Kanibalismus jako zázračná léčba nejmocnějších. Záhady života
30.11.2025
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Za zázračný lék byly považovány nejen lidské kosti...
Jak to bylo v Evropě doopravdy s užíváním mrtvých lidských těl, alespoň co se týče „pomazaných hlav“ králů a královen?
Veškerá klasická britská literatura, zejména Jonathana Swifta (1667-1745) a Daniela Defoea (1660-1731), vždy silně odsuzovala kanibalismus, tak rozšířený v jejich dobách v Africe a v Novém světě, na nově objevených územích Ameriky a tichomořských ostrovech. Jen vzpomeňme, jak románový Robinson Crusoe s anglickou trpělivostí neúnavně odrazoval domorodého Pátka od takového jídla. Jak však na tom bylo evropské užívání mrtvých lidských těl, alespoň co se týče „pomazaných hlav“ králů a královen, doopravdy? Čtení je to dost děsivé!
Lékařský kanibalismus králů
Kanibalismus ani mezi nejzuřivějšími domorodci obvykle neměl čistě pragmatickou funkci plnit žaludky vysoce kalorickým a na lipidy a aminokyseliny bohatým lidským masem. Měl rituální a mystický charakter. Britští autoři dávných literárních děl odhalují, že kanibalismus pro lékařské účely vzkvétal, a to často v nejvyšších aristokratických kruzích. Ještě před pouhými 300 lety anglické korunované hlavy samy, i při mírných onemocněních, používaly lektvary vyrobené z mrtvol!
V lécích té doby se používaly téměř všechny části lidských těl: maso a krev, lebky a kosti, střeva a kůže, nehty, zuby… Recepty lékařů 17. století se totiž skládaly převážně z lidských ingrediencí!
Kosmetický kanibalismus královen
V kosmetice byl tak například považován za nejlepší lék a mast proti vráskám tuk oběšeného muže. Populární byl také krém na akné, vyrobený ze sušené a na prášek rozemleté lebky sťatého odsouzence.
Když například královna Alžběta I. (1533-1603) onemocněla neštovicemi, zanechaly jí na tváři po sobě ošklivé stopy. A jaký byl tehdejší „královský prostředek“ na poničenou kůži? Osobní lékař Její Výsosti se ji pokusil regenerovat vápněním, což zahrnovalo tuk, vyškvařený z těl popravených lidí.
Velký úspěch ale jeho léčba neslavila. Svědčí o tom i gesto piráta sira Francise Drakea (1540-1596), který si při pohledu na královnu zakryl tvář svou rukou, jako by jej oslepila královnina krása. Ve skutečnosti byl ale šokován tak strašlivě zohyzděnou tváří. Tehdy se tento pozdrav stal oficiálním, ale poté přežil pouze ve Francii.
Léky z egyptských mumií
Královnin osobní chirurg John Balister byl velký fanda používání částí lidských těl a ostře bránil metody léčby široké škály ran, krvácení a abscesů pomocí prášků z egyptských rozemletých mumií, které byly ve velkém množství přiváženy do Londýna z vypleněných hrobek. Překvapivá zachovalost balzamovaných mumií totiž vedla lékaře a obyčejné lidi k domněnce, že musí mít obrovskou léčivou sílu.
Královna Alžběta nezápasila jen se špatnou pletí. Trpěla i bolestmi zubů. A dvorní stomatologové měli tehdy k dispozici mnoho „úžasných“ prostředků… Královně například podávali lektvar, vyrobený z prášku rozdrcených zubů zesnulých, který byl smíchán před použitím v gelu, vyrobeným na bázi psího mléka.
K léčbě zubního kazu a ucpávání otvorů v zubech pak používali renomovaní léčitelé mozek koroptve. Ale i přes hrdinské úsilí lékařských géniů zůstala nakonec královna bez zubů. Ani to jí nezabránilo polykat mršiny, čerstvé i několik tisíc let staré, v různých přípravcích…
Král ne vždy jedl mrtvoly
Za nějaký čas po Alžbětě I. nastoupil na anglický trůn Jakub I. (1566-1625), známý jako Páchnoucí, protože se nikdy nemyl. Od mládí trpěl dnou a k léčbě vždy používal mast, vyrobenou z lidského vnitřního tuku. Osobní lékař Theodor Türke de Meern mu ji vtíral do kloubů.
Král byl léčen také na artritidu, a to speciálním odvarem složeným z odřezků z čerstvé, nepohřbené lidské lebky s bylinkami a bílým vínem. Tento lektvar bylo nutné pít zásadně o úplňku.
I extrémně neopatrný Jakub I. měl svatou trpělivost. Podle svědectví sira Roberta Cecila a prince z Walesu Henryho Fredericka se král, podle svých nejlepších schopností, vyhýbal přímému požívání částí mrtvol, jednou byl dokonce tak tvrdohlavý, že odmítl spolknout „léčebný“ prášek z lebek.
Královská krev je lékem
Další král, Karel I. Stuart (1600-1649), ukončil svůj život pod katovou sekerou. Když panovníkovi po odseknutí hlavy katem z krku vytryskla krev, davy Londýňanů se zběsile vrhly k popravišti, aby ji sbíraly do kapesníků a kousků oblečení jako největší všelék na všechny nemoci. Koneckonců, vždyť se věřilo, že krev panovníka musí mít jen ty nejlepší léčivé vlastnosti.
A praxe mrtvolné terapie pokračovala. Jeho syn Karel II. (1630-1685), byl přezdíván Veselý pro svou lásku k vínu. Také utratil obrovské množství peněz za lék, vyrobený z prášku lidské lebky a záhadné tinktury, který byl považován za univerzální lék na mnoho nemocí. Na počest svého tvůrce byl později pojmenován kapky Goddart. Že tato počest byla pochybná, je čtenářům jistě jasné…
Karel, často vyčerpaný těžkou kocovinou, ale potřeboval spolehlivou léčbu i pro tyto indispozice. Královský lektvar na kocovinu byl sestaven ze stejných kapek, týmž proslulým lékařem. Podle záznamů sira Theodora de Voxe bylo později v alchymistické laboratoři nalezeno roztrhané mrtvé dítě (!), pravděpodobně jeho vlastní syn, kterého Goddart používal k experimentům a výrobě všech možných druhů královských léků.
Vilém III. Oranžský (1650-1702) také často používal tyto kapky k epileptickým záchvatům (které nebyly neobvyklé), i když s nimi bylo zacházeno podle různých receptů. Populární byl prášek, který zahrnoval popel spáleného dítěte, medvědí genitálie, pastu na mušky, tuk ze štěněte, spařené žížaly a další podobné přísady…
V knize britského vědce Dr. Sugga je obrovské množství receptů na různé léky, obsahující části lidského těla. Mezi uživateli léků, vyrobených z lidského masa, byly mnohé urozené dámy a též spousta dalších královských osobností z předních a nejosvícenějších evropských mocností. Dokonce i papežové!
Myslíte si, že všechno toto lékařské šarlatánství zůstalo v temné minulosti? Ani zdání! Vždyť i dnes mnohé ženy v západní civilizaci legálně konzumují lidské maso – placentu. Móda požívání placenty, výroba a užívání různých léků z ní jen roste. I to je koneckonců důvod pro podrobné prostudování složení léků a kosmetických přípravků…
S. K. Mařák
Převzato z časopisu Záhady života
_20251129.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL