Trest za nenažranost. Sobota Jaromíra Janáka
komentář
22.11.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Něco málo řízků
Milé děti, v těch dávných dobách, kdy guláš stál v hospodě naproti divadlu pět korun a šedesát haléřů, tak v těch dávných dobách jsme hráli v karlínském divadle muzikál Hello, Dolly!
V těch dávných dobách stával lístek do divadla i osm nebo deset korun, a za to jste, milé děti, mohly vidět živé představení, hrál tam orchestr, tančil balet, kulisy a kostýmy, a to všechno hezké, až oči přecházely (no, někdy taky ne), a hlavně tam hráli živí herci a bývali to herci, co pro divadlo žili, takže když mluvili, bylo jim rozumět.
Hvězdy se tehdy nechovaly jako hvězdy, takže když ve zmíněném muzikálu Hello, Dolly! hrála hlavní roli paní Nelly Gaierová, tak když si při představení naštípla kotník, chodila a tančila tak, že to nikdo nepoznal, jen bylo divné, že jí stříkají z očí slzy.
Nedaleko divadla, vedle restaurace U Kazdů, byl kuřecí gril. Chodívali jsme tam spíš na víno, na grilovaná kuřata méně, protože ta byla dražší.
Do grilu ale také chodila rekvizitářka, a vždy když se hrálo Hello, Dolly!, nakupovala tam grilované kuře, které potom dala na mísu a přikryla stříbrným poklopem. Když pak přišla scéna v Harmonia Garden, u stolečku seděli paní Dolly a Horác Vandergelder a rozmlouvali, ležela na stolku mísa se stříbrným poklopem. To kuře bylo pořizováno, aby diváci pochopili, o jak luxusní podnik se jedná, a největší prospěch z toho měli pánové z baletu, kteří se ihned, když spadla opona po skončení výstupu, na kuře vrhli.
Nelly Gaierová byla pověstná svou perfektní dikcí a hlubším, trochu ochraptělým hlasem. Nikdy na jevišti neimprovizovala a ničím se nedala vyvést z míry. Jednou ale vytřeštila oči a s udiveným pohledem na mísu svým obrovským hlasovým orgánem sdělila publiku „Ježíšmarjá, on to někdo sežral!“, načež Horác Vandergelder Ivo Gübel chytil ohryzaného ptáka za nohu a prohlásil: „Asi měl dlouhou cestu a oklovali ho havrani.“
Hned po spuštění opony byla jmenována vyšetřovací komise, složená z rekvizitářky, nápovědky a dvou zástupců KSČ a SSM, kterým jsme říkali Čuk a Gek. Nevyšetřilo se nic, kluci z baletu stáli smutní a hladoví v řadě a odmítali odpovídat. Jen jeden z nich se spokojeně usmíval a jen stěží zatahoval břicho ve vypasovaném kostýmu.
Nikdo ho neudal, i když trest přišel vzápětí. Bohužel pro celé divadlo. Příště se dávalo kuře gumové a vedle něj pro scény jedení dvě kolečka klobásy. To byly celé lukulské hody v přepychové restauraci.
Jaké, milé děti, z mé pohádky plyne poučení? Že každá společnost, která je nenažraná, nakonec skončí tak, že je nucena žvýkat gumu.
Vložil: Jaromír Janák