Nahoře bez na příkaz odborů. Sobota Jaromíra Janáka
komentář
25.10.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Botky a v nich nožky
Začala hlavní zkouška na slavné dílo slavného autora.
Představitel hlavní role přišel na jeviště oblečen do pěkného měšťanského kostýmu, tak jak chodívali lepší lidé v druhé polovině devatenáctého století. Vězeňský dozorce vedle něj hodil na zem hromadu trestaneckého mundúru a pěvec se na rampě začal převlékat.
Zkuste zpívat a zároveň se pokoušet svléknout kalhoty a neupadnout.
Režisér ho přísně pozoroval.
Operní pěvec konečně vyvlékl nohu ze zamotané nohavice a oddechl si.
„A co ty slipy?“ zařval režisér tak, jak už se s herci mluví, a polechtal pod krkem svého pudlíka. Pejsek mu zamilovaně olízl ruku. „Já mám tady v autorových poznámkách napsáno, že budeš dole bez, tak šup, šup, šup!“
Klavírista přestal hrát a se zájmem pozoroval, co se bude dít.
Sólista vytřeštil oči, upustil kalhoty na zem a začal bránit své elegantní bílé slipy: „Pane režisére, to nemůžu udělat, pánové v publiku by měli po představení mindrák,“ pronesl zpěvák v náhlém osvícení mysli.
Režisér hodil poznámky na režijní pult a vyběhl po lávce přes orchestřiště na jeviště. Věrný psík se řítil za ním: „Tak se podíváme, co to tam máme!“ a zkušeným zrakem z odstupu jednoho metru silnými brýlemi prohlížel kritické místo. Pak konstatoval: „No tak publikum by se asi nezbláznilo, ale vyfotit na plakáty by to nešlo.“
Pak odstrčil psa, který stál na zadních nohách a tančil jakýsi šlapák. Sólista si naopak oddechl a těch pár představení nemusel mít strach, že na jevišti nastydne.
S nahotou v divadle bývá problém. Jsou sice herečky, které hrávají nahé častěji než oblečené, a když se obléknou, ztratí jejich výkon na kvalitě. Jiné hrají raději stále oblečené a dobře vědí proč. Pak jsou takové, které jsou dobré ve všech situacích.
Pan režisér ale byl umíněný a nějakou nahotu v představení musel mít. Ačkoli sám byl jiného založení, angažoval slečnu, která při představení ilustrovala tancem barytonovou árii nahoře bez. Trvala na tom, že ji ale nikdo z divadla nesmí okukovat, a tak jsme čekali za scénou na své výstupy ke slečně otočeni zády a nesměli se dívat na jeviště. Nám to moc nevadilo, a to ne proto, že by slečna nebyla pohledná – prostě jen zapomněla, že všude kolem jeviště jsou kamery a ve zbytku divadla obrazovky, dokonce i v klubu, tam jste si ke sledování mohli navíc vypít kafe. Stala se hvězdou interního televizního okruhu Národního divadla.
V Karlíně chtěl choreograf Fricek Füsseger (zdravím ho do nebe, měli jsme ho moc rádi) vylepšit jinak nudný muzikál Kankán a navrhl, že by dámy a dívky z baletu mohly jednu scénu zatančit nahoře bez. Bylo to v době, kdy v Praze začínal nesměle striptýz, a tak čekal, že diváci se k nám pohrnou. Ovšem dívky z baletu to zcela rezolutně zamítly z důvodů mravopočestnosti, ale my z divadla jsme věděli své, a tak když se do toho vložila odborová organizace, tehdy ROH, dámy svolily, že za příplatek odloží svou cudnost.
Udělalo se jedno představení na zkoušku. Reakce publika byla dost rozpačitá, a tak Fricek po představení do divadelního rozhlasu oznámil konec svého záměru: „Musel bych vás, holky, tři měsíce krmit, aby lidi poznali, že to netancoval pánský balet.“
Není holt nahota jako nahota. Jako kluci předpubertálního věku jsme zaslechli, že v Poděbradech budou v kině uvádět film Gustava Machatého Extase. Prý tam bude vystupovat nahá herečka. Z kina jsme znali jen Annu proletářku, a tam nahoty moc nebylo. Film byl samozřejmě přístupný od patnácti a za celé tři koruny, ale uškudlili jsme i vyšší sumu – abychom uplatili biletáře.
Otrava to byla hrozná a moc se tam nemluvilo. Zvonimír Rogoz a Hedy Lamarr tam na sebe pořád koukali a ona ho nemilovala. Pak měla přijít scéna, kdy herečka vylézá nahá z vody, začalo to pěkně, voda se rozčeřila, herečka se vynořila, a pak se film přetrhl. Slepit se jim ho nepovedlo, a tak jsme otráveně šli domů.
O pár let později jsem na tom byl o moc líp – poznal jsem dokonce i dívku, kterou by Fricek Füsseger krmit nemusel, protože se striptýzem živila. „Kamarádili“ jsme spolu bohužel jen krátce, načež má tehdejší dívka velmi nekompromisně zasáhla.
Nedávno jsem svou někdejší lásku bez závoje potkal. Striptýzu se už nevěnuje, sedává na Karláku v parku a krmí tam holuby. Někdy se holt film přetrhne – a než ho slepíte, na plátně je už zcela jiný děj…
Vložil: Jaromír Janák