Jak František Smolík málem utopil Zitu Kabátovou ve Vltavě
23.01.2026
Foto: Se svolením rodiny Zity Kabátové
Popisek: František Smolík se Zitou Kabátovou na snímku z natáčení filmu Manželství na úvěr, který se dochoval v hereččině osobním archivu
TAJNOSTI SLAVNÝCH: aneb O důstojném profesorovi, který se jako jediný nenechal Vlastou Burianem odstavit na vedlejší kolej.
Na obrazovky se pravidelně vrací jako poustevník, otec Školastykus z ladovské pohádky Hrátky s čertem, který pochopí, že zarputilou zlobou nikomu hlavu nenapraví, a kdo by neznal jeho dobrotivého krále Hostivíta z pohádky Princezna se zlatou hvězdou. Možná vám ale uniklo, že ve zlaté éře naší kinematografie ve třicátých letech minulého století byl populární představitel vlídných a dobrotivých stařečků František Smolík noblesní elegán, který se dokázal klidně zařadit i mezi milovníky. A chybělo málo, aby v pouhých pětačtyřiceti letech utopil ve Vltavě nejen sebe, ale i krásnou Zitu Kabátovou.
Pár centimetrů od tragédie
Automobil býval tehdy výsadou bohatých dobrodruhů a naše prateta Jarmila, tehdy studentka farmacie a dcera majitele slavné pražské lékárny U zlatého Anděla, jejíž sídlo padlo za oběť 16. února 1980 při odstřelu celého bloku domů kvůli stavbě metra B, ho dostala k oslavě plnoletosti, tedy v 21 letech. Vzpomínala, že když ho rozjela až k padesátce, měla prý pocit, že se po tehdejších silnicích přímo řítí. Není tudíž divu, že při natáčení melodramatu Manželství na úvěr neměl František Smolík v roce 1936 ani řidičák. V jedné scéně ale vezl kolegyni Zitu Kabátovou po silnici směrem na Zbraslav. Co s tím? Režisér Oldřich Kmínek nechal auto „zapřáhnout“ na laně za jiné a Zitě nařídil Smolíka hlídat: Žádný plyn, žádné kroucení volantem! Jenže když měl říct „podívej se, jak to slunce krásně za tu vodu zapadá“, opravdu se zahleděl do dáli, udělal gesto a strhl volant. Jen pár centimetrů prý tenkrát chybělo k tomu, aby i s drahocenným automobilem skončili ve Vltavě.
Komedianta táta doma nechtěl
Narodil se 23. ledna 1891 v Praze, jeho otec Ladislav byl vyučený krejčí, po svatbě si ale otevřel s manželkou Marií malé hokynářství na Královských Vinohradech, kde František se dvěma sourozenci vyrůstal. Divadlo ho okouzlilo už v dětství, k čemuž rodiče coby vášniví diváci notně přispěli. Ale mít v rodině komedianta? O tom nechtěl rázný otec ani slyšet, takže se syn poslušně vyučil elektrotechnikem. Současně ale absolvoval alespoň několik lekcí herectví u legendárního herce a divadelního režiséra Karla Želenského a nakonec proti otcově vůli k divadlu stejně odešel. Stal se členem kočovné společnosti Josefa Faltyse a 7. července 1908 poprvé stanul na jevišti coby František ve hře Walthera Steina Obětní beránek.
Jsem děvče s čertem v těle:
V ruském zajetí
V různých kočovných společnostech pak působil dalších šest let, od Faltysovy divadelní společnosti přes soubor Fr. Franzla-Lešanského, J. E Sedláčka a Bedřicha Jeřábka až po slavnou Zöllnerova společnost, a na „štacích“ si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je mít hlad jako herec. V roce 1914 získal konečně angažmá ve Švandově divadle na pražském Smíchově, kde se seznámil se svou budoucí manželkou, herečkou Miladou Ortovou. V angažmá ale dlouho nepobyl a také na svatbu si musel ještě pár let počkat. Vypukla totiž první světová válka, takže musel narukovat na frontu. V rakousko-uherské armádě nejprve působil jako sanitář ve vídeňské nemocnici, pak bojoval na italské a později i ruské frontě, kde padl do zajetí.
Komik z Vinohrad
Po vyhlášení československé republiky se vrátil na dvě sezony do Švandova divadla, odkud nakrátko přešel do holešovické Uranie a sezónu 1921-1922 strávil v souboru Revoluční scény předního představitele tehdejší kultury Emila Artura Longena, která sídlila v hotelu Adria na Václavském náměstí. Vzápětí ale přijal nabídku Jaroslava Kvapila do souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. „Početnou galerii šťavnatých veseloherních postav, kterou vytvořil v závěru svého vinohradského angažmá, zahajoval starý pražský drožkář Pištora v Langrově veselohře Obrácení Ferdyše Pištory,“ uvádí divadelní historik František Černý v knize Hraje František Smolík. Právě na Vinohradech si ho vyhlédl legendární divadelní režisér a šéf činohry Národního divadla Karel Hugo Hilar. Díky němu se stal František v roce 1934 členem činoherního souboru a působil v něm až do odchodu do penze v roce 1961.
Burianův sparingpartner
K filmu přičichl hned po vzniku republiky, první dva projekty němé éry z roku 1919, v nichž hrál, se ale ztratily beze stopy. V roce 1921 si zahrál se svou ženou Miladou v Babičce režisérky They Červenkové, v jedné z retrospektivních scén, on jako císař Josef II. a ona jako mladá babička. Poté posbíral několik dalších rolí, výrazněji se ale uplatnil teprve po nástupu zvuku. Kariéru odstartoval v roce 1931 jako hlavní hrdina životopisného dramatu Svatopluka Innemanna Karel Havlíček Borovský. Po celou dobu ho pak provázely především role důstojných a vážených mužů, od profesora Donáta v dramatu Vladislava Vančury Před maturitou přes faráře v melodramatu Skřivánčí píseň, rektora semináře ve Fričově Páteru Vojtěchovi či profesora Gábrlíka v jeho nestárnoucí komedii Škola základ života po profesora Vlka ve studentské komedii Miroslava Cikána Studujeme za školou. Když ale popustil uzdu svému smyslu pro humor, měli se diváci opravdu na co těšit. Například už v roce 1933 se mu podařil doslova husarský kousek, když nezůstal ve filmovém zpracování románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu coby nešťastný kupec Martin Žemla jen „přihrávačem“ Vlasty Buriana, což bylo tehdy obvyklé, ale jeho důstojným partnerem a vyrovnaným protihráčem.
Pokračování v pondělí 26. ledna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Česká divadelní encyklopedie, Národní divadlo Praha, Filmový přehled, František Černý: Hraje František Smolík)
Vložil: Adina Janovská