Erno, vstávej! aneb Talent, který se projevil až díky vzpomínkám
06.10.2025
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Erna Červená jako babička v nesmrtelné komedii režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Dobrovolná archivářka možná ani sama netušila, jak mimořádný komediální talent se v ní skrývá.
Nedávno jsme si připomněli sté výročí narození světoznámé pěvkyně Soni Červené, ve stínu ale zůstalo neméně významné jubileum dámy stejného příjmení. Navíc hned dvojí. Obě ho nosily po spisovateli, hudebním skladateli a humoristovi JUDr. Jiřím Červeném, zakladateli původně studentského amatérského sdružení, které se proměnilo v legendární pražský literární kabaret Červená sedma. Zatímco Soňa byla jeho dcera, o třináct let mladší Erna se stala jeho druhou manželkou. Láskyplně o něj pečovala a po jeho smrti se ujala téměř nadlidského úkolu, uspořádání soukromého archivu. Umělecké ambice nikdy neměla, teprve když už měla sedm křížků na krku, slovo dalo slovo a Jiří Suchý, jeden ze zakladatelů další české umělecké legendy, divadla Semafor, ji obsadil ve svém celovečerním filmovém debutu. A až na sklonku života ji režisér Zdeněk Troška proměnil ve svéráznou hvězdu.
Z lásky a v pozadí
Arnoštka Luhanová se narodila v roce 1900, přesné datum ale není jisté. V dostupných zdrojích bývá zpravidla uváděn 13. prosinec a jméno, které dostala při křtu, si v dospělosti změnila na Ernu nejspíš sama. Co vlastně prožila, než jí vstoupil do cesty rozvedený Jiří Červený, není známo, nejspíš se ale v uměleckém světě pohybovala, protože znala řadu významných osobností kulturní scény první republiky. Do povědomí veřejnosti, především té umělecké, vstoupila až jako vdova, která zdědila veškerou jeho pozůstalost. „Poznala kdysi osobně Longena, Basse, dokonce Jaroslava Haška, v padesátých, šedesátých i sedmdesátých letech přicházeli k Červeným na Kampu mnozí zpěváci, hudebníci, ale také režiséři a spisovatelé, vypůjčit si noty písní, šansonů, kabaretních kupletů,“ vzpomínal bratr Jiřího Suchého, novinář, moderátor, spisovatel a textař Ondřej Suchý, na svém webu Šemanovice.cz. „Prohlížel jsem si jednou „návštěvní knihu“ a žasl, kdo všechno zde byl, od Ljuby Hermanové a Oldřicha Nového přes Karla Gotta či režiséra Zdeňka Podskalského až třeba po Miloše Formana!“
Divoška z komparsu
Před kameru ji poprvé přivedl v roce 1970 Jiří Suchý jako paní Volfovou ve svém celovečerním debutu, černé komedii Nevěsta, jejíž část natáčel právě v bytě Červených. Pak se nechala zapsat do barrandovského komparsního rejstříku a díky tomu dostala v roce 1974 další větší roli, hlídačku v poštovním muzeu Kučerovou v kriminálním dramatu Petra Schulhoffa Osud jménem Kamila. V postsynchronech jí ale nakonec hlas propůjčila Marie Motlová. Zahlédnout ji můžeme i jako vyděšenou ženu v závěrečné scéně s požárem v komedii Ladislava Rychmana z roku 1977 Jen ho nechte, ať se bojí. O tři roky později se mihla i v krátkometrážním studentském filmu režiséra Antonína Kopřivy Když se prořezávají zoubky.
Slunce, seno, jahody:
Neskutečné proměny
Občas si ji vybrali do komparsu i západní filmaři. „Jednou mi předváděla, co udělala pro to, aby věrohodně ztělesnila v kterémsi zahraničním hororu mrtvolu, která začne na hřbitově, na svém vlastním náhrobku křepčit. Rozpustila si prý své až do pasu dlouhé šedivé vlasy (jindy vždy pečlivě vyčesané do věnečku), vyndala z úst umělý chrup (což dělala běžně i ve filmu Slunce, seno, jahody), zvedla své tenké ruce nad hlavu a skřehotajíc, v bílém rubáši, začala tančit svůj vymyšlený, hrůzostrašný tanec,“ vypráví na svém webu Ondřej Suchý, jak dokonale dokázala před kamerou se svým svérázným smyslem pro humor bez mrknutí oka zahodit v zájmu výsledku veškerou jemnost a eleganci. „Škoda, že nevím, který film to byl a kde by se dal dnes vidět; myslím, že filmaři museli být s Ernou Červenou nadmíru spokojení!“
Erno, vstávej!
V roce 1983 si ji vybrala Věra Chytilová pro roli Houdkové v hořké komedii Faunovo velmi pozdní odpoledne, a pak padla konečně do oka Zdeňku Troškovi. Její křehká, senilní stařenka Škopková sice tráví v komedii Slunce, seno, jahody celou dobu v posteli na kolečkách, vymýšlí ale takové kousky, že z nich jde hlava kolem. Svým skřehotáním a gestikulací se Erna navždy zapsala do paměti diváků, takže není divu, že s ní režisér počítal i v dalším pokračování. Jenže jeho hvězda upadla, zlomila si krček kyčelního kloubu a začala opravdu zlobit. Naštěstí se za ní vypravil do nemocnice Troška, vynadal jí, že se válí v posteli, a přitom na ni čeká, protože má pro ni roli ve filmu, v němž si zahraje matku Blanky Bohdanové. A sotva odešel, Erna se prý konečně postavila na nohy a za týden šla domů bez berlí. A Troška honem pádil přepsat scénář historického dramatu Poklad hraběte Chamaré, protože v tom původním slíbená postava vůbec nebyla. Jeho premiéry už se ale Erna nedočkala.
Dobrovolná archivářka
Filmové honoráře brala neherečka Erna dlouhá léta jako přivýdělek, jejím hlavním zájmem zůstávala manželova pozůstalost. Spolupracovala na tvorbě a přípravě rozhlasových, televizních i divadelních vzpomínkových pořadů o historii českých kabaretů a Červené sedmy. I díky ní se zrodil cyklus Studio Červená sedma či činoherní pásmo režiséra a dramatika Jindřicha Jandy Červená sedma v Divadelním klubu Kladno. V roce 1984 si ještě stihla zahrát babičku v komedii Víta Olmera Co je vám, doktore, při postsynchronech ji ale nadabovala Marie Rosůlková. A Troška si už musel do své další nesmrtelné komedie Slunce seno a pár facek za ni najít náhradu. Erna Červená totiž mezitím upadla podruhé a v hrůze, že ji znovu čeká další nekonečné ležení v nemocnici, ji ranila mrtvice. Je až neuvěřitelné, že od smrti jedné z nepopulárnějších českých nehereček Erny Červené uplynulo už čtyřicet let. Zemřela 12. září 1985 a před kamerou režiséra Zdeňka Trošky ji v pokračování slavné série Slunce, seno a pár facek musela vystřídat „Bába Tutovka“ Valerie Kaplanová.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Šemanovice.cz)
Vložil: Adina Janovská