Nedostatek zubařů je jen pocit, pravil jejich prezident. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Roman Šmucler

Roman Šmucler okomentoval pro Seznam Zprávy průzkum společnosti Ipsos zaměřený na dostupnost či nedostupnost odborných ordinací. Nejhůře dopadli zubaři. A já zjistil, že mě fascinuje samotný pan Šmucler.

Podle průzkumu se zubaři ocitli na vrcholu nedostupnosti. Za nedostupné je označilo 79 % respondentů. Když potkáte 100 lidí, 79 z nich považuje stomatologii za nedosažitelnou. Fascinující číslo.

Co na to prezident České stomatologické komory? Chytil se za nos? Ani trochu. „Pokud bych to měl okomentovat jako doktor, neznám pacienta, který by si reálně stěžoval, že má bolesti a nikdo ho neošetřil,“ okomentoval průzkum Šmucler.

Prozradil Seznam Zprávám, že kolem registrací k zubaři panuje jistá psychóza. Ale podle Šmuclera se člověk dostane k ošetření i bez registrace. To je tak fascinující, až mám nutkání oživit zombie hashtag MeToo.

„Samozřejmě se může stát, že v některé obci ze dne na den skončí zubní ordinace. Ale většinou se péči po čase podaří zase zajistit,“ dokončil svůj proslov pro Seznam Zprávy Šmucler.

Tak si slova páně Šmuclera hezky předkrájejme, než je budeme bezzubými ústy konzumovat.

Pan Šmucler asi nezná stav, kdy je pacient bez registrace. Ano, tam platí, že když má bolest, měl by jej vzít přednostně každý zubař. A nejspíš to tak také funguje. Z čekárny do ordinace se probojuje. Teď co jej tam ale čeká, to pan Šmucler asi netuší. Nebo radši neřekne.

Neregistrovaný pacient s bolavou šestkou vlevo nahoře se probije do ordinace. Zubař jej usadí do křesla, řekne tradiční ajajaj, pustí se do bolavé šestky, trochu ji navrtá, do výsledného kráteru lípne „cement“, tedy dočasnou výplň, a řekne – zbytek si nechte udělat u svého stálého zubaře. Na námitky, že zubař s volným místem nejde sehnat, jen pokrčí rameny a ukazuje, kde má ordinace dveře. U vrtání šestky samozřejmě vidí, že se chytla i sousední pětka a že pokud se s ní nic neudělá, začne také bolet. A bez včasného trvalého ošetření se zuby pacienta mohou vrhnout na kaskádovité hroucení. Ale ani ho nenapadne s tím něco dělat. Má v křesle neregistrovaného. Taková pěkná česká verze kasty nedotknutelných.

Nehrozí, že by zubař neregistrovaného pacienta skutečně léčil. To jest bolavou šestku vlevo nahoře skutečně vyčistil, pozval si pacienta po dočasném zacementování na druhé kolečko, kde by se, třeba, dala i stálá výplň. Nehrozí, že by pomohl s načatou pětkou vlevo nahoře. Bez registrace má pacient nárok jen na úlevu od bolesti, nikoliv na léčení. Taková kovářská práce pro neregistrované, dalo by se říct. Vyrvat nebo narychlo zacementovat, aby se zub za dva tři týdny ocitl v hubě zcela otevřený a bez výplně. Ano, chvíli to bolet nebude. Ale ty následky? Šestka vlevo nahoře chytí opět kaz, může se zanítit dáseň, pětka hned vedle se s nadšením přidá.

Fascinující je, že pacient byl u zubaře, ale ten se na léčení vykašlal. Protože pacient byl bez registrace. Ošetření dostal, léčení se nedočkal. Jen, což je fascinující na kvadrát, mu zubař vyvrtal do bolavého zubu ještě větší kráter, v kterém se kazu bude časem dařit o to víc. On vlastně vědomě a bez zájmu pomůže kazu zničit neregistrovanému pacientovi zuby. To není doktořina, to je ta pravá řezničina bez svědomí. Zkrátka šmucleřina.

Stomatologie pod vedením Romana Šmuclera se stala karikaturou lékařského povolání. Beze cti, bez svědomí. Možná měl Šmucler zůstat u moderování pořadu Tabu, méně by škodil. 

Vložil: Štěpán Cháb