Kdo a co skutečně ovládá naše životy. Záhady života

Snad každý den, když si pustíme zpravodajství nebo nažhavíme sociální sítě, najdeme velké množství zpráv o nepokojích, jež právě zasáhly tu či onu zemi.

Stávky a protesty jako by se už staly natolik součástí našeho žití, že o nich média informují jen sporadicky. Můžeme se rozčilovat, nadzvedávat obočí, souhlasit či nesouhlasit. Vést extrémně vypjaté debaty s lidmi, s nimiž nesouhlasíme, nadávat na toho či onoho, který to podle nás způsobil… Nebo se nad to všechno povzneseme a pod pokličku bublajícího a překypujícího hrnce emocí se podíváme ze spirituálního úhlu pohledu.

Sami jste si jistě všimli, že v každém kolektivu panuje specifická atmosféra. V některých prostředích se cítíte dobře, do jiných ani přes počáteční úsilí zkrátka nezapadnete. Ideály některých společenství se vám dokonce mohou zdát natolik vzdálené, že už jen představa, že s nimi máte něco společného, ve vás vzbuzuje odpor. Odpověď na to, proč tomu tak je, můžeme najít nejen v psychologii, ale i v mnoha okultních a magických textech, dokonce i ve Starém zákoně.

V záři reflektorů

I přes rozdílnou terminologii je velmi důležité porozumět tomu, co se v nás děje, když se cítíme být z nějakého důvodu strženi davem. Jak je možné, že emoce, které sdílíme s ostatními, jsou pak mnohem silnější a intenzivnější? Je zcela jedno, zda jsme se vydali na fotbalový zápas, demonstračku, koncert, bohoslužbu či jinou velkou událost, jíž chceme být součástí. V těchto případech platí, že čím víc lidí, tím intenzivnější prožitek si člověk odnáší. Tyto velké akce nás přitahují zas a znovu i přes neblahou zkušenost, že po opadnutí vítězné vlny se často cítíme jako vyždímaný citrón. Ale tohle všechno je, jak se dozvíte, jen špička ledovce. 

Komu tím prospějete?

Napříč světem najdete velké množství informací o tzv. egregorech. Zvláštních, ale neuvěřitelně mocných entitách, které jsou vytvořeny z lidských myšlenek a nejrůznějších přesvědčení. Za jejich zrodem vždy stojí kolektivní skupinová mysl, bez lidí by tyto bytosti neměly šanci existovat. Čím více mají stoupenců, byť nevědomých, tím bývají silnější a je pro ně snazší hledat nové příznivce. Dnes si k nim řekneme něco víc.

Egregory národů je nutné uctívat, jinak zaniknou

Egregory jsou už od nepaměti součástí energeticko-informačního pole a podle Marka Stavishe, respektovaného amerického autora a filozofa, se o jejich existenci vědělo už i v klasickém období starověkého Řecka a Říma. Egregory byly tehdy cíleně a naprosto vědomě magicky oživovány, aby dohlížely na městské státy a jejich obyvatele. To samé se děje i dnes, i když v poněkud pozměněné podobě. I nadále však platí, že každý národ má svého egregora, jenž jednotlivce v mnohém spojuje. Jeho síla a podoba závisí nejen na počtu lidí, kteří se s ním cítí být vnitřně propojeni, ale i na jejich osobních duševních a duchovních kvalitách.

Zkrátka čím více si lidé připomínají, že jsou součástí něčeho, co je spojuje, tím je egregor silnější a odolnější vůči vnějším vlivům. Zpívání hymny, vyvěšování vlajek, uctívání státních symbolů, připomínání si historie, oslavování hrdinských činu předků, to vše je pro kolektivní duši národa velice důležité. V dnešní době se tato pravda ukazuje v celé své nahotě. Jak vidíme u nás i ve světě, o státní symboly (a energetickou přízeň egregorů) se často vede mezi různými skupinami obyvatel lítý boj.

Na výše uvedeném se jasně ukazuje, že některé egregory na nás mohou mít i velice pozitivní vliv, pomáhají nám učit se a rozvíjet, školí nás v soucitu a toleranci k sobě navzájem. Jiné jsou však pro náš život doslova destruktivní a i těm se budeme v tomto článku věnovat. Je to velice důležité, protože se zdá, že díky sociálním sítím v posledním desetiletí mnohé z nich hodně nabraly na síle. Možná si říkáte, co je mi do nějakých bytostí z astrálních plání, jejichž existence je sporná? I to je možný přístup. Jenže lidé, kteří o egregorech otevřeně hovoří, upozorňují, že tyto entity ovlivňují náš život nezávisle na tom, zda o nich víme, či ne. Napětí, jež s sebou přináší jejich boj o naši energii a pozornost, už delší dobu pociťují i méně vnímaví jednotlivci, kteří naříkají: „Proboha, kam ten svět spěje?“

Jak daleko od nás jsou astrální pláně?

O tom nám mohou leccos prozradit i strojopisy z achivu Horev-klubu, společnosti českých hermetiků, založené Pierrem de Lasenicem, JUDr. Oldřichem Eliášem a Aloisem Sedláčkem v roce 1937. „Astrální pláň je jemnohmotná úroveň, přiléhající k hmotnému světu a spojující jej s nadřazenými úrovněmi. Všechno, co se má projevit fyzickým tvarem, musí být předem vytvořeno v této úrovni, poněvadž zde i čas má jinou strukturu. Z této úrovně lze občas předvídat události našeho světa. Astrální pláň obsahuje nebo je oživena bytostmi nebo živými tvary dvojího druhu, těmi, jež byly vytvořeny vyššími sférami, a těmi, které vznikly odrazem z podřazených úrovní.“ O bytostech egregorických hermetici uvádějí, že jsou příkladem kolektivního tvoření. Shodují se na tom, že výsledná bytost na sebe bere, alespoň ve svých počátcích, charakter svých stvořitelů.

Jak je to možné

Hermetici odpovídají, že jejich nejsilnější vlastnosti jsou i nejsilnějšími vlastnostmi samotného egregoru. Zkusme se proto alespoň na chvíli zamyslet nad tím, jak asi vypadají egregoři strachu, mamonu, nenávisti, závisti i dalších lidských tužeb a vlastností ve své skutečné podobě? A otázek se nabízí mnohem víc. Když se totiž člověk začne o toto téma zajímat obšírněji a promlouvá s lidmi, kteří se věnují praktické magii, dozví se mnoho zajímavého. Například že i egregory mohou za určitých okolností ovlivňovat, jak fyzicky vypadáme! Největší proměny tváří budete schopni rozpoznat u politiků a jiných slavných osobností, kteří davy, jež se jim daří fanatizovat, řídí a fakticky ovládají. Když se podíváte na jejich fotografie (pozorujte hlavně nos a oči) z doby, kdy ještě nebyli pod vlivem egregorů, můžete zaznamenat značné rozdíly.

Neviditelné provázky, které hýbou světem

Slavný ruský psycholog a spisovatel Anatolij Někrasov ve své knize Egregory, Strážní andělé? o nich napsal: „Egregory jsou energetické útvary, jejichž struktura závisí na vědomostech a hodnotách, které jsou hlásány na Zemi. Prostřednictvím modliteb, manter či zaklínání zástupci určité doktríny vysílají ze Země energetické toky, kterými neustále napájejí egregor. Směrem k egregorům od nich míří dvě vlny. Jedna egregora napájí a druhá jeho energii odvádí. Každá církevní stavba, každý chrám má dva trychtýře. Jeden slouží k odčerpávání a druhý k přijímání energie.“

Podle Někrasova je systém napájení a spojení s egregory vybudován tak, že se od člověka, vyznávajícího konkrétní víru, táhne nit k egregoru, ať se nachází kdekoliv na Zemi. Ruský spisovatel dále vysvětluje, že lidé mohou (a také bývají) ovlivněni mnoha různými egregory, aniž by se tyto entity vzájemně ovlivňovaly. A nejde tady ani zdaleka jen o víru, přestože egregory spojení s největšími náboženstvími patří (vzhledem k obrovskému množství získané energie) k těm nejmocnějším. Existují ale i mnohem silnější. Například egregory, které jsou spojeny s penězi a bohatstvím, respektive s chudobou. Ty mají na Zemi z pochopitelných důvodů úplně nejvíc stoupenců.

Jak egregory udržují svá stáda

Nad zeměkoulí prý existuje celá energetická síť z egregorů a jejich spojovacích vláken. Někrasov ve své knize popisuje, že všechny tyto energetické útvary plní vlastní úkoly. A my lidé máme na výběr, zda se jimi necháme ovlivňovat, nebo ne. Máme totiž svobodnou vůli. Jsou mezi námi jednotlivci, kteří umí nashromážděnou energii kolektivu využívat pro sebe a své zájmy, jejich stoupenci jim svou vnitřní sílu naopak bezmyšlenkovitě hojně poskytují. „Každý egregor usiluje o udržení pozornosti těch, kteří ho živí. Podporuje vibrace člověka, takže mu nedovolí, aby klesl příliš nízko, ale ani mu nedovolí vystoupit příliš vysoko, nad samotný egregor. Zkrátka udržuje jej v mezích svých vibrací.“

Varování přicházelo napříč dějinami

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč autokraté a diktátoři vždy věnují tak velké úsilí tomu, aby potlačili nezávislou tvorbu umělců a striktně jim vymezili hranice? Nejpíš je to proto, že si uvědomují, jak ohromné riziko pro ně umění představuje. „Existují i energetické útvary umělců, básníků, atd., které jsou mnoha egregorům vibračně nadřazené. A myšlenky lidí, kteří mají blízko k umění a ponechávají si stále otevřenou mysl, jen krátkou dobu bloudí, než naleznou sobě podobné. Snadno se spojují s těmito jim blízkými energiemi, které pak na ně působí,“ uvádí Anatolij Někrasov a připomíná, že ve své podstatě je každý člověk svobodný. Ve svém srdci má vždy právo volby a to se týká i vztahu s egregory.

Čím více je člověk disharmonický, tím větším se podle spisovatele stává fanatikem. „Fanatik si svou neplnohodnotnost uvědomuje a chytá se každého vnějšího stébla obětovat se. To je totiž podle něj jediný druh činnosti, kdy může prokázat užitečnost své existence. Nenechte se mýlit, fanatik se nedá vylákat z egregoru tím, že mu budete kázat o rozumu a o morálce. Bojí se kompromisů, ale pokud vidí jiný, ještě silnější egregor, přesune se pod jeho vlajku. V Rusku vidíme spoustu bývalých fanatických komunistů, ze kterých se stali fanatičtí věřící, a mnozí už dokonce slouží oběma pánům,“ říká bez obalu.

Čím více se podle Někrasova člověk vzdaluje skutečnosti, tím lépe je pak připraven k sebeobětování. Také prý platí, že nespokojení jedinci milují nedosažitelné cíle. Čím jsou pro ně nedosažitelnější tady a teď, tím jsou přitažlivější. Ať už je to ráj, království nebeské, nebo představa, že i bez práce mají nárok na všechny koláče…

Co je dobré vědět?

Egregory k sobě lákají lidi s podobnými vlastnostmi. Nebo jinak řečeno, lidé, kteří se spojují na základě určitých svých vlastností, vytvářejí příslušný egregor. A to je podle všeho důvod, proč jsou egregory v mnoha ukazatelích podobné, pokud za nimi stojí fanatici. Někrasov upozorňuje, že všichni nespokojenci mají obvykle mnoho společných vlastností. Snadno podceňují sami sebe i druhé, mají sklony k nenávisti, nijak nepěstují sebelásku, jsou podlézaví a snadno podléhají strachu.

„Všechny tyto a ještě další vlastnosti jsou živnou půdou pro tvorbu egregorů. Egregor totiž potřebuje lidi, ochotné obětovat se. Dobře klíčí tam, kde jsou lidé zbaveni individuality. A člověk, jakmile splyne s kolektivem, je k sebeobětování vždycky dobře připraven. Vidíme to ve všech egregorech, ať už jsou vojenské, sociální, církevní či společenské. V takovém případě člověk vidí hodnoty jen v egregoru, a dokud egregor žije, je živ i on sám. Proto zánik sovětského systému poznamenal tolik lidí.“

Někrasov se ve své knize zcela otevřel, když napsal: „V SSSR byla na počest sebeobětování vytvořena celá škála různých ceremonií a rituálů. Matka, která se obětovala dětem, byla matka-hrdinka. Ad absurdum je dovedena teatrálnost sebeobětování v armádě: uniformy, vlajky, znaky, výložky, řády, přehlídky, pochody… Všechno se děje s cílem snížit cenu člověka, a poté ho připravit o vše, co egregor potřebuje, a to včetně života. Když se rozdělil Sovětský svaz, vznikly nové státní, společenské i náboženské egregory. A kolik nenávisti se náhle objevilo mezi lidmi! Když lidé nepřátele vidí, rychleji se spojují a intenzivněji posilují svůj egregor,“ upozorňuje ruský autor.

V této souvislosti nelze nepřipomenout slova Adolfa Hitlera. Víte, jak odpověděl na otázku, zda mají být všichni Židé vyhlazeni? Odpověď byla strohá, ale naprosto výstižná: „Ne, v takovém případě bychom si museli Žida vymyslet. Nepřítel musí být konkrétní, nikoliv abstraktní.“

Nenávist versus vyšší ideály

Americký filozof Erik Hoffer napsal: „Za každým hrubým slovem či jednáním, za každou snahou člověka ospravedlnit se tím, že hodí vinu na druhé, vždy stojí vlastní špatné svědomí. Tím, že ubližujeme těm, které nenávidíme, jen přiléváme oheň do ohně své nenávisti. A naopak budeme-li se k nepříteli chovat velkodušně, ostří naší nenávisti k němu se otupí.“ Ruský autor Anatolij Někrasov s ním souhlasí a dodává, že nenávist není jen prostředkem sjednocení, ale i jeho produktem.

Bohužel, nenávist může dodat prázdnému životu na významu, a to je ideální půda pro různé egregory. Otázkou však zůstává, zda se jí také necháme strhnout. Zdá se, že nejméně imunní před chapadly destruktivních egregorů bývají lidé, kteří nechápou pravý smysl svého života. Strach totiž dělá z člověka otroka i pána, nutí lidi prahnout po moci a zotročovat ostatní. Tak tomu vždy bylo a nejspíš, bohužel, i bude.

Nenechme se zotročit strachem

V knize Egregory, Strážní andělé se ještě dozvídáme, že bychom se měli učit číst i mezi řádky a hledat si i vlastní úhly pohledu. Někrasov si v tomto případě bere na paškál i bibli: „Starší část bible například praví, že Bázeň boží je počátkem moudrosti. Jenže tímto tvrzením současně uvádí člověka v omyl, protože bychom se pak mohli domnívat, že pouze prostřednictvím bázně před Bohem se člověk může stát moudrým a být spasen. Jenomže strach zůstává strachem a taková výchova člověka k žádné pravdě nepřivede, to spíše jen do nějakého egregoru.“

Kdo se bojí, nedosáhl v lásce dokonalosti

Spisovatel ale zároveň upozorňuje, že i přes určité výhrady ke Starému zákonu se dají v bibli najít obrovské duchovní poklady, pokud nalistujeme na správnou stránku. Kristus ani jeho učedníci totiž o Bázni boží nikdy nehovořili. Apoštol Jan nám naopak ukazuje způsob, jak je možné osvobodit se od jakéhokoliv egregora, který nás nutí zůstávat ve vibracích bázně. „Láska nezná strach. Dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedosáhl dokonalosti v lásce.“ Je to velice důležité ponaučení. Připomeňme si, že egregory nejsou jen špatné, mnohé z nich nám mohou pomáhat nacházet sama sebe a duchovně růst. Záleží jen na tom, co konkrétního do nich bylo lidmi vloženo.

Jak si i nadále zachovat svou tvář?

Hlavní je, abychom si i pod vlivem „povznášejících“ egregorů stále zachovávali svou individualitu. A především udržovali oddaná přátelství s lidmi, která jsou založená na svobodě. Mějme na paměti, že každý egregor (i když se zdá být tím nejlaskavějším a sebeušlechtilejším), může mít i zcela odlišnou, od nasvícených reflektorů odvrácenou tvář. „Je to pravda. Vezměme si jako příklad kolektiv, který tvoří lidé s různými soubory vlastností. V takovém spolku vždycky dochází k ještě výraznější a rychlejší polarizaci, než u jiných. Dokonce i v případech, kdy se lidé spojují, aby podpořili snášenlivost a dobro na Zemi, se ukazuje, že jsou sami velmi nesnášenliví vůči všem, kteří mají jiný názor. Vidíme to dobře na příkladu různých duchovních egregorů. Zkrátka ani soukmenovci v egregoru k sobě často necítí bratrskou lásku. Lidé jsou plně oddáni idei, víře a egregoru, ale nikdy ne jinému člověku.“

Jak tedy poznáme, že jsme pod vlivem egregora, který nám škodí? Na to je jednoduchá odpověď. Člověk, který je v egregoru, obvykle dříve nebo později začne „svému pánovi“ dávat obětiny. Pro své ideály, na kterých staví, často obětuje vlastní dlouholetá přátelství, osobní i příbuzenské vztahy. Vadí mu stále více, že mu nikdo mimo jeho bublinu nerozumí, a neuvědomuje si, jak moc se pod vlivem egregora změnil. Důvod je prostý. Odříkání a sebeobětování totiž často produkují hrdost a povýšenost nad lidmi, kteří nesdílejí stejné hodnoty.

Život je boj? Jak pro koho!

Možná si říkáte: Pokud nás egregory opravdu tolik ovlivňují, jak je možné, že to nepoznáme a nepociťujeme touhu se z jejich osidel vymanit? Podle Anatolie Někrasova o tom rozhoduje jeden důležitý fakt. „Pod vlivem silného egregoru se z nespokojence stává člověk spokojený! Jakmile s egregorem zcela splyne, ztrácí svou původní osobnost. Nasazuje si novou masku, a teprve nyní kolem sebe začíná vidět masky, podobné té své. Takováto zrcadla ho neprovokují, ale naopak ho utvrzují v tom, že si vybral správně. Je nyní jedním z vyvolených a má oporu v obrovské síle egregoru. A ostatní lidé, kteří tuto masku nemají? Ti ho nyní rozčilují ještě daleko více. Je však naprosto jasné, že tato spokojenost nikterak nesnížila jeho vnitřní nesoulad, spíše naopak. Dotyčný se své harmonické osobnosti ještě více vzdálil.“

Jak je to možné? Duchovní učenci, kteří nám egregory přibližují ve skutečné podobě, vysvětlují, že důvod je prostý. Při procesu sjednocování s egregorem nikdy nedochází k násobení pozitivních vlastností, ale k jejich snižování. Člověk ztrácí svůj tvůrčí potenciál a přichází i o možnost nezávislého úsudku a svou přirozenost.

Nic není ztraceno

Nemusíme se ale ničeho bát. Osvícenci, kteří již dosáhli stavu nirvány, tvrdí, že si v tom dočasném, a přesto nekonečném okamžiku osvícení uvědomili, že dobro i zlo jsou ve skutečnosti totéž. Někrasov tuto myšlenku ještě rozvádí: „Člověk v sobě hromadí nánosy obou protikladů stejně jako vrstvy, tvořené nesmírným množstvím svých životů. Dříve nebo později si uvědomíme, že ani jedna jediná zkušenost nebyla učiněna nadarmo. Že i to nejhorší zlo a krutost minulosti nikdy nebyly ničím jiným, než nezbytným předpokladem pro rozvoj lásky. Neboť kdyby člověk nikomu neublížil, nemohl by se z něj stát nositel dobra. Lidé, kteří si tímto procesem procházejí nyní, potřebují hlavně naše porozumění a pomoc. Vždyť během svých četných životů si každý člověk vyzkoušel zneužití moci. Ví, jaké to je, být krutý a násilnický, což se může projevit i v životě současném. Každý se už nejednou ocitl pod vlivem tvrdých mocenských struktur, kdy byl manipulován a ponižován, a i dnes se do takových situací snadno dostává.“

Jak z toho ven?

Naším úkolem je v sobě objevit rovnováhu. Může se nám to podařit jen tím, že nebudeme lidi, kterým se to nedaří, odsuzovat. Musíme tuto skutečnost přijmout. „Jen srdce motivuje člověka k soucitu, lásce a porozumění. Chápe, jak hloupé je někoho násilím ovládat, a že je stejně nepřijatelné se podřizovat násilí a ponižovat se. Srdce nedokáže nenávidět, napodobovat ani podezírat, protože srdce se nebojí! Pokud přijmeme svět jako jeden celek a pochopíme, že ve všem je ukryt Božský záměr, nastolíme přátelské vztahy se všemi egregory. Zároveň tím vykořeníme zárodky všech, které na nás působí destruktivně. A co je nejdůležitější, musíme přijmout zodpovědnost za to, že jsme původci mnohých egregorů, že jsme jejich kojnými a dobrovolnými dodavateli své energie. Tak si položme otázku, zda nám tato energie někde nechybí a zda je egregor, jemuž pomáháme přežívat, pro nás nezbytný.“ 

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, egregor,