Předtím s Adamírou a poté, co zemřel; dvě Hany Maciuchové
03.12.2025
Foto: Se svolením TV Nova - Larry D. Horricks
Popisek: Dokonalá dáma v dokonalém světě. Hana Maciuchová jako První dáma Eva v seriálu Dokonalý svět.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Vždy přesně věděla, co od života chce, a uměla si za tím také jít. Téměř všechno ale nakonec dopadlo úplně jinak, než plánovala.
Pokračování z pondělí 1. prosince
Celoživotní láskou Hany Maciuchové se stala už v raném dětství čeština. Se stylistikou a slovy si doslova hrála a pečlivě hledala ta nejvýstižnější, takže zpracování rozhovoru s ní do konečně podoby bývalo během na hodně dlouhou trať. Výsledek byl ale vždy malým uměleckým dílem. Takže ani není divu, že když začala hledat klidné místo, v němž by mohla odpočívat a čerpat sílu do dalšího pracovního kolotoče, našla ho nakonec poblíž Sobotky, jižní brány do Českého ráje. V malebném městečku, na které shlíží z výšky unikátní lovecký zámeček Humprecht. Inspirací pro architektonický unikát kruhového půdorysu ukončený věží, jejíž špičce vévodí zlatý půlměsíc, se pravděpodobně stala Galatská neboli Kristova věž v Cařihradu (dnešní Istanbul). Centrální část tvoří velký společenský sál, který má pro mistry slova a hlasu další kouzlo, mimořádnou akustiku. Kdysi jsem si tam zazpívala s maminkou Moravské dvojzpěvy a byl to jedinečný zážitek. Sobotka má ještě něco navíc, co mělo pro milovnici rodného jazyka význam. Každoročně se tu totiž v létě koná festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka a na městském hřbitově odpočívá nejvýraznější romantik generace buřičů první poloviny dvacátého století, básník, spisovatel a dramatik Fráňa Šrámek.
Vysněný ráj
Vysněnou chalupu našla Hana s partnerem Jiřím Adamírou v jednom z nejkrásnějších koutů naší země v roce 1984 a okouzleni pohádkovou přírodou a bez sebemenších chalupářských zkušeností podlehli, aniž tušili, co je čeká. Téměř vzápětí zjistili, že stařičké elektrické rozvody v celém domě probíjí, před první zimou zapomněli odstavit vodu, takže se chalupa proměnila do jara v krápníkovou jeskyni… Prostě klasické strasti téměř každého, kdo koupí dům s historií. A tak se Jiří v téměř šedesáti letech proměnil ve vášnivého kutila a Hana si vyhrnula rukávy a zabořila ruce do hlíny. Příroda jí nadělila milované konvalinky, měla ráda křehké begonie, které je potřeba chránit před větrem… „Každý rok na jaře musím sázet nové růže, ty potvory mi je vždycky přes zimu sežerou,“ prozradila mi v rozhovoru pro přílohu deníku Právo. Řekla to ale s lehce zasněným úsměvem a tenhle pocit dobře znám. Těmi potvorami myslela srnky. Ty „moje“ jsou Ferda a Andulka, v zimě na mě každé ráno čekají, jdou za mnou s odstupem dvou metrů, protože jsou přece plachá zvěř, a čekají na prahu garáže, než vyjdu ven s kapsami plnými jablek a porcí slunečnice.
Osudový a jediný
Že byl Haninou osudovou láskou herec Jiří Adamíra, to nejspíš ví úplně každý, tu první ale potkala už v patnácti. „Byla podmanivá, objímající, vzrušující a můj tatínek nesměl nic vědět. Jenže Vaška nezajímalo divadlo a herectví se smál. Mě můj koníček bavil, proto zvítězil.“ Na tu životní si ale musela pár let počkat. Ještě jí nebylo ani třicet, když se s Jiřím setkala poprvé. Bylo to v roce 1971 při natáčení televizního dramatu První radosti. Byl o devatenáct let starší, oba byli tenkrát zadaní. Žhavou jiskru, která mezi nimi přeskočila, nebylo přesto možné uhasit. „Rok a půl to byl vztah, plný útěků, setkání a odříkání. Ale jako bychom se měli setkat. Jako kdyby to tak mělo být. Milovali jsme se. Byl mým mužem, i když jsme spolu nikdy nestanuli před oltářem. Nebylo to bezhlavé poblouznění mladé herečky k muži staršímu, k obdivovanému herci. Nikdy jsem k němu nevzhlížela jako k modle, ale ráda jsem mu tleskala.“
Jen blázen by nežil
„My jsme se s Jiřím nehledali. Potkali jsme se při práci, on byl ženatý a měl jedenáctiletého syna. Já byla buchta z Moravy a neuměla jsem si představit, že bych rozvedla rodinu. Rok jsme se scházeli a rozcházeli, zásadně a několikrát, a přesto jsme spolu museli být. Někdy si říkám, že člověk hledá lásku a ani neví, jak marná je jeho snaha. A pak někoho potkáte a přes všechny problémy s ním jste,“ popsala kdysi v časopisu Instinkt počátky své osudové lásky. Nakonec se sice Jiří rozvedl, přesto si ho Hana nikdy nevzala, i když ji prý o ruku žádal několikrát. A později litovala. Jejich vztah byl skvělý i navzdory tomu, že neměli děti. „Bylo to v roce 1980, když jsem vážně onemocněla. Musela jsem tehdy jít na operaci. Když jsem se po ní probrala, přišli ke mně lékaři a oznámili mi, že už nikdy nebudu mít děti,“ svěřila se. Vyrovnat se s tím nebylo snadné, ale nakonec to zvládla. „Byla bych blázen, kdybych nežila. Nechápu, jak může někdo dobrovolně rezignovat na život. Musím se přiznat, že všechny, i ty nejtragičtější věci v mém životě mi paradoxně prospěly,“ svěřila se v knize Jakuba Hladkého, nazvané prostě Hana Maciuchová.
Nespavost:
Dvojí souboj s rakovinou
Černý mrak do jejího soukromého štěstí pak vnesla zákeřná nemoc. Nejprve si vzala na mušku Jiřího, který boj s rakovinou páteře prohrál v pouhých sedmašedesáti letech 14. srpna 1993. „Ztratila jsem všechno, co doposud bylo mým životem. Byl to drastický zlom. Můj život má od té doby dvě poloviny – čas do tehdy a od této chvíle,“ říkávala se slzami v očích. Nakonec ale sama nezůstala, jejím přítelem se stal docent Karel Pstružina, laskavý pán s mimořádným kulturním rozhledem a někdejší vedoucí katedry filozofie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Na Hanu si vražedná diagnóza poprvé počíhala v roce 2016. Poté co vyslechla diagnózu karcinom prsu, chopila se prý pragmaticky diáře s tím, že potřebuje mít jasno, kdy se vrátí do práce. „Po lékařově verdiktu první, co jsem si řekla, bylo, že tomu faktu nemůžu uhnout, že tím musím projít, že jsem dcera své milované maminky! Měla stejnou chorobu. Před pětatřiceti lety, kdy medicína nebyla na takové úrovni jako dnes, ji zvládla úžasně, zotavila se dobře, nemůžu ji zklamat,“ prozradila poté v rozhovoru pro revue.idnes.cz. „Zůstala jsem stát, zhluboka se nadechla. Řekla jsem si: Dobře, musím překousnout ropuchu. A zbytky co nejrychleji vyplivnout.“ Nakonec nemoci dovolila, aby ji odvolala z jeviště pouze na pět týdnů.
Škatulka ji minula
Díky melodickému hlasu dostávala nespočet příležitostí i v rozhlase. „Měla jsem štěstí, že jsem nikdy nebyla zaškatulkována. Že jsem stíhala právě to spektrum a střídání žánrů, to je jedním z půvabů herectví,“ konstatovala dáma, která nesnášela, když se jí někdo zeptal na nejoblíbenější roli. Pověrčivá sice nebyla, nesmírně důležitá pro ni ale byla víra. „Věřím v rodinné vztahy, v přátelství. Vzdělání je základní životní investicí, humor osvobozuje, dobrá výchova, slušnost a laskavost zpříjemňují život. V to všechno věřím,“ řekla mi v roce 2008 v rozhovoru pro přílohu deníku Právo Styl pro ženy. Věřila ale také v sílu lásky, v něhu, porozumění, vášeň a v onen omamný pocit štěstí, že je člověk alespoň na chvilku vyvoleným středobodem něčí pozornosti. Patřila zkrátka k lidem, kteří nepodléhají negativním myšlenkám a špatné náladě, i když k tomu měla leckdy důvod. A pokud ji něco rozčílilo, většinou šlo o neschopnost nebo nekompetentnost mnohých lidí na místech, kde nemají co dělat. „Dávno ale vím, že žánrem demokracie je fraška, takže se snažím danou bezmocnost rychle setřást, například posezením s přáteli.“
Konečně svou paní
Když dobrovolně odcházela v roce 2011 z Divadla na Vinohradech, řada kolegů její rozhodnutí vůbec nechápala. Nabytou svobodu ale uměla skvěle využít a naplánovat. „Zralý věk má i své výhody. Nemusíte volit kompromisy, získáte nadhled, který vám umožní snáz se rozhodovat. A co mě spolehlivě vzpruží? Vědomí, že mě něco zajímavého čeká.“ Hned v roce 2012 měla v Divadle v Řeznické premiéru komorní tragikomedie Johna Murrella Ještěrka na slunci, o závěru života herecké ikony Sarah Bernhardt, kterou nazvala zmrzačenou dračicí, plnou rozmarů a bláznovství. V Divadle Ungelt mimo jiné zazářila i v roce 2017 v Quilterově hře 4000 dnů, v níž se proměnila v energickou, excentrickou matku. A doslova velkolepý byl i její další návrat na jeviště Divadla na Vinohradech, kde excelovala v divadelní i filmové klasice Colina Higginse Harold a Maude. Nikdo netušil, že už se zase potýká s vražednou diagnózou. Po uzavření divadel kvůli epidemii koronaviru se vrátila do milované Olomouce, kde nakonec odlehla rakovině slinivky. Jedinečná Hana Maciuchová navždy odešla v úterý 26. ledna 2021.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Český rozhlas, Česká televize, Právo – Styl pro ženy 2008, Instinkt, idnes.cz, kafe.cz, Jakub Hladký: Hana Maciuchová, Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský příběh)
Vložil: Adina Janovská