Gestapácké peklo Voskovcovy Káči a noční únos z patologie
29.09.2025
Foto: Se svolením Národního filmového archivu - Česká filmová společnost
Popisek: Slavná operní pěvkyně Soňa Červená s filmovým otcem Jaroslavem Marvanem ve svém prvním filmu, komedii Vladimíra Slavínského z roku 1947 Poslední mohykán
TAJNOSTI SLAVNÝCH: „To je Káča,“ prohlásil Jiří Voskovec, když pracoval na obsazení historicky prvního českého muzikálu Divotvorný hrnec.
Americké předlohy, muzikálu Finian's Rainbow, který se dočkal na Broadwayi neuvěřitelných 725 představení, se Jiří Voskovec chopil s Janem Werichem bleskurychle. V New Yorku měl totiž premiéru 10. ledna 1947 a ta česká byla uvedena v pražském Divadle ABC jen o pár měsíců později, už 6. března 1948. Voskovec režíroval, Werich hrál vodníka Čochtana, kterého si napsal pro sebe, a byla to jejich poslední společná divadelní hra. Pozdější světoznámé operní pěvkyni a herečce Soně Červené bylo tenkrát teprve dvaadvacet a v té chvíli nevěděla, že to není urážka, ale ocenění výkonu a přidělení hlavní ženské role.
V nejlepší společnosti
Pravnučka královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného a malíře a fotografa Adolfa Russe, který učil kreslení na tamním gymnáziu mimo jiné i Aloise Jiráska, se narodila 9. září 1925 v Praze a díky otci vyrůstala mezi nejvýznamnějšími osobnostmi naší kulturní scény. Její otec, doktor práv Jiří Červený, byl totiž zakladatelem legendárního literárního kabaretu Červená sedma, takže si u nich doma podávali kliku spisovatel František Gellner, světoznámý hudební skladatel Bohuslav Martinů či populární herci Eduard Kohout, Ferenc Futurista či Jindřich Plachta. Rodiče se ale brzy rozvedli a otec se odstěhoval, což Soňu velmi mrzelo. Rozuměla si s ním totiž mnohem víc než s matkou, která ji od umění odrazovala. Marně.
Samota a násilí
Při výběru partnera měla její matka smůlu, její druhý manžel zemřel už v roce 1938. To byl ale jen začátek strastí. Za války skončili oba její rodiče v koncentračních táborech, otec v Terezíně a matka v Ravensbrücku, a mladičká Soňa zůstala v rodinném sama v bytě, který v roce 1943 zabralo gestapo kromě jejího pokoje pro německou rodinu. Jejich syn ji pravidelně znásilňoval, což trpně snášela nejen ze strachu, ale také kvůli slibu, že pomůže její matce, protože „jeho otec má u gestapa neomezenou moc“. Její matka Žofie si prošla peklem. „Asi dva měsíce po válce přišla maminka pěšky z koncentračního tábora v Ravensbrücku úplně zubožená. Tak jsme se objaly. Já jsem se s maminkou moc málo objímala. To byly takové dvě minuty, kde jsme se našly,“ prozradila Soňa v dokumentu České televize Třináctá komnata.
Divotvorný hrnec:
Matce za zády
V roce 1945 si vzala spolumajitele továrny na čokoládu Františka Slabého, partnerské štěstí ale brzy rozbouraly společenské změny. To ale předbíhám. Už v roce 1947 se totiž Soňa poprvé představila filmovému publiku jako Helena v komedii Poslední mohykán, kterou natočil režisér Vladimír Slavínský podle divadelní hry Františka Xavera Svobody Poslední muž a do hlavní role obsadil Jaroslava Marvana. Do konkurzu obnoveného poválečného Osvobozeného divadla pánů Voskovce a Wericha se přihlásila navzdory matčinu ráznému nesouhlasu a po Voskovcově legendárním nadšeném výkřiku odešla z jeviště zdrcená. U východu ji ale zadržel vrátný, který ji poslal do kanceláře vedení divadla. A tam se dozvěděla, že bude hrát a zpívat Káču Maršálkovou.
Těžké loučení
Po Voskovcově emigraci v roce 1948 Osvobozené divadlo zaniklo a Jan Werich se stal ředitelem Divadla ABC. Sonin manžel se po znárodnění své firmy rozhodl emigrovat, ona ale nechtěla nechat matku s podlomeným zdravím opuštěnou, takže ho nechala jít samotného. Pak se už nikdy nesetkali a o jeho dalším osudu se jí nepodařilo najít sebemenší informace. Začala vystupovat v Hudebním divadle Karlín, v němž působily prvorepublikové hvězdy Vlasta Burian a Oldřich Nový, stále více ji ale lákala opera. Tvrdým hodnocením jistého známého operního pěvce, který prohlásil, že její hlas za výuku nestojí, se nenechala odradit, dál vytrvale chodila na hodiny zpěvu a učila se hrát na klavír. A udělala dobře.
Únos pod rouškou tmy
Její matka Žofie si poválečnou svobodu dlouho neužila. Sotva se dostala z nejhoršího, zatkli ji v listopadu 1948 pro změnu komunisté. Později se Soňa dozvěděla, že její matka zemřela za nevyjasněných okolní ve vazební věznici na Pankráci. „Jednoho rána mi zavolal jeden student medicíny, syn naší známé rodiny, že měli na patologii, na pitevně, pravděpodobně tělo mojí matky.Večer jsem tam přišla a šla dolů do sklepa za panem doktorem Pánkem. Strašně jsem ho prosila, aby mi ji dal. Byl tak hodný, že mi její tělo vydal. Mělo jít s ostatními do společného hrobu. V noci jsem zavolala pohřební službu, unesla jsem ji a za několik dní ji tajně, v úplném tichu, pohřbila do naší hrobky na Vyšehradě.“
Pokračování ve středu 1. října
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, ČSFD, Téma, Olga Sommerová: Červená, Český rozhlas, FDB, Národní divadlo, Soňa Červená: Stýskání zakázáno - kousek mého divadelního děje-spisu a země-spisu, Encyklopedie divadelních souborů)
Vložil: Adina Janovská