Chcete mě? aneb Silák, zápasník a borec, který nikdy nebyl K.O.
08.10.2025
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov - Miloslav Mirvald
Popisek: Zdeněk Srstka s Dagmar Havlovou v komedii z roku 1980 Blázni, vodníci a podvodníci
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Olympionik, kaskadér, ale tak trochu i komediant. Bez něho by česká komedie nikdy nebyla tak dobrá.
Lichotky sypal jako z rukávu a nikdy ho to neomrzelo. Byla to zkrátka taková příjemná hra. Setkání s ním byla vždy malým svátkem, během nějž jste rázem zapomněli na všechny strasti. Bývalý reprezentant ve vzpírání a zápasu, silák, herec, kaskadér a moderátor Zdeněk Srstka byl opravdový chlap se srdcem i mozkem na správném místě. Bylo ho všude plno a nikdy nezastíral, že má slabost pro něžné pohlaví. „Když chlapovi servírka přinese jídelní lístek a on se nepodívá, jaké má nohy, je to s ním už špatné,“ řekl mi kdysi.
Takovej knedlík v rohu
Narodil se sice 26. září 1935 v Praze, jeho rodina ale pocházela z Kladna u Hlinska v Pardubickém kraji. Navzdory tomu, že otec i dědeček byli řezníci, miloval odmalička zvířata. „Byl jsem zavalité dítě, které mělo problémy s průduškami, moc nemluvilo a stávalo se terčem posměchu a šikany. Maminka mi později říkala: Ty jsi byl takovej moula a knedlík, kterej seděl furt v rohu a rozebíral budíky,“ líčil Srstka v rozhovoru pro idnes.c.cz. Mezi kluky ale obstát chtěl, což v něm probudilo chuť zdolávat fyzickou námahu. Vyučil se elektromechanikem, a pak ještě vystudoval elektroprůmyslovku s maturitou. Celý jeho život ale významně ovlivnil sport. Začínal s boxem, na učilišti pak přešel k zápasu a vzpěračství, kterému se věnoval závodně. V roce 1957 vybojoval bronzovou medaili na mistrovství Evropy, v roce 1960 startoval na letních olympijských hrách v Římě, kde se umístil v trojboji na devátém místě. Box ale na hřebík nepověsil a na reprezentační úrovni se věnoval i řecko-římskému zápasu.
Nevíte o bytě?
Název komedie režiséra Bořivoje Zemana z roku 1947 přesně vystihuje situaci, do které se Zdeněk stejně jako tisíce jiných brzy dostal. Poprvé se totiž oženil už během sportovní kariéry a v roce 1958 se narodil jeho jediný syn Jiří, právník, bývalý ředitel Národního divadla, šéf divadelní, literární a audiovizuální agentury Dilia a profesor na pražské DAMU. „Má hodně z maminky. Je přesnější, cílevědomější, jde všemu na kloub. Kdežto já si myslím, že některé věci mohou třeba počkat,“ říkával hrdý táta. Manželství ale dlouho nevydrželo. „Necelé tři roky. Jezdil jsem tenkrát po světě a sportovních soustředěních. Navíc jsme neměli kde bydlet a u manželčiných rodičů na Žižkově jsme nemohli být pořád spolu, protože měli malý byt,“ zavzpomínal téměř před dvaceti lety v našem rozhovoru pro tištěnou přílohu deníku Právo. A když už pak měl konečně jako reprezentant a olympionik nárok i na byt, bylo pozdě.
Možná přijde i kouzelník:
Rázný správce
Na více než čtyřicet let se pak manželskému chomoutu důsledně vyhýbal, i když nikdy nežil sám. Samozřejmě chodil do práce a současně dál tvrdě trénoval, takže na nic jiného mu téměř nezbýval čas. Díky sportu také poprvé stanul v roce 1964 před filmovou kamerou jako jeden ze rváčů v nesmrtelné westernové parodii režiséra Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera. Odstartoval tím kariéru filmového kaskadéra, dál ale měl i občanské povolání. „Poté co si študáci šli stěžovat na špatné podmínky na kolejích až na Hrad, jsem v roce 1968 nastoupil jako správce strahovského areálu. Dostal jsem na starost technický stav na všech kolejích, menzách a sportovištích, které spadaly pro ČVUT,“ zavzpomínal s tím, že se této práci věnoval dlouhých třiatřicet let.
K.O.? Nikdy!
Díky režisérovi Lipskému stanul u počátků českého kaskadérského umění. Časem se stal osobním dublérem Rudolfa Hrušínského a sám také později šestnáct let kaskadéry trénoval. Správný kaskadér podle něj musí umět většinu ran, boulí a úrazů takzvaně rozchodit, potřebuje k tomu ale i notnou dávku štěstí, aby ho třeba něco nepřejelo. „Základem je umět padat. Musíte být ale připraveni z řady sportů, mít prostorovou orientaci, vyšplhat aspoň do deseti patnácti metrů… Navíc kaskadér musí být taky trochu komediant. Utržil jsem za ta léta pořádnou řádku šrámů, nikdy jsem ale nebyl v bezvědomí ani K.O.,“ pochlubil se. „Když něco nevyjde, tak zůstanu v předklonu, pomalu se narovnávám a čekám, kde to rupne. Někdy jste doslova roztřískaná. Třeba v seriálu O poklad Anežky České jsem se kutálel do hladomorny po točitých schodech. Po těch se padá blbě, a navíc mají třísky. Když už jsem se z nich sesypal potřetí a pořád jsme nebyli hotoví, řekl jsem kameramanovi, ať se naučí točit.“
Pokračování v pondělí 13. října
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Český olympijský výbor, idnes.cz, deník Právo - Styl pro ženy r. 2008)
Vložil: Adina Janovská