Jak Lubomír Lipský znevažoval prezidenta a jeho otec rozvracel republiku
16.01.2026
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Lubomír Lipský (učitel Georg Camel) a Jiřina Bohdalová (redaktorka Sabrina) v režii mladšího bratra Oldřicha v komedii „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Na scéně nepřekonatelný komik, jakmile ale spadla opona či režisér zavelel STOP, jako by mávnutím kouzelníkovy hůlky vystoupilo na povrch jakési utajované dvojče.
Pokračování ze středy 14. ledna
Rozvernost ustoupí solidnosti, smysl pro humor se zahalí do cípu pláště zodpovědnosti, talent na skopičiny všeho druhu a vystřídá klid a rozvážnost moudrého filozofa. Přestože si krále laskavého humoru Lubomíra Lipského zpravidla spojujeme s nesmrtelnými komediemi, sám o sobě říkával, že je introvertní, flegmatický melancholik. Laskavému, tichému a nenápadnému pánovi totiž osud nadělil po okraj naloženou fůru trápení a těžkých ztrát.
Tragická sedmička
Magické číslo je považováno za symbolů štěstí, koneckonců i Bůh po náročném stvoření světa sedmý den spokojeně odpočíval. So Lubomírova života ale došláplo okovanou botou, když mu vzalo o sedm let mladšího bratra Dalibora, který prý byl z trojlístku bratrů nejtalentovanější. Už v roce1943 dostal první filmovou roli v dětské komedii Kluci na řece a o dva roky později ho Václav Krška obsadil jako mlynářova syna Frantíka v poetické komedii Řeka čaruje. „Dne 17. 7. 1947 ho o prázdninách při koupání v rybníku zabil blesk. Stalo se tak sedmý den v týdnu a v 17 hodin. Bratr chodil do septimy a bylo mu sedmnáct let a sedm měsíců,“ popsal ve svých vzpomínkách Lubomír Lipský o sobě (a bratru Oldřichovi) tragédii, s níž se nikdy nedokázal vyrovnat.
Trest pro vyvrhele
Po únorovém převratu roku 1948 zasáhla tvrdě rodinu „nová doba“. Znám to z babiččina vyprávění, která dávala občas k lepšímu, jak praděda prohlásil po pár pivech c hospodě, že je Gottwald demagog a kdosi ho udal, takže pak lepil šest týdnů pytlíky ve věznici na pražské Pankráci. Rodinný obchod mu oficiálně komunisté nesebrali, jenom zařídili, aby se nikdo neodvážil dodávat zboží. Lubomírův otec Vilém dopadl mnohem hůř. I jeho proslavená cukrárna na Masarykově náměstí č. 79 v Pelhřimově začala být trnem v oku, a tak jeho nevinný žertík v jedné divadelní inscenaci byl oficiálně označen za pokus o politické rozvracení republiky. Za trest byla jeho rodinná firma vyvlastněna a „pachatel“ byl odsouzen ke dvěma letům nucených prací.
Patláma paprťála
Po likvidaci legendárního pražského Divadla satiry v roce 1949 přijal Lubomír po pár měsících na jevišti Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnešní Divadlo pod Palmovkou – pozn. autorky) nabídku angažmá v souboru nově založených Městských divadel pražských, v nichž pak hrál až do oficiálního odchodu do penze. Od padesátých let se stále častěji objevoval před kamerou, kdo by neznal třeba jeho alchymistu Paprťála, který v nesmrtelné historické komedii z roku 1951 Císařův pekař – Pekařův císař vyrábí zlato ze švestek. Ve scénáři bylo uvedeno, že mluví nějakou neznámou cizí řečí, a režisér Martin Frič mu prý tehdy řekl, ať si prostě něco vymyslí. A tak vznikl jeho legendární proslov. Naplno ale zazářil až na televizní obrazovce o desetiletí později, když si v osmatřiceti letech zahrál svého prvního dědka, legendárního dědu Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě. Syna mu hrál o pouhé dva roky mladší kamarád Jan Skopeček a vnuka o devět let mladší Ladislav Trojan. Předvedli tak mimořádný herecký koncert, že diváci šíleli nadšením a vynutili si pokračování.
Císařův pekař – Pekařův císař:
Když se brácha povede
Nejvýraznější příležitosti vyniknout na stříbrném plátně mu ale nabídl mladší bratr Oldřich, který ho obsadil v roce 1970 do životní role dobráckého učitele literatury George Camela v parodii na brakové detektivky Čtyři vraždy stačí, drahoušku. O dva roky později se stal nesmrtelným jako klaun Cibulka v rodinné komedii Šest medvědů s Cibulkou, v níž mohl konečně naplno rozvinout širokou paletu svého talentu. Na obrazovce se objevil v první komické scénce už o Vánocích 1953, když začala Československá televize vysílat. A pak dlouhá desetiletí nesměl chybět v žádné silvestrovské estrádě a řadě populárních zábavných pořadů. Kdo by neznal jeho Hlustvisiháka, který nic nechápe a neví, že nic neví, což mu ale nebrání vykonávat svoji funkci tak svědomitě, že přes to „nejede vlak“. A pak se jednou při besedě v cementárnách „přeřekl“ a pojmenoval ho na Hlustvihusák, čímž si vysloužil trestní oznámení pro znevažování prezidenta republiky.
Sbohem ve skvělé náladě
Ke skvostům televizního archivu patří mimo jiné i záznam představení komedie Brandona Thomase Charleyova teta v pražském Divadle ABC v roce 1969, do níž v převleku anglického studenta za bohatou tetu navždy vložil jedinečnou situační komiku v kombinaci se suchým anglickým humorem. O rok později zazářil v televizním seriálu Fantom operety a stal se pro režiséry sázkou na jistotu. Jeho filmografii dlouhý seznam filmových i televizních postav prakticky ve všech žánrech a rozdával radost a smích, přestože mu leckdy do smíchu moc nebylo. V dubnu 1983 ztratil muže, jehož láska k divadlu a nadšení předznamenalo jeho život, otce Viléma. Dožil se požehnaného věku 86 let a navždy odešel náhle v té nejlepší náladě, kterou si mohl on i jeho nejbližší přát. „Sledoval u mého bratra hokejový zápas našich s Rusy. Řekl Oldřichovi, ať připraví víno, že společně oslaví naše vítězství. Potom vzal vývrtku, a než vytáhl špunt, zemřel,“ vzpomínal Lubomír.
Velké ztráty
O tři roky později ho opustil i úspěšný mladší bratr, režisér Oldřich Lipský. Zzemřel náhle 19. října 1986 během natáčení komedie Velká filmová loupež, osudnou se mu stala zákeřná rakovina žaludku. Předčasně odešel i hercův jediný syn Lubomír. Den před Silvestrem roku 1991 vyrazil na chalupě nadýchat čerstvého vzduchu, jenže už se nevrátil a o pár hodin později ho našli mrtvého. Bylo mu pouhých čtyřicet let a podle lékařů ho zradilo srdce. V roce 2003 ztratil i celoživotní partnerku, manželku Věru. Prožili spolu padesát čtyři let a s ní jako by ztratil smysl života. nakonec přežil o dalších dvanáct let. Naštěstí mu zbyli dcera Taťjana a vnuk Matěj, kteří o něj do poslední chvíle láskyplně pečovali.
Mlčenlivý klaun
I když se brzy proměnil v křehkého drobného stařečka, ve skutečnosti byl nabitý elánem. V roce 2010 prodělal mrtvici, po níž se musel znovu učit chodit i mluvit. Přesto se ještě dokázal vrátit i před kameru, i když o něm přátelé říkali, že je slaboučký jako větvička. Naposledy si zahrál v roce 2013 dědu Poláčka v komedii Zdeňka Trošky Kameňák 4. „Vždycky jsem se snažil, abych vkusně pobavil a rozesmál publikum,“ prohlásil ve svých pamětech. A protože ani ve vysokém věku nepolevil, v posledních letech se přikláněl spíš k dalšímu heslu, že je lepší opotřebovat se, nežli zrezivět. Na podzim 2015 byl hospitalizován kvůli vysokým horečkám a zápalu plic. Zprvu se zdálo, že se začíná lepšit, nakonec ho ale zradilo srdce. Nezapomenutelný Lubomír Lipský zemřel 2. října 2015 po poledni ve spánku na chirurgické klinice pražské Thomayerovy nemocnice. „S Lubomírem se výborně mlčelo. Nebyl vůbec společenský. Vždycky šel k věci, když o něčem mluvil. Nebyl to žádný vtipkař, jak bývají někteří kolegové. Třicet let jsme se scházeli asi každý měsíc v sestavě Trojan, Lipský a já. Teď už se tedy budeme potkávat dva a parťák nám bude chybět,“ prohlásil po jeho smrti nostalgicky jeho kamarád, herec Jan Skopeček.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Český rozhlas, Česká televize, Česká divadelní encyklopedie, Karel Ulík: Lubomír Lipský o sobě [a bratru Oldřichovi], Vlasta, idnes.cz, Národní filmový archiv, super.cz)
Vložil: Adina Janovská