Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Slonková, nynější šéfredaktorka MFDnes, si něco vymyslela a uplatila fízly! Poslední svědectví Egona Lánského

28.11.2013
Slonková, nynější šéfredaktorka MFDnes, si něco vymyslela a uplatila fízly! Poslední svědectví Egona Lánského

Autor: Hans Štembera

Popisek: Egon Lánský

Novinář a někdejší místopředseda Zemanovy vlády Egon Lánský zemřel. Parlamentní listy.cz s ním hovořily možná jako úplně poslední. Ke konci života se nejvíce zastával důchodců a před Úřadem vlády chtěl na to konto uskutečnit posměšný happening. Stěžoval si na investigativní novináře, kteří mu prý ničili pověst.

Bylo to v pizzerii Il Carne v Seydlerově ulici v pražských Nových Butovicích. Egon Lánský bydlel poblíž, takže do restaurace o berlích došel. Chození mu již dělalo problémy a dost špatně slyšel. Když se ale rozhovořil o politice, myšlenky měl jasné a na jeho věk některé až revoluční. Mezi posledními setkáními byl v nemocnici. Při tom úplně posledním v pizzerii, zhruba před třemi měsíci, mi navrhl tykání. S úctou jsem přijal.

Stížnosti na Zemana

Lánský byl rok místopředsedou Zemanovy vlády a koordinoval resorty zahraničí, vnitra, obrany, ale staral se i o přístupová jednání s Evropskou unií. S úsměvem při červeném víně nadhodil: „Takový blbec pro všechno.“ Přestože ministry vlády Jiřího Rusnoka hodnotil smířlivě, hlavně ministra zahraničí Jana Kohouta a ministra vnitra Martina Pecinu, nepovažoval její jmenování za dobrý krok. Jmenování této vlády označoval za Zemanův exhibicionismus s tím, že se měl prezident dohodnout se špičkami ČSSD a svěřit vládu jim.

Premiéra vlády, v níž působil, hodnotil v pozici prezidenta hlavně vzhledem k zahraniční politice hodně kriticky. „V zahraniční politice dost plave. Vůbec jí nerozumí. O Blízkém Východě říká vyložené kraviny, které nikomu nepomohou, jen nám tam zkomplikují vztahy. Vždy si myslel, že jeho nekritický přístup k Izraeli jako Žid nekriticky podporuji, ale to se mýlil. Jsem proti jakémukoliv bezpráví,“ vysvětloval a chválil Jiřího Dienstbiera staršího a Jana Kavana. Jinak si politicky vážil i Miroslava Kalouska, ale o ostatních se raději nevyjadřoval.

Investigativní novináři

V roce 2002 byly publikovány informace, že byl Lánský v roce 1960 v Trenčíně zapsán do registrů Vojenské kontrarozvědky pod krycím jménem Vojta. Po odchodu do exilu v roce 1968 jej prý převzala zahraničně politická rozvědka. Lánský vždy veškerá obvinění odmítal. „Z vlády podle svých slov odešel ze zdravotních důvodů, nikoliv kvůli utajovanému kontu ve Vídni, kvůli kterému se o Lánského zajímala i policie. Ta ho chtěla stíhat za daňový únik, Lánský prý měl dostat na rakouský účet 290 tisíc dolarů od svého přítele. Peníze následně vybral, ale nezdanil je. Lánský však tvrdil, že peníze nebyly pro něj. Rakušané následně tato tvrzení potvrdili,“ napsalo nyní iDNES.cz.

„Nastalo proti mně velké štvaní pseudožurnalistů v Česku. Stavím se velmi bojovně proti tomu, čemu se říká investigativní žurnalistika. Je založena na tom, že si investigativci částečně něco vymyslí a částečně něco dostanou za úplatu od policajtů. Nicméně takhle ničí lidské životy. Takhle mě chtěla zlikvidovat Sabina Slonková. V Mladé frontě o mně napsala několik stránek. Možná to vyslechla od mých «hodných kolegů» ze Svobodné Evropy nebo uplatila nějaké fízly, tak se dělá v Česku investigativní žurnalistika,“ řekl při několika posledních setkáních reportérovi Parlamentních listů.cz.

Boj za důchodce

Situace důchodců v Česku mu nedala spát. „Když jsem se dozvěděl, že dostanou šest až osm tisíc korun měsíčně, zdvihlo mě to ze židle a jsem ochoten se angažovat. Chtělo by to každou středu před Úřadem vlády postavit stoleček, na něj koupit žrádlo za šedesát korun, a kolem něj rozvěsit pár transparentů. Za stolkem by se po hodině celý den střídali babičky a dědečkové a zvali kolemjdoucí, že se s nimi rozdělí o jídlo. Média by to dříve či později zaregistrovala a možná i většina českých důchodců by se podle toho rozhodovala při volbách,“ vysvětloval s tím, že utiskovat lidi, co se moc nebrání, je dost velké svinstvo.

Zapálení pro tuto akci na něm bylo i přes vysoký věk znát. Nicméně mezi tím, co ji už ventiloval Parlamentním listům.cz, měl těžké zdravotní problémy. Nakonec svůj happening neuspořádal. V pondělí odpoledne zemřel v Ústřední vojenské nemocnici v Praze ve svých devětasedmdesáti letech. Ještě mu dlužím knihu Kdo je Miloš Zeman, jde o rozhovor z roku 1998 s novinářem Josefem Brožem, jejíž vznik domluvil právě Lánský. Jeho knihu Incident s politikou, kterou mi věnoval, jsem si ještě přečíst nestihl. Uskutečnil jsem cestu do Gruzie a makal na volbách. Asi třikrát jsem pak Egonovi volal. Už jsem se nedovolal. Bohužel už si nikdy více nezatykáme.

Jan Rychetský

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

 

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace