Věra Galatíková: Proč tvrdohlavá holka z Moravy leckdy neměla ani na chleba
19.01.2026
Foto: Se svolením Bontonfilmu
Popisek: Věra Galatíková v legendárním historickém dramatu Františka Vláčila Údolí včel, které odstartovalo nejen její filmovou kariéru
TAJNOSTI SLAVNÝCH: aneb Tajemná a úchvatná královna dramatu a nevycválaný zajda
Podmanivý pohled jakoby neustále zasněných očí, jemný půvab a elegance, sopka, překypující energií a temperamentem… Také ale moudrá a vzdělaná dáma s mimořádně silnou vůlí, která se stále usmívala, nesnášela lítost a nikdy si ani slůvkem nepostěžovala. Nezapomenutelná holka z Moravy Věra Galatíková byla mimořádný dříč a celý svůj život podřizovala přesvědčení, že je všechno na ní, a co neudělá sama, to prostě nebude. Odhodlaně si uměla jít za svým cílem, když si něco usmyslela, tak „přes to nejel vlak“.
Tvrdohlavá holka z Moravy
Narodila se na Valašsku jen pár týdnů před podepsáním osudové Mnichovské dohody, 19. srpna 1938 a dětství prožila na samotě Paseky u Zlína, na úpatí Vizovické vrchoviny. S výjimkou jediného roku, stráveného v srbském Borovo-Vukovaru, kam její otec Ignác odjel během války za prací. Proto také říkávala, že je holka z Moravy. Láskou k divadlu načichla díky marce, která byla nadšená a velmi talentovaná ochotnice, ale až po válce, kdy se rodina přestěhovala do Zlína. Rodiče nevynechali v tamním divadle jedinou premiéru a Věru brávali samozřejmě s sebou. Pro herectví se sice rozhodla už ve čtrnácti letech, doma ale považovali divadlo za zábavu, nikoli za spolehlivý zdroj obživy. Navíc jejímu talentu moc nevěřili, takže jí doporučili, ať nejprve raději vystuduje nějaký praktičtější obor.
Hladový jako kantor
Její otec prý říkával, že má hlavu na učení, takže by si měla vybrat práva nebo medicínu. Začala tedy studovat na klasickém gymnáziu, pak ale přešla na pedagogické v Kroměříži, kde mohla získat maturitu, opravňující k vyučování na základní škole. A zpočátku opravdu začala učit češtinu ve Vracově u Kyjova. Stala se alespoň vášnivou čtenářkou, kantořina ale nebyla nikdy právě královsky placená. Pořekadlo o „hladové“ profesi pro ni platilo podobě jako pro herce nejspíš od prvopočátků, v padesátých letech minulého století dvojnásob a do Věřina života se promítlo velmi rázně. „Když si koupím pár knih, musím si občas před výplatou vypůjčit na chleba,“ přiznala kdysi. Svojí profesi se věnovala zodpovědně a naplno, koneckonců jako vždy úplně všemu, do čeho se pustila. Přesto ji velmi brzy stejně pohltil její životní sen.
Údolí včel:
Farář s citem pro nejtajnější zákoutí duše
Nakonec stejně pověsila učitelství na hřebík, tenkrát jí pomohl místní farář, který dobře znal nejen její sny a touhy, ale také urputnou povahu a pracovitost, au rodičů se za ni přimluvil u rodičů. Vystudovala herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, absolvovala v roce 1962 a první angažmá získala ve Východočeském divadle v Pardubicích. V roce1961 se mihla poprvé na obrazovce v dramatu Vladimira Majakovského Mysterie-buffa, záznam inscenace se ale nedochoval. Na filmovou roli si ale musela hlavně kvůli mimopražskému angažmá ještě pár let počkat. Tu úplně první sice dostala už o rok později v dramatu slovenského režiséra Martina Hollého mladšího Havrania cesta, mimořádnou příležitost, v které měla šanci na sebe upozornit, jí ale nabídl režisér František Vláčil teprve v roce 1967. Vděčila za ni svým výkonům v divadle, kde si jí totiž Vláčil všiml a obsadil ji jako Lenoru, nevlastní matku hrdiny příběhu z 13. století, v historickém dramatu Údolí včel. Lví podíl na tom měl herec, režisér a dramatik Jan Kačer, jeden e spoluzakladatelů pražského Činoherního klubu, který hrál ve Vláčilově dramatu jednoho z hlavních hrdinů, řádového rytíře Armina von Heide.
Kluk s hlavou v oblacích
Svoji životní lásku, charismatického herce Ladislava Freje, potkala poprvé kdysi v Brně, když se vydala tajně k přijímačkám na JAMU. Tenkrát ji ale o tři roky mladší zajíček, který ve srovnání s ní působil jako kluk s hlavou v oblacích, vůbec nezaujal. Jiskra mezi nimi prý přeskočila až později, když společně zkoušeli v Pardubicích slavné historické drama Augusta Stringberga Královna Kristýna. Vláčilův film sice po premiéře v květnu 1968 u domácího publika i kritiky propadl, velkého ohlasu se ale dočkal na mezinárodních festivalech ve Španělsku a Argentině. A Věru konečně přiměl k stěhování do Prahy, kde pak působila pět let v Činoherním klubu. A zpočátku jen skomírající plamínek vztahu mezi ní a Ladislavem se naplno rozhořel právě až v Praze, poté co do naší metropole dorazil v roce 1970 i Frej. V roce 1971 se jim narodila dcera Kristýna a o dva roky později syn Ladislav. Přesto se Frej do manželství nehrnul, protože už měl na kontě tři rozvody. A ani pak si s partnerskou věrností nikdy hlavu nelámal.
Pokračování ve středu 21. ledna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Český rozhlas, Česká televize, Východočeské divadlo Pardubice, Činoherní klub, Zuzana Sílová: Věra Galatíková – Obrazy ženského údělu, Ladislav Chmel: Věra Galatíková)
Vložil: Adina Janovská