Díky čemu Zdenka Procházková převálcovala Högera
09.01.2026
Foto: Se svolením Městských divadel pražských - Karel Drbohlav
Popisek: Zdenka Procházková v roce 1960, se strýcem zpěváka Václava Neckáře Eduardem Dubským v představení pražského Divadla Komedie Tygří kožich
TAJNOSTI SLAVNÝCH: aneb Jak vystoupit ze stínu úspěšného muže a proč si vzít první velkou lásku může být chyba
Pokračování ze středy 7. ledna
Její devízou byl nejen půvab, ale především oduševnělý výraz ve tváři, kvalita mluveného slova a díky baletní průpravě i mimořádná pohybová kultura. Stala se hvězdou vídeňského Burgtheatru i dalších německých a rakouských scén, takže na ni čeští režiséři postupně zapomínali a přestali na ni myslet s nabídkami. Naopak si říkali, jaké má štěstí, že může hrát „venku“. Právě tohle totiž bylo velkým, leč těžko splnitelným snem mnoha kolegů. Jenže Zdenka by naopak tenkrát ráda hrála doma. V Brně hrála ve Svobodném divadle, po absolutoriu na konzervatoři vyrazila na turné po Slovensku s dramatem Henriho Bernsteina Láska, v němž hrála s Jiřím Dohnalem, a pak nastoupila do angažmá v Opavě, kde zazářila jako Helena v Čapkově R.U.R. Pak se konečně vrátila do Prahy.
Hvězda Bruselu
Tři roky byla v angažmá v Divadle státního filmu (dnešní ABC – pozn.autorky), dalších sedmnáct let prožila v souboru Městských divadel pražských. A dostávala jednu filmovou roli za druhou, od Fričova Návratu přes Radokovu Dalekou cestu, hudební komedii Rudolfa Myzeta Písnička za groš a Krškova Mladá léta a Z mého života po Čechovu komedii Nezlob, Kristino. Díky výborné mu jazykovému vybavení se v roce 1958 stala jednou z hvězd světové výstavy EXPO ’58 v Bruselu, jako konferenciérka Laterny magiky se na jevišti střídala s Valentinou Thielovou a Sylvou Daníčkovou. Nikdy tehdy netušil, s jakým úspěchem se představení setká a že pro Československo bude znamenat doslova převratnou událost. Diváci stáli na představení fronty už od noci, vstupenky sice byly zadarmo, ale každý zájemce dostal jen dvě, takže je bruselští „hoši“ prodávali načerno za horentní sumy. Zdenčiným největším zážitkem ale bylo setkání s Orsonem Wellesem, kterého na představení osobně odvezla půjčenou škodovkou a on ji pak na oplátku vzal svým rolls-roycem na striptýzovou show.
Drahý lhář
Měla ho doma, dobře věděla, že obdivu žen její pohledný manžel a skvělý herec Karel Höger občas neodolá. Po každém představení na něj u služebního vchodu čekaly davy fanynek, toužících po podpisu i jeho pozornosti, a Zdenka se nad jeho občasné nevěry dokázala povznést. Byl starší a zkušenější, stal se její oporou, rádcem i učitelem, obdivovala na něm vše. Hráli spolu v divadle, natáčeli filmy, měli společný domov i sny. Jenom na vytuženého potomka čekali marně. „Trápí mě to moc, ale člověk nemůže mít všechno,“ přiznávala později často, nejen ve svém životopisu Procházka životem. V roce 1962 spolu nastudovali divadelní hru Jerome Kiltyho Drahý lhář, která vznikla na základě dopisů, které si psali dramatik George Bernard Shaw a herečka Stella Campbell. Dopisů plných ironie, geniálních impertinencí, paradoxů, ale i hluboké lásky a moudrosti. Jezdili s ní po zájezdech a v roce 1965 byli pozváni i do Vídně. A dokonce i tamní recenzenti, kteří nerozuměli česky ani slovo, na ně pěli ódy. Díky skvělé němčině, šarmu, eleganci a skvělému výkonu se pro ně stala hvězdou představení Zdenka, nikoli Karel.
Manželé v roce 1962. Zdenka Procházková s Karlem Högerem v představení Divadla ABC Drahý lhář; foto Městská divadla pražská - Jaromír Svoboda
Referentka vyhrála
Do Vídně jeli s Karlem Högerem ještě jako manželé, krátce nato se ale rozešli. Stalo se totiž to, co Zdenka nečekala, Karel se opravdu zamiloval. K jeho skalním obdivovatelkám patřila i programová referentka Československého rozhlasu Eva Vachková, která ho zbožňovala už od dvanácti let. „Bylo to vážnější a silnější než kdykoliv předtím,“uznala prý tehdy manželka, kterou opouštěl. Po sedmnácti společných letech se rozhodli manželství ukončit v klidu a důstojně. Ona chápala hloubku jeho vztahu k Evě, on zase, že potřebuje vykročit vlastní cestou. Po podpisu rozvodových papírů spolu zašli do Domu potravin na sklenku sektu a deset deka kaviáru na rozloučenou. Koneckonců to není nic tak neobvyklého, totéž udělal i můj exmanžel, jen byl trochu lakomější než Höger, takže mě pozval jenom na kafe. „My jsme se s Karlem sice rozvedli, ale nikdy nerozešli. Zůstal mojí největší životní láskou,“ říkávala Zdenka. Léta pak spolu dělali zájezdová představení, naposledy spolu hráli jenom pár dnů před jeho smrtí v roce 1977. „Rozvedli jsme se, ale nerozešli. Zůstali jsme přáteli až do jeho posledních dnů.“
Uchvácená Vídeň
Po úspěchu Drahého lháře dostala Zdenka nabídku z rakouské televize a divadla, kde usoudili, že by bylo dobré, kdyby tam vystupoval někdo z Čech. „A to už jsem byla já, Zdenka Procházková, ne manželka Karla Högera,“ vzpomínala po desetiletích v rozhovoru pro týdeník Vlasta. Nabídla jim monolog Andreé Guelmy Jean a já, v němž vystupovala v pražském Komorním divadle, a hrála ho pak nepřetržitě čtvrt roku, přestože se prý zpočátku ošívali, že ve Vídni nemají monology tradici. Úspěch to byl opravdu velký, vyrazila s ním na čtyřměsíční turné Burgtheatru, dokonce za něj dostala první cenu na festivalu monodramatu v argentinském Buenos Aires. Vídeňský Burgtheater jí ležel u nohou a konečně si naplno uvědomila, že dokáže být hvězdou. Doma v Praze se ale její triumf s pochopením nesetkal, významnou roli zřejmě sehrála i závist. Velký úspěch se zkrátka v Čechách neodpouští.
Pokračování v pondělí 12. ledna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Vlasta, proprarodice.cz, idnes.cz, divadlo.cz, Zdenka Procházková: Chuť na lásku, Zdenka Procházková, Pavlína Kadlecová: Procházka životem)
Vložil: Adina Janovská