Dlouhé bezčasí muže, který si troufl odmítnout Zemana
26.09.2025
Foto: Se svolením Bontonfilmu
Popisek: Démonický Petr Čepek naposledy před filmovou kamerou, ve dvojroli Fausta / Mefistofela v mysteriózním pokusu režiséra Jiřího Švankmajera o moderní výklad Faustovského mýtu Lekce Faust
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Mimořádně silnou vůlí dokázal přibrzdit i smrt. Zaúřadoval snad prokletý Faust?
Pokračování ze středy 24. září
Činoherní klub se pro něj stal nejen prací, ale také druhým domovem, jenže svobodná a tvůrčí atmosféra vydržela pouze tři roky. Pak všechno zničila v srpnu 1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace. Po roce 1970 přišlo do divadla nové vedení a řada her, ve kterých dříve Petr hrál, byla stažena z repertoáru. V roce 1971 zazářil s Ivou Janžurovou jako syfilitik Pavel Malina ve slavném dramatu Juraje Herze Petrolejové lampy, o rok později pak uchvátil televizní diváky jako uhrančivý černý myslivec v Moskalykově zpracování Babičky Boženy Němcové. Pod hřívou smolně černých vlasů a hustým obočím zářila jeho bledá tvář, a hlavně velké zelené oči, třpytící se jako diamanty, jejichž pronikavý pohled tak fascinoval i znepokojoval, že z něj divačky dostávaly třesavku.
Jak zkrotit vnitřní vztek
Od roku 1972 z Činoherního klubu postupně odcházeli Jaroslav Vostrý, Jan Kačer, Leoš Suchařípa… Právě tehdy se Petr Čepek seznámil během natáčení dramatu Juraje Herze Morgiana s krásnou devatenáctiletou Helenou Liškovou, příležitostnou modelkou, která tehdy dostala malou roličku. Brzy ji požádal o ruku a do roka se jim narodila dcera Petra. Partnerská harmonie ale vydržela jen krátce. Začaly se vršit spory, které zpravidla začaly nějakou prkotinou a gradovaly v scény, řev a házení předmětů, což prý nejhůř snášela dcera. Nakonec od něj Helena utekla do náruče hudebníka a textaře Zdeňka Rytíře, šuškalo se, že na rozpadu manželství měla lví podíl i Petrova nevěra. Ta sice nikdy potvrzena nebyla, cholerik ale rozhodně byl a až časem se mu podařilo vnitřní vztek a temperament alespoň částečně zkrotit.
Dlouhé bezčasí
V polovině sedmdesátých let si zavařil, když odmítl hrát ve známém seriálu Třicet případů majora Zemana, což si dovolil málokdo. Byla mu nabídnuta postava básníka Daneše v dílech z let 1967 a 1968, Klauni a Štvanice, kterého pak hrál Petr Štěpánek. S karikaturu aktivisty šedesátých let Čepek nesouhlasil, trval ale na tom, že své odmítnutí vysvětlí režiséru Sequensovi osobně. Později vyprávěl, že mu Sequens řekl, že ho chápe a má u něj dveře stále otevřené. Vzápětí ale přestal z Barrandova dostávat nabídky. „Najednou nastalo dvacet let ničeho. Měl jsem to štěstí, že mě obsadil Menzel a že jsem si zahrál ve Vesničce střediskové, v Postřižinách anebo ve Veteránech, tak to byly špičkové věci té doby a mezi tím nic,“ prozradil později časopisu Týden. V čase dlouhého bezčasí, jak nazval sedmdesátá a osmdesátá léta, nakonec zůstal alespoň duchovní oporou Činoherního klubu.
Konkurz na manželku
V decimovaném souboru zápasil o zachování umělecké úrovně a ducha přátelské solidarity a se stejnou opravdovostí pojímal i vztahy se ženami. Přestože byl přitažlivý a populární, zažil dlouhé období osamělosti. „Táta dlouho vybíral, než si vzal Ivanu (třetí manželka – pozn. autorky). Dámy procházely mojí cenzurou. Rodiče se rozvedli, když mi byly čtyři roky, víkendy jsem ale trávila s ním,“ prozradila hercova starší dcera z druhého manželství,výtvarnice a počítačová grafička Petra, v dokumentu Tajemství Petra Čepka, který k dvacátému výročí jeho smrti připravila televize Barrandov. Letuška Ivana také přispěla ke zkrocení jeho temperamentu a v roce 1987 se jim narodila dcera Kristýna.
Lekce Faust:
O politiku nestál
V létě 1989 podepsal stejně jako další herci výzvu Několik vět a po 17. listopadu právě do Činoherního klubu přišli studenti informovat, co se stalo na Národní třídě. Čepek se zúčastnil klíčové schůze divadelníků v Realistickém divadle a založení Občanského fóra. Byl vybrán i do delegace, která v čele s Václavem Havlem jednala s tehdejším předsedou vlády Ladislavem Adamcem. Přesto neměl politické ambice. „Zapojil jsem se jako každý v listopadu ‘89. Vzdal jsem to, když přestaly velké mítinky a začalo se tvrdě pracovat. V Občanském fóru se vytvořil tým specialistů a já viděl, že tam nemám co dělat,“ vysvětlil v roce 1990 v novinách své zmizení z politické scény. Vrátil se na jeviště a se spoustou svých postav měl mnoho společného. Vždycky si stál za svým a říkal „ne“ tomu, co považoval za nespravedlivé. A nikdy se svým postojem nechlubil, protože ho nepovažoval za výjimečný.
Prokletý Faust
Po krátkém „hostování“ na politické scéně konečně převzal upíraný diplom a začal učit s Věrou Galatíkovou na DAMU. Bohužel už jen krátce. Zákeřná rakovina slinivky mu připravila velmi kruté bolesti a strádání. Propukla u něj v roce 1992 při natáčení koprodukčního filmu Jiřího Švankmajera Lekce Faust, v níž hrál hlavní roli. „Mezi herci se traduje, že Fausta je lepší nechat spát, protože nosí problémy, nemoci a smrt,“ svěřil se médiím jeden z jeho kolegů Blesku. „Petr ale na pověry moc nevěřil, navíc ho role doslova očarovala. Když ho skolila nemoc, spíš si uvědomoval, že mu jeho tělo účtuje za uplynulý život. Nijak se totiž nešetřil, pil i kouřil se stejnou vášní, jako hrál.“ Nepomohla ani operace, doslova se ztrácel před očima. Během posledních prací na filmu už ho sužovaly ukrutné bolesti, zodpovědnost byla ale silnější.
Ovládl i smrt?
Naposledy stanul před kamerou jen pár měsíců před smrtí, v komedii režiséra Milana Šteindlera Díky za každé nové ráno. Pak se uchýlil na chalupu do Horní Kalné, a když už nedokázal bolesti vydržet, svěřil se do rukou lékařů ve vrchlabské nemocnici. Když v září 1994 umíral, vážil sotva třicet kilo. Nikdo za ním nesměl, nechtěl, aby ho někdo takhle viděl. Láska k milované ženě, která s ním trávila poslední chvíle v nemocnici, byla prý tak velká, že dokonce dokázal přemoci i smrt. S posledním výdechem podle personálu nemocnice počkal na krátký okamžik, kdy se jeho žena vzdálila od lůžka. Nechtěl prý, aby ho viděla zemřít. Nezapomenutelný Petr Čepek navždy odešel 20. září 1994, pouhé čtyři dny po svých 54. narozeninách a za svého Fausta získal Českého lva in memoriam.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, TV Barrandov, Činoherní klub, lidovky.cz, Týden, Reflex, Blesk, Jan Hyvnar: Herci Činoherního klubu v živlu hry, Eliška Pilařová: Petr řečený Čepek)
Vložil: Adina Janovská