Och, tatíčku Klémo, ty to vidíš. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Petra Pavla

Popisek: Petr Pavel

Pan prezident se rozhodl zasáhnout do demokratického procesu svým světonázorem. A došlo k jisté ozvěně dějin, která se objevila v jeho postoji.

„Jaký to řetěz otřásajících zločinů. Avšak přes rafinované spiklenectví a záškodnictví, přes lstivou obojetnost a hanebnost svých prostředků nedosáhli svých cílů. Byli rozdrceni. Proč se tak stalo a proč dnes sedí tato spiklenecká banda jako hnízdo pochytaných krys, nenáviděná, opovrhovaná všemi čestnými lidmi naší země, na lavici obžalovaných?“ křičel jako smyslů zbavený Josef Urválek na Slánského skupinu před vynesením trestů smrti.

„Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti,“ pokračoval Urválek ve své řeči, kde mluvil za všeholid, za tu… totiž, to jsem si nějak popletl, tohle už nebyl Urválek, ale prezident Gottwa… ééé, vlastně prezident Pavel, když hodnotil své setkání s kandidátem na ministra pro životní prostředí Filipem Turkem.

Moc vtělená do všeholidu, moc hájená „všemi čestnými lidmi naší země“, moc zástupná, ale zastupující jen všechny urválkovsky čestné lidi, moc pohrobků té nešerednější formy bolševismu, kdy se za významnou část veřejnosti označuje zájmová skupina kolem prezidenta Gottwa… Pavla.

Och, tatíčku Klémo, ty to vidíš, tu zpuchřelost naší politické scény, která dělá scény nad demokratickou volbou, protože demokracie jako taková, a to ty, Klémo, moc dobře víš a znáš, demokracie jako taková je chucpe z nejhorších. Ať všeholid volí, no ano, ať volí, ale správně volí, uvědoměle, protože pokud špatně volí, tak se musí vytáhnout „všichni čestní lidé naší země“, nebo pak ještě těžší kalibr, „významná část veřejnosti“.

Zapsat do rudé knížky, vytesat všeholidu na čela majzlíkem a jít si skočit padákem do týlu nepřítele a zapálit mu kavárnu s inteligencí, popíjející imperialistický šálek kafíčka. Jak na to tak někteří z rozvědčíků cvičili tak intenzivně, až se dopouštěli mladických nerozvážností se schvalováním okupace vlastní země.

„Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány,“ och Klémo, to jsou slova jako z učebnice socialistického budovatelství sovětského typu. Nejde totiž o spravedlnost, o rovnost před zákonem, o právní stát, nejde o žádnou spravedlnost, pronesl tvůj nepřímý potomek rodem, ale přímý potomek skutkem.

Neuchyluju se k siláckým výzvám a prohlášením, milý Klémo, ale teď se neudržím a záměrně se špatným skloňováním jeden výkřik spáchám: „Pane Pavel, děte už z toho Hradu do kelu.“

Uznej, Klémo, že je to moc pěkné silácké provolání. Ale zase nás může utěšovat, že máš důstojného pokračovatele ve funkci, aspoň na to bychom měli být hrdí. Tradice země je udržovaná a stále živá a po krátké třicetileté epizodě tak na Hradě sedí to, co tam sedělo i v padesátých letech.

A proto s vědomím, že okupace nás obohatila a hříchy mládí jsou odpustitelné jen u urválkovsky čestných lidí, si přejme nějakou tu politickou renesanci. Třeba v tom, že politika přestane podléhat nezikovkářským a vlivovým bandám a na posty se budou dostávat ti lidé, kteří dostali ve volbách tolik hlasů, aby mohli složit vládu. 

Ostatně, pokud si Petr Macinka Filipa Turka na post ministra neprosadí, i přes zisk ve volbách a spoluúčast na vládní koalici všechno ostatní prohraje. Jeho skutečný protivník, tedy ta mediálně neziskovkářská vlivová úderka, si jej zkrotí. 

Vložil: Štěpán Cháb