina samozřejmě věděla, plánovala s ním společnou budoucnost, v roce 1944 s ním dokonce otěhotněla, právě když si na manžele Šmeralovy režim došlápl naplno. Marianne dostala rozkaz nastoupit do transportu, Vladimír se rozhodl, že ji nenechá jít samotnou. Ona putovala do terezínského ghetta, on do pracovního tábora Klettendorf u Vratislavi. Adina mu posílala balíčky s jídlem, a snažila se využít své známosti, aby ho zachránila. Dokonce se pokusila přimět K. H. Franka, aby intervenoval za jeho propuštění. Psychicky i fyzicky vyčerpaná pak koncem roku během natáčení melodramatu Sobota s Oldřichem Novým předčasně porodila mrtvou holčičku, a pak už další dítě mít nemohla.
Z Barrandova na Pankrác
Smrt vytouženého dítěte nebyla jedinou tragédií, která se na ni valila, tehdy ani nemohla tušit, že stojí před kamerou českého režiséra naposledy. O pár měsíců později skončila s osvobozením její kariéra ze dne a den. Byla obviněna z kolaborace a uvězněna na Pankráci. Během výslechů údajně udávala kolegy, dochovaly se záznamy výpovědí, v nichž mluvila o poměru Lídy Baarové s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a její údajné spolupráci s gestapem. Oldřich Nový se zase podle ní stýkal s esesáky. Je ale otázkou, zda jsou vůbec pravé, či zda k nim nebyla přinucena. Ve vězení zažila nejednu krušnou chvilku, dokonce jednou unikla jen o vlásek veřejnému lynči. Přesto neztrácela glanc, takže v novinách vycházely fotky hrdé krásky ve vězeňských teplácích. Nakonec byla sice pro nedostatek důkazů propuštěna, přesto byla odsouzena k pokutě sto tisíc korun a veřejnému pokání. Z herecké obce byla vyloučena a v žádné z přidělených prací nevydržela, takže si přilepšovala prodejem šatů a šperků.
The Saint:
Svatba kvůli pasu
V době bídy a opovržení už nápadníky nepřebírala. Využila hned první příležitosti a na podzim roku 1947 se provdala za pilota RAF Josefa Kočvára alias Joe Knighta. Díky sňatku získala britskou státní příslušnost i pas a krátce po únoru 1948 Československo opustila. Zřejmě šlo opravdu o účelový sňatek, protože vzápětí následoval rozvod a krátce nato se Adina znovu vdala, tentokrát za britského boháče Geoffreyho. „Všichni mi domlouvali, abych si ho vzala. Na jedné straně nejistá existence, na druhé možnost bezstarostného života v přepychu a konec potíží, kdo zaplatí činži,“ přiznala ve vzpomínkách. Nakonec s ním ale žila jen krátce, protože se z něj po svatbě vyklubal despota, který s ní jednal jako se svým majetkem. V roce 1947 si ještě zahrála v britském melodramatu The Fool and the Princess, comeback se jí ale nepodařil, protože ji pomluvy dostihly i v Londýně.
Nečekaná láska
Životní oporou se jí stal až čtvrtý manžel, módní návrhář Ben Pearson. Seznámili se v roce 1949, když navrhoval kostýmy pro divadelní hru, kterou zkoušela, a porozuměli si po pár minutách. Trávili pak spolu všechen volný čas a Ben přiznal, že přestože je homosexuál, něco ho k ní táhne. „Byli jsme do sebe velice zamilovaní. Vědomí, že jsem jeho první, a jak nikdy nepřestal tvrdit, poslední milenka jen zvyšovalo půvab našeho vztahu,“ vzpomínala. Vzali se v roce 1954, snažili se spolu podnikat a v posledních letech se poměrně často stěhovali. O kameru téměř nezavadila, mihla se pouze ve dvou seriálech, v krimi Ghost Squad a akční komedii The Saint. Klid, odpočinek, anonymitu i nadhled našla až na Maltě, kam se s Benem přestěhovala v roce 1966. Díky uvolnění atmosféry se tenkrát několikrát vrátila i do Prahy, dokonce zkoušela v Hudebním divadle Karlín hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly!. Ze spolupráce ale nakonec sešlo, takže se vrátila k poklidnému životu na Maltě. „Když jsem viděla napůl předělaný dům, ujasnila jsem si, že bych byla blázen tohle všechno opustit kvůli nějaké pochybné a nejisté pozdní slávě a ke všemu v prostředí, kde se proti mně kuly pikle a kde mě na každém kroku sledovali fízlové,“ vzpomínala ve své biografii Dneska už se tomu směju.
Návrat unavené dámy
Řadu podrobností z jejího poválečného života jsme se dozvěděli až mnohem později z rozhovoru, který s ní natočil v roce 1974 na Maltě Josef Škvorecký. Na Maltě žila do roku 1981, kdy tam po parlamentních volbách zavládl chaos, takže raději odjela s manželem do Kanady, kde ve Škvoreckého nakladatelství 68 Publishers vydala své paměti. Po listopadu 1989 plánovala s Benem další návštěvu vlasti, už to ale nestihli, protože Ben v roce 1990 zemřel. Na jaře 1991 přijela s jeho urnou do Prahy unavená a zatrpklá dáma, trpící nespavostí a depresemi. Zamířila do Karlových Varů k švagrové Vlastě Mandlové Karbanové, její zdravotní stav byl ale velmi vážný, takže byla umístěna na zámek Dobříš. Naposledy se objevila na veřejnosti při premiéře filmu Tankový prapor. Po pár týdnech utrpěla mozkovou příhodu a po krátké hospitalizaci na chirurgickém oddělení zemřela 16. června 1991 v příbramské nemocnici. Záznam rozhovoru na Maltě z roku 1974 později Josef Škvorecký věnoval Ondřeji Suchému, který podle něj napsal v roce 2015 knihu Čemu se smála Adina Mandlová.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, Reflex, Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, Ondřej Suchý: Čemu se smála Adina Mandlová)
Vložil: Adina Janovská