Otec Večerníčku Zdeněk Smetana a jeho tanec s ďáblem
29.10.2025
Foto: Se svolením Anifilmu
Popisek: Výtvarník, animátor a režisér animovaných filmů Zdeněk Smetana
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Smekli před ním i v Hollywoodu a jeho rock’n’roll Ďábla s odrazem Evy ve vodě je předváděn jako příklad po celém světě.
Uznání dospělých diváků sice potěší, jenom na dítěti ale jasně poznáte, co je hezké a co nikoli. Tak se díval na svoji práci otec českých animovaných Večerníčků. Jen děti prý vždy okamžitě odhalily, že Rákosníčkovi namaloval méně nebo více než sedm vlasů. „Spokojený nejsem nikdy. Kdo je spokojený sám se sebou, ten končí. To je konec tvorby. Jsem spokojený, má úcta. Musí vás něco drát dopředu, abyste to udělal lepší,“ říkával výtvarník, animátor a režisér animovaných filmů Zdeněk Smetana. Zkušený pozorovatel lidských slabůstek a nedostatků se nebál nastavovat jim zrcadlo a uplatnit při tom své výjimečné výtvarné vidění. „Myslíme si, že tento český animátor nebyl za svého života doma plně doceněn, přestože patří k těm nejvýznamnějším tvůrcům. Málokdo ví, že má za sebou vedle Rákosníčka, Malé čarodějnice a dalších oblíbených Večerníčkových pohádek řadu filmů pro dospělého diváka,“ řekl umělecký ředitel Anifilmu Jiří Trnka, když mu v květnu 2014 předával na Mezinárodním festivalu animované tvorby v Třeboni cenu za celoživotní dílo.
Malý malíř na pavlači
Narodil se 26. července 1925 v Praze do úřednické rodiny a vyrůstal ve svérázném prostředí dělnického Žižkova. Jako jedináček byl neustále středem pozornosti. „Bydleli jsme pohromadě s dědečkem a babičkou, tak o pohádky nebyla nouze. Jinak je vyprávěla babička, jinak děda a táta taky jinak – byl to široký rejstřík přednesu pohádek,“ vzpomínal. Maminka s babičkou se prý dokonce předháněly, která poví hezčí. A Zdeněk nejen rád poslouchal, ale brzy je také začal kreslit. Nejprve na kdejaký kousek papíru, který mu padl po ruku, později barevnými křídami na dřevěnou podlahu žižkovského pavlačáku. „To byly moje umělecké začátky,“ říkával. Jeho mimořádný talent tudíž nebylo těžké odhalit a rodiče ho v něm ze všech sil podporovali.
Zklamaný tatínek
Malířem chtěl byt odmalička, přesto začal studovat nejprve na gymnáziu. V sextě mu ale hrozilo totální nasazení. Naštěstí mu profesor kreslení Miroslav Kužel sehnal umístěnku v rytecké dílně. A protože jako učedník končil už ve dvě hodiny, mohl se odpoledne věnovat technice malířství u rodinného přítele, akademického malíře, grafika a ilustrátora Jaroslava Moučky, u nějž mu rodiče platili soukromé hodiny. „Ten mě naučil, jak se napíná a šepsuje plátno, celé malířské řemeslo,“ vzpomínal po letech v rozhovoru pro MF Dnes. Po osvobození mohl konečně odmaturovat a po povinné vojenské službě byl přijat ke studiu výtvarné výchovy pro střední školy na ČVUT ve třídě malíře, grafika a ilustrátora Cyrila Boudy. „Můj tatínek si představoval, že budu zaměstnán třeba v bance jako solidní úředník. Byl trochu zklamán, že jsem se dal na uměleckou dráhu. Škoda, že nepoznal mé úspěchy, už se jich nedočkal.“
Pod přísným dozorem
Studentské odhodlání mu vydrželo jen jediný rok. Dozvěděl se totiž, že ve Štěpánské ulici je studio kresleného filmu, a tak tam zamířil. S sebou přinesl celý balík svých kreseb a chtěl zaměstnat. Vrátný ho ale vypoklonkoval, ať to tam nechá a přijde za týden. Ten dobrý muž opravdu slovo dodržel a Zdeňkův balík předal tehdejšímu řediteli Jiřímu Trnkovi, legendárnímu výtvarníkovi a krátce poté i zakladateli Studia Bratři v triku. A když Smetana po týdnu dorazil znovu, dozvěděl se, že je přijat. Pod Trnkovým přísným dohledem se učil animaci, a nakonec ve studiu pracoval půl století. Začínal konturováním a takzvaným fázováním (skládáním obrázků do sekvence), postupně se vypracoval na excelentního animátora a samostatného režiséra. Už v roce 1950 natočil jako režisér první krátkometrážní loutkový film Půjde to, který nabádal děti, že u práce musí také přemýšlet. Především ale doslova propadl světu pohádek. Velké zkušenosti získal díky americké zakázce na 12 dílů seriálu Tom a Jerry, které vznikly v Praze počátkem 60. let.
Pohádková dvojka
První velký úspěch mu přinesly v roce 1968 Pohádky z mechu a kapradí. Když je jeden z nejlepších spisovatelů pro děti a mládež Václav Čtvrtek psal, netušil, kdo je bude ilustrovat. Televize je nabídla Smetanovi, kterému prý bylo po jejich přečtení hned jasné, že takový text dostane do ruky jednou za život. Měl pravdu, Křemílka a Vochomůrku si nenechávají ujít už desetiletí malí ani velcí. „Má totiž skvělý literární styl, píše v krátkých a srozumitelných větách, a navíc krásnou češtinou… Psal tak srozumitelně, že jsem lehce vytvořil aktéry, kterým každý věří, že existují. Proto jsem také volil pozadí s otisky přesliček, listů a jiných rostlin. Chtěl jsem je dostat do skutečné přírody.“ Zdůraznil, že jsou to určitě skřítkové čeští, s nimiž našel svého diváka. Nejen děti, ale také jejich rodiče a prarodiče. Hudbu k nim složil skladatel Jaroslav Celba a hlásky jim propůjčila Jiřina Bohdalová.
Pohádky z mechu a kapradí:
Bohdalčin hlásek
A jak se vlastně jejich hlásky zrodily? „Jednou jsem se se ho zeptala, jak přišel právě na mě. Řekl, že mu to poradila manželka, ať prý mě zkusí,“ prozradila Jiřina Bohdalová po jeho smrti. Poprvé jím prý promluvila v rozhlasové hře o modrém psíkovi, k „autorství“ se ale rád a hrdě hlásil Jiří Sovák, který říkával, že se to stalo během natáčení Komedie Přísně tajné premiéry během jednoho sporu.„Byli jsme spolu někde v roští, Jiřina mi vrazila facku, já ji za odměnu trochu přiškrtil. Frič na nás volal, co je s námi. A ona tím přiškrceným srandovním hláskem volala: Macu, my si tady s Jirkou něco vysvětlujeme!“ A kombinaci něžňoučkého dětského hlásku s hrubým násilím si prý Jiřina výborně osvojila právě díky němu. „Ovšem autorem jsem já a k autorství se hrdě hlásím!“
Čarodějnice po česku
První řada byla ještě černobílá, na děti Křemílek s Vochomůrkou jukli poprvé 6. října 1968. Po úspěchu vznikla v roce 1970 další řada, za dva roky třetí a v roce 1974 nazpíval úvodní znělku seriálu Karel Gott jako Cestu znám jen já. Pak s různým odstupem následovaly ještě další tři řady. Košilatí skřítci se malým ani velkým divákům nikdy neomrzeli a další mimořádní hrdinové k nim přibývali. Štaflík a Špagetka, Rákosníček, Kubula a Kuba Kubikula, Brundibáři, Malá čarodějnice… Ta byla sice animována několikrát i v cizině, jenom Smetana jí ale dal podobu okaté holky se střapatými šaty a vlásky, ježícími se z culíku. A s hledáním předlohy to prý měl velmi snadné. „Měl jsem v té době doma totiž dvě malé dcery, a to člověk spoustu věcí odkouká: jejich pohyby, výrazy...
Vzor i pro USA
Vytvořil i několik desítek groteskně laděných moralit, krátkých filmů pro dospělé, které byly promítány v kinech, jejich úspěch ale závisel hlavně na tom, před který film byly při promítání zařazeny. Mimo jiné protikuřáckou Jedinou radost, Láhev a svět, Věnec, Julie a Romeo, Amoroso funebrale či Krychli na téma sebezáhubného schematického myšlení a konání, který označila Britská filmová akademie za nejlepší evropský film roku a za niž získal cenu za nejlepší krátkometrážní snímek na filmovém festivalu v Cannes v roce 1980. Jeho expresivní šrafovanou černou perokresbu ale najdeme i v dlouhé řadě knížek pro malé i velké. Především ale byl špičkový animátor a jeho tanec Ďábla s vodním odrazem Evy v rytmu rock’n‘rollu ve Stvoření světa francouzského výtvarníka Jeanna Effela z roku 1957, které se zrodilo ve Studiu kresleného a loutkového filmu v Praze, je dodnes uváděn jako příklad výjimečné kreslené animace i ve Spojených státech.
Pohádkový dědeček
Ve svém nejplodnějším období pracoval prakticky neustále, i ve spánku se mu prý jeho hrdinové honili hlavou. S přibývajícími lety už ale také rád odpočíval na zahradě, četl, pozoroval mraky a s manželkou společně vařili. Měli dvě dcery s desetiletým odstupem, pak vnuky, takže z pohádek vlastně nikdy nevyšel. „Pořád jsem měl kolem sebe děti, které byly prvními kritiky mých obrázků.“ Na kontě měl přes čtyři sta filmů, z nich čtyři celovečerní, mimo jiné i nestárnoucí komedii Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny, a ilustroval zhruba pět desítek knih. Na festivalech získal více než padesát ocenění, od berlínského Zlatého medvěda přes benátského Lva sv. Marka po Zlatou palmu z Cannes. Nechybí mezi nimi ani Cena londýnské akademie za nejlepší film. Pohádkový dědeček Zdeněk Smetana, který svou tvorbou rozdával radost všem generacím, zemřel 25. února 2016 v Praze.
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, Asociace animovaného filmu, Anifilm, Týdeník rozhlas, zdeneksmetana.cz, MF Dnes, Jana Englická: Vznik a vývoj české filmové komedie)
Vložil: Adina Janovská