Láska Jorgy Kotrbové, kterou si konečně mohla opravdu vychutnat
28.11.2025
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Jorga Kotrbová jako Fanny v dvoudílné televizní adaptaci stejnojmenného románu Charlese Dickense Malá Dorritka, kterou natočila v roce 1967 Věra Jordánová
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Příliš krásná pro lásku, příliš rázná pro manželství aneb Když žiješ v dostatku, o drby se nestarej. Určitě přijdou samy.
Křehká, plachá, tajemná… Tichá a stydlivá princezna Zlatovláska, kterou s kterou si ji všichni spojují, přesně vystihovala její povahu. Ale zatímco Petr Štěpánek alias kuchtík Jiřík na hudební pohádku režisérky Vlasty Janečkové z roku 1973 vzpomíná celý život rád, princezna Jorga Kotrbová jí měla brzy plné zuby. Jako by totiž nikdy nehrála nic jiného. „Mně ten film zkazil život. Pro všechny už jsem navždy byla ta Zlatovláska. Začala jsem ji nenávidět a dodnes o ní nemůžu slyšet,“ řekla Blesku, když se loni na jaře znovu marně pokoušel přemluvit ji k rozhovoru.
A připomínat, že jiné její hrdinky byly nejen atraktivní a žádoucí, ale většinou i emancipované, arogantní a často i povrchní nevěrnice, bylo zbytečné. Není divu, že se kolegů se spíš stranila, nejspíš k tomu přispěly i karamboly v partnerském životě. Když se pak definitivně stáhla do ústraní, agentura JePaPo (rozuměj – jedna paní povídala) měla žně. Jedni závistivě hlásali, že se svými miliony už pracovat nemusí, druzí jedovatě špitali, že se neumí vyrovnat s přibývajícími lety. A tak stále krásná dáma zvolila tu nejlepší obranu. Mlčení.
Kachyňův nos na talenty
Narodila se 26. dubna 1947 v Praze a možná nevíte, že její křestní jméno, které zní poněkud seversky, ve skutečnosti pochází z řečtiny a je slovenskou verzí české Jiřiny. Odmalička milovala zvířata, hlavně ale koně, a chtěla se stát veterinářkou. Do jejích plánů ale hodil v roce 1961 bidle režisér Karel Kachyňa, když hledal představitelku pro rodinný film Trápení, příběh uzavřené, plaché dívky, která nedokáže najít společnou řeč se svými vrstevníky, spřátelí se ale s nezkrotným černým koněm. A měl tenkrát opravdu nos. Nejenže odhadl její talent, ale také dokázal naplno vytěžit její lásku ke zvířatům a schopnost sehrát se s temperamentním obrovským zvířetem.
Osudový záskok
Kachyňův film získal vedle několika domácích cen i několik mezinárodních uznání, především na filmových festivalech v Benátkách, Cannes a Mar del Plata, zaměřených i na filmy pro děti a mládež. A Jorze obrátil život vzhůru nohama. Brzy ji totiž oslovilo pražské Divadlo na Vinohradech s nabídkou, aby zaskočila za těhotnou členku souboru v slavném dramatu Arthura Millera Hon na čarodějnice. Díky postavě Betty Parisové herectví doslova propadla, takže místo na veterinární fakultu se začala připravovat k přijímačkám na DAMU a dál spolupracovala s filmem. V dívčích rolích se objevila například jako Barborka v úspěšné pohádce Jiřího Weisse Zlaté kapradí či jako Dáša v povídkovém filmu Petra Schulhoffa Láska nebeská. Televizním divákům ji poprvé představil divákům už v roce 1963 režisér Jiří Hanibal a opět rovnou v hlavní roli, jako Blanku v inscenaci Smutný půvab.
Láska ze zákulisí
Studium úspěšně dokončila v roce1969 a hned nastoupila do stálého angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého na pražském Smíchově (dnešní Švandovo divadlo), v němž začala hostovat ještě jako studentka a na jehož prknech pak zakotvila až do roku 1993. I na jevišti začínala rolemi dospívajících, často svéhlavých dívek, brzy ale přešla k velkým postavám světového dramatu. V souboru také poznala kolegu Jiřího Novotného, který na tuto scénu vstoupil stejně jako ona hned po absolutoriu DAMU, jen o deset let dříve. Svatba nikdy nebyla na pořadu dne a jak to s nimi tenkrát doopravdy bylo, o tom lze jen spekulovat. K jejich vztahu se totiž ani jeden z někdejších partnerů nikdy nechtěl vyjadřovat. Jisté je pouze jedno. Dne 4. listopadu 1971 se jim narodila dcera Tamara, dostala ale příjmení po matce, což tenkrát rozhodně nebylo obvyklé. Zdědila nejen talent, ale i matčinu krásu, příjmení Kotrbová používá dodnes a je členkou souboru Městského divadla Zlín.
Pátek není svátek:
Sexy potvora
Teprve když už byla pohádkovou Zlatovláskou, navlékl jí snubní prstýnek o pět let mladší kolega Zdeněk Žák. Prožili spolu zhruba pět let, narodila se jim dcera Julie a syn Václav, přesto se nakonec rozešli. „Byl jsem hlava rodiny. Jenže moje žena chtěla být taky hlava. A to už nešlo. Proto jsem odešel...“ prozradil kdysi exmanžel deníku Blesk. V té době už Jorga často spolupracovala s televizí a mistrně se přehrála do pozice sobeckých, sebevědomých a lehkomyslných sexy potvor. Tři děti, stálé angažmá a časté natáčení pro televizi ale způsobily, že jí pro film téměř nezbýval čas. Počátkem devadesátých let Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého zaniklo, takže musela změnit působiště a v roce 1993 se stala členkou souboru Divadla Na zábradlí. Zářila především ve hrách A. P. Čechova, ale i v dalších představeních klasického domácího i světového moderního repertoáru.
Šťabajzna Margaret
Projekty, v nichž si zahrála, by se sice daly spočítat na prstech jedné ruky, určitě si ji ale vybavíte jako lehkomyslnou svobodnou matku Julku Vávrovou z komedie Václava Vorlíčka a Miloše Macourka Dva muži hlásí příchod, princeznu z hudební pohádky s Jiřím Kornem Honza málem králem, kterou natočil v roce 1977 Bořivoj Zeman, či jako kadeřnici Evu v uspěchané rodinné komedii Pátek není svátek. Mezitím si ale právem vydobyla pověst skvělé dabérky. Propůjčila svůj hlas řadě zahraničních hvězd, jejím nejslavnějším „majstrštykem“ je se major Margaret Šťabajzna Houlihanová v legendárním seriálu M*A*S*H. Před ´filmovou kameru se pak vrátila pouze jednou, v roce 1995 jako svérázná teta v romantické komedii Zdeňka Tyce Už. Od konce 20. století jste ji ale v Praze potkat opravdu jen náhodou a v roce 2003 pověsila herectví definitivně na hřebík. Poté co získala v restituci zpět rodinný majetek, podíl na několika činžovních domech v Pštrossově ulici na Novém Městě pražském, mimo jiné toho, v němž sídlí populární koktejlový a music bar Solidní nejistota, definitivně se rozhodla žít podle svých představ.
Koně a klid
Výrazně prý k tomu přispěla i nezničitelná lidská závist a drby, že si doma jen přepočítává miliony. Koupila v Ludvíkově pod Smrkem na Liberecku domek s dostatečně velkým pozemkem, aby se konečně mohla vrátit ke své životní lásce a chovat milované koně. Žila s dcerou Julií, která jezdí parkury, nedaleko bydlí i starší Tamara. Herectví pověsila definitivně na hřebík a rozhovory zásadně neposkytovala. „V divadle ani ve filmu hrát už nebudu. Jsem v důchodu, užívám si rodiny a venkova. Do Prahy jedu jen v nejnutnějších případech,“ řekla deníku Aha!, když ji oslovil při příležitosti jejích sedmdesátin. „Já už jsem osoba neveřejná. Jsem ženská, která chce ještě žít a užít si života bez cizích očí. V přírodě, s vnoučaty a se zvířaty!“ O jejím soukromí nepronikla od té doby na veřejnost ani zmínka, přesto na ni kolegové nezapomněli. „Její hlas provázel generace diváků. Po právu v roce 2021 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu,“ připomněla Herecká asociace. Nezapomenutelná Zlatovláska Jorga Kotrbová navždy odešla v pondělí 24. listopadu 2025.
(zdroje: Wikipedia, ČEFD, Česká televize, Blesk, Aha!, Český rozhlas, Česká divadelní encyklopedie, Divadlo Na zábradlí, Herecká asociace)
Vložil: Adina Janovská