Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Václav Havel a Sametová revoluce: agent, symbol, nebo obojí? TEORIE X

28.12.2025
Václav Havel a Sametová revoluce: agent, symbol, nebo obojí? TEORIE X

Foto: AI / Gemini

Popisek: Ilustrační obrázek

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky. A také to dává větší smysl naší existenci. Copak by nás čistý chaos mohl dovést tam, kde nyní jsme? Z tohoto úhlu pohledu se převrat neboli Sametová revoluce v Československu – skoro pohádkový příběh nenásilného převratu – může těžko zdá spontánní. A nemá mozek hledající zákulisní intriky přeci jen pravdu? Nestál za vzestupem Václava Havla složitý plán, který zajistil, že vše proběhne hladce, bez křiku a především nenásilně?

Listopad 1989: náměstí plná lidí, dav, který hvízdá, tleská a skanduje jméno Václava Havla, až se zdá, že revoluce má svého přirozeného vůdce. Jeho osobnost postupně přehlušila všechna ostatní, ještě nedávno mnohonásobně proslulejší, tedy alespoň v širokých vrstvách, jména potenciálních vůdčích osobností. Proto některé zdroje naznačují, že za tím vším stály i cizí tajné služby. Mělo by to své kouzlo: nenásilný převrat, stovky tisíc lidí, a přitom vše pod kontrolou. Jakoby se scénář psal na svém hlavičkovém papíře Regime Change samotná CIA.

Michael Kocáb, bývalý poradce Václava Havla, spekulace odmítá: „Je to nesmysl. Měli jsme k sobě blízko, nic takového jsem nezaregistroval.“

Na opačné straně stojí bývalý dvojitý agent, dle svých slov spolupracovník CIA i KGB Karel Körcher: „Pokud jde o náš příklon ke Spojeným státům po roce 1989, výrazně ho ovlivnila osobnost Václava Havla. Celá operace 'Václav Havel' probíhala po mnoho let a byla přímo řízena americkou CIA. Bez její intervence by prezidentem pravděpodobně byl Dubček. Byla obrovská snaha učinit Havla známou osobností a následně prezidentem. Operaci řídil Pavel Tigrid.“

Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, patřil k nejvýznamnějším postavám českého exilu. Pokřtěný tomek vlivné židovské rodiny jakoby ve svém osudu obsáhl všechny středoevropské osudy. V roce 1948 vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal, a vydal se do Mnichova. Tam založil pobočku Svobodné Evropy, financovanou i z prostředků CIA. Některé zdroje tvrdí, že právě Tigrid oslovil Havla s nabídkou spolupráce pro americkou rozvědku. Podle těchto teorií byl Havel podepsán na dokumentu, který jej vázal k CIA. Jedno je jisté, sám Pavel Tigrid pro tajnou službu prokazatelně pracoval.

Karel Strož, bývalý exilový nakladatel dramatika Havla, popisuje Tigrida s lehkou nadsázkou takto:

„Říkalo se mu 'agent všech rozvědek'. Férové jednání od něj nebylo očekáváno. Sám Havel o něm v dopisech nemíval dobré mínění, hlavně kvůli jeho odlišnému politickému směřování. Havel byl levičák a tuto orientaci nesčetněkrát zdůrazňoval.“ A přesto prezident Havel Tigrida jmenoval ministrem kultury. Michael Kocáb vysvětluje, že šlo o pragmatické politické rozhodnutí – když přijde politika, osobní antipatie se občas odloží stranou. O spolupráci Pavla Tigrida s CIA však dlouhou nevěděla ani jeho nejstarší dcera, nikdy se jí nesvěřil: „Jak by mohl táta žít jenom ze Svědectví? V té době jsme to brali tak, že táta je zaměstnaný u americké firmy Walker and Company, v její evropské pobočce. Tečka.“

A co hry Václava Havla? Staly se tak známými díky jejich kvalitě, nebo na tom měl prsty někdo z CIA? Körcher říká: „Díky pomoci CIA se Havel stal světově proslulým. Jako dramatik nedosahuje úrovně světové špičky – myslím třeba Ionesca, Pintera, Stopparda – ale když se spojilo disent, vězení a Tigridův vliv, vznikl mocný a politicky účinný mýtus. Měl prestiž u Havla i u Američanů, jeho doporučení přijímali prakticky bez výhrad.“

Ivo Mathé, bývalý vedoucí Kanceláře prezidenta, kategoricky oponuje: „Je to nesmysl. Dojemná pohádka by k úspěchu nestačila. Jeho texty jsou kvalitní.“

Kontakty Václava Havla na mezinárodní scéně pokračovaly i po revoluci. V roce 2008 podporoval umístění amerického radaru na našem území a spolupracoval s Občanským institutem, kde seděl i James Woolsey, bývalý ředitel CIA. Andor Šándor, bezpečnostní expert, uvádí na pravou míru: „Znát někoho, kdo byl v CIA, neznamená být agentem. Kontakty jsou běžné, ale vyvolávají spekulace.“

Agent Körcher naopak trvá na své teorii: „Havel byl agent CIA, jsem o tom přesvědčený.“ Podle něj byl dramatik vybrán CIA, aby mimo jiné po změně geopolitické příslušnosti zajistil, že nikdo z bývalého režimu poplatného Moskvě nebude potrestán. Podle Körcherova tvrzení, když byla situace neudržitelná, uzavřela StB dohodu s CIA, a Sametová revoluce tak mohla proběhnout elegantně, bez masového násilí. Zde bychom mohli cítit asi největší slabinu této verze. Pokud k něčemu podobnému došlo, tak mnohem dříve, v průběhu diskuzí mezi dvěma světovými lídry, Reaganem a Gorbačovem o hladkém předání moci a sférách vlivu.

Další otázky vyvolávají i popřevratové události, například restituce majetku Havlových po roce 1989. Prosadil široké a rozsáhlé restituce, včetně majetku svého strýce Miloše Havla, označeného po druhé světové válce za kolaboranta. Podobně restituoval i Karel Schwarzenberg. Nepřímé kontakty s lidmi z bývalé StB, například Milošem Červenkou, který spravoval Havlův majetek, vyvolávají otázku, zda šlo jen o náhodu, nebo součást složité sítě politicko-obchodních vazeb.

Michael Kocáb opět odmítá veškeré spekulace: „Představa Havla jako agenta je zcestná. Propagoval nás v zahraničí a pro naši zemi udělal tolik jako málokdo.“

Faktem zůstává, že Václav Havel odmítl trestat představitele bývalého režimu a spolupracoval s lidmi s pochybnou minulostí. Některé události a vazby vytvářejí dojem, že za jeho politickým a kulturním vzestupem bylo víc než jen talent a morální integrita. Z větší perspektivy je Havlův příběh symbolem transformace české společnosti. Sametová revoluce se idealizuje jako morální triumf občanské statečnosti, ale každá revoluce je zároveň spletí kompromisů, strategií a politických kalkulací. Havel se stal ikonou odporu, ale i objektem projekce nadějí, obav a konspiračních teorií, které polarizují veřejnou debatu.

Československá politika se nikdy neodehrávala izolovaně. Kontakty s exilovými politiky, vliv zahraničních médií a tlak velmocí ukazují, že malé země nejsou izolované. Havel se pohyboval v prostoru, kde osobní morálka, kulturní prestiž a geopolitické kalkuly často splynuly.

„Později už Pavel na Havla tlačil, že musí vzít prezidentství, a Havel protestoval, že nemůže, že neumí řeči, že ráčkuje, že není reprezentativní.“ Jde o svědectví Tigridova blízkého spolupracovníka z dob exilu, Jaroslava Vrzaly. Ten Tigridův vztah s Američany upřesňuje: „On byl hlavně celou dobu ve styku s těmi organizacemi, které zastávaly politiku odbourávání komunismu suchou cestou, tedy postupně, vtahováním jakoby rozumnějších komunistů do dialogu.“

Na závěr lze říci, že Václav Havel reprezentuje spíše zhmotnění historických a společenských tlaků než jedinou příčinu změny. Talent a morální přesvědčení mohou v dlouhodobém horizontu otevřít dveře k moci, ale nikdo se nemůže pohybovat ve sféře politické elity bez doteku s intrikami, kompromisy a nepodléhat skrytým vlivům. Bez ohledu na to, zda byl agentem CIA nebo jen ikonou odporu, průběh Sametové revoluce a následný vývoj by pravděpodobně směřoval podobným směrem. Česká republika byla, je a bude součástí širšího světového dění. Václav Havel v ní však zanechal nesmazatelnou stopu – byl zosobněním toho, čemu bychom mohli říci smysl českých dějin: hledání pravdy bez zábran a někdy bezmála i proti všem. A stejně jako mnoho jeho předchůdců za to zaplatil vysokou cenu, svým životem, který mu ukrátilo věznění. Pokud mu skutečně CIA tím či oním způsobem pomáhala, potom si vybrala opravdu dobře.

Poděkování za spolupráci: Michal Petruš

Zdroje:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/havel-kocab/r~f129f3aa5e8111ec94d2ac1f6b220ee8/?utm_source=chatgpt.com

https://www.pametnaroda.cz/cs/kocher-karel-1934?utm_source=chatgpt.com

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/nepamatuji-ze-by-si-nenechal-poradit-rika-o-havlovi-jeho-poradce-kocab_201112190807_mhromadka?utm_source=chatgpt.com

https://www.echo24.cz/a/SjvRk/rozhovor-tigridova-tatu-financovala-cia-kniha-promeny-sveta

https://www.echo24.cz/a/S98Yr/tigrid-nerikal-cia-rikal-oni-jak-slavny-emigrant-vyrobil-havla

 

Vložil: Marek Dobeš