Čechy krásné, strašlivé… Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Se svolením Prague City Tourism

Popisek: Postavy čůrající na Českou republiku od umělce Davida Černého

Vyprávěl mi kolega Tomáš Koloc, co se mu včera stalo. Nějak se mu porouchala hadička, která mu přivádí vodu do pračky, během praní začala kapat a zakapala skříň sousedce, co bydlí pod ním…

Opravář se nechal slyšet, že přijde za čtrnáct dní (to je prý ještě dobré, jeden kamarád z Ukrajiny mu vyprávěl, že tam tečou skoro všechny pračky a všechny záchody a bortí se zdi, od té doby, co se osamělí řemeslníci, kteří se stali oblíbenou obětí verbířů, bojí jezdit za zákazníky), a tak kolega Koloc po zašpinění další várky šatů navštívil veřejnou prádelnu. Když měl vypráno, stoupnul si před dům na stanici autobusu, ale tam začal hulákat namol opilý člověk. Tomáš se s ním pustil do řeči a snažil ho mírumilovně ztišit, ale z balkónu nad nimi se vyklonila nějaká maminka a začala hulákat, ať jsou zticha, že jí budí děti.

Zatímco ožrala se překvapivě rychle někam uklidil, Tomáš (který zvláště od žen nerad snáší bezpráví) se tvrdě ohradil, že je v tom nevinně, načež ta maminka sešla dolů a z takové té nádoby se stříkacím hrdlem postříkala kolegu Koloce od hlavy až k patě hořčicí. Marně se dovolával svědectví kolemstojících občanů, že on nekřičel. Kolemstojící občané totiž byli Češi, a Češi (jak známo) se nikdy nikoho nezastávají. I kdyby jim hrozilo jen postříkání hořčicí...

Pokud ovšem jde o to někoho anonymně udat, to zase naši krajané umějí. Míval jsem kdysi kamarádku, která pracovala jako externí hlasatelka v televizi (samozřejmě Československé, jiná tehdy neexistovala) a měla nastoupit do stálého pracovního poměru, takže se, jak to chodilo, na ni z kádrového (později se tomu říkalo personálního, dnes HR) oddělení sháněly všechny možné drby, dokonce i v místě bydliště, přestože bydlela až v Břevnově, což je na Kavčí hory přes celou Prahu. Hlavní škraloup byl ten, že ji domovní důvěrnice udala, že se poslední dobou vrací domů pozdě v noci. Tak ji nevzali, aniž jim došlo, že při té brigádě v televizi měla noční služby, během nichž bylo jejím úkolem o půlnoci popřát divákům dobrou noc.

Když jsme kdysi ve škole zpívávali „Čechy krásné, Čechy mé, duše má se touhou pne…“, nikdy by mě nenapadlo, že mě jednou napadne další sloka: „…najít díru tesaře – frnk, co nejdál od Aše…“

Vložil: Jaromír Janák