Dejte už s tím Turkem pokoj? Komentář Štěpána Chába

Foto: Jan Rychetský

Popisek: Filip Turek

Není to zaseknutí Motoristů na Turkově jmenování trochu zbytečné? Neměli by z Turka udělat Macinkova řidiče a navrhnout někoho jiného, který by byl prezidentovi po chuti? I mě to napadlo. Ale má to svá úskalí.

Tisíckrát skloňované Turkovo jméno už získává odér zasmrádlosti. Téma už otravuje vzduch. I mě už popadlo, že by Turek mohl být odklizen na nějaký zbytečný sněmovní výbor a na místo ministra by Motoristé mohli dodat někoho méně mediálně propíraného s méně vyhraněnými názory.

Jenže čeho by se tím dosáhlo?

Prezidentský úřad by tím získal precedens, kdy může odmítnout kandidáta kvůli nesouhlasu s ním. Nikoliv pro jeho soudem prokázanou činnost proti legislativě země, ale prostě kvůli tomu, že s ním nesouhlasí.

Nejde o Turka samotného, ale vyhranění pravomocí vlády, vedené premiérem, a Hradu, vedeného prezidentem.

Vládu navrhuje a sestavuje premiér, prezident ji jmenuje. Nikoliv může jmenovat, ale jmenuje. Může vyjádřit výhrady, může si rozehrát svou hru jako Miloš Zeman u Jana Lipavského, ale je Ústavou povinován jmenovat. Zodpovědnost za vládu nese premiér, nikoliv prezident.

Když bychom zašli do důsledku. Představme si, že příštím prezidentem se stane někdo přilnavý k Babišově pojetí vlády. Jenže u voleb do parlamentu se vrátí do vlády ODS se svými přívěsky.

Co nastane?

Bude moci Babišův člověk na Hradě kádrovat Kupkovy kandidáty na ministry? Argumentovat tím, že „významná část veřejnosti“ s kandidaturami některých ministrů nesouhlasí? Bude moci další prezident zasahovat do složení vlády? Pokud projde nynější prezidentova snaha, vznikne tak precedens, který už tu s námi zůstane. Nebo nezůstane? Nenajde si příští prezident nějaký důvod konvenující s názory „významné části veřejnosti“, aby si nadiktoval složení vlády?

A nezačneme tím přecházet k prezidentskému, či poloprezidentskému systému? Nyní je prezident nejvyšší kladeč věnců, jehož politický vliv na skutečné dění se dá vyjádřit možnostmi pohybu po šachovnici králem. Bezmocný, pouze dekorace v jinak skutečné politice. Petr Pavel se snaží hrábnout do podolků královně a převzít si na chvíli její škálu možností. Jenže královnou je v naší hře na demokracii premiér.

Takže ano, neustálé mediálně politické větrání Turkova jména dosáhlo toho, že samotné téma Turek už je trochu obtěžující. Ale když se podíváme do důsledků, hraje se hra o podstatu našeho režimu. Nejsem si jistý, jestli by bylo pro naši politiku přínosné, kdyby prezidentský úřad získal pravomoce, které mu podle legislativy nepatří. To by se nám pak povolební přestřelky mohly prodloužit na celé volební období.

Zeman to také s nejmenováním Lipavského zkoušel. Nakonec ustoupil. Čím to je? Předchůdci Petra Pavla, mám ten pocit, chápali politiku a viděli důsledky svých kroků, Petr Pavel pak nechápe celkový obraz systému. Vidí současný okamžik, kde může napomoci svým aktivistickým přátelům z líhně „významné části společnosti“. 

Hledíme tak na klíčový souboj o budoucnost republiky? Ani ne. Pokud prezident se svou snahou uspěje, jen se nám tím znesnadní sestavování dalších vlád a prezidentskému úřadu úplně zbytečně naroste hřebínek.

Vložil: Štěpán Cháb