Velký národohospodář, žádný účetní... Pozapomenuté jméno Karel Engliš. Časosběr
17.08.2025
Foto: Se svolením Univerzity Karlovy
Popisek: Český ekonom a politik Karel Engliš, tvůrce teleologické hospodářské teorie, několikanásobný prvorepublikový ministr financí, první rektor Masarykovy univerzity a rektor Univerzity Karlovy
První československá republika nebyla jen „Masarykova“. Za jejím úspěchem stála řada dalších idealistických vlastenců.
Ministr financí a později guvernér národní banky Karel Engliš patřil k těm, kteří se o to zasloužili nejvíc. Je škoda, že jeho jméno je takřka zapomenuto.
Když jsme v říjnu 1918 oslavovali vznik Československa, málokdo si uvědomoval, jak složité bude následující období. Habsburkové nám z Vídně vládli od roku 1526, téměř 400 let byla naše země součástí většího celku. A v něm teď vyrostly státní hranice, rozpadly se dodavatelské řetězce i odbytiště. První léta mladé republiky nepřinesla tolik toužebný rozkvět.
„Století páry“ do naší kotliny přineslo pokrok a právě v těchto dobách se utvořil základ dnešního průmyslového charakteru země. Od manufaktur jsme se dokázali posunout k velkým průmyslovým továrnám, z těch skutečně mezinárodně významných zmiňme plzeňské Škodovy závody, mladoboleslavskou Laurin&Klement, vysočanskou Českomoravskou Kolben Daněk, kopřivnickou Tatru či smíchovskou vagonku Ringhofferových.
Samostatnost pro tyto společnosti evropského formátu znamenala náraz do zdi. Stejně jako dnes byla překážkou nejen cla, ale třeba i kontingenty na dovoz. O nestabilitě měnové se netřeba zmiňovat. Aby se pilíře ekonomiky monarchie staly základním stavebním kamenem pro ekonomiku československou, to byl úkol pro mladou generaci národohospodářů.
Nejčastěji zmiňovaným jménem je Alois Rašin, první ministr financí a autor velmi odvážné měnové reformy. Za studií národního hospodářství mě ale ještě více fascinoval Karel Engliš. Narodil se 17. srpna 1880, takže mu bylo necelých 40 a patřil k mladé generaci ekonomů.
Deváté dítě řezníka ze slezské Hrabyně nemělo do života příliš jednoduchý start, ale inteligence mu nakonec umožnila absolvovat nejen gymnázium, ale i práva v Praze. Zde byl jedním z přednášejících i Albín Bráf, zakladatel Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění, považovaný také za zakladatele české ekonomické vědy. Mimo jiné stál také u zrodu Zemské banky.
Student Engliš ho zaujal a doporučil jej jako mimořádný talent Zemskému statistickému úřadu. V roce 1908 přešel přímo na ministerstvo obchodu do Vídně. Na tehdejší dobu se jednalo o extrémně rychlou kariéru. Následovala docentura, rok 1910, o dalších sedm let později si Karel před jméno mohl psát profesorský titul.
Současně jej vznik republiky zastihl jako poslance moravského zemského sněmu za Pokrokovou stranu. Na politickou kariéru navázal i v republice, v letech 1920 až 1925 byl poslancem za Národně demokratickou stranu.
Důležitější než stranické tričko ale byly jeho národohospodářské názory, které formuloval při své kariéře akademické. Propagoval takzvanou teleologickou národohospodářskou teorii, podle které je pro pochopení ekonomického rozhodování třeba chápat, jaký účel (řecky telos) daný subjekt sleduje. Mezi ekonomy byl hvězdou, po založení Masarykovy univerzity v Brně se jako profesor Právnické fakulty stal dokonce jejím prvním rektorem.
Englišovo ekonomické myšlení si musíme alespoň trochu představit, bude pak mít na jeho život velký vliv. Historik Martin Hlaváč, autor studie Karel Engliš, jej popisuje jako realistický pohled na ekonomické dění, kde svou roli hrál i dnes tak populární „selský rozum“, ovšem v kombinaci s mimořádným rozhledem, velkými zkušenostmi i kontakty s největším byznysem. Realistické hodnocení mělo být podle něj výsledkem multidisciplinární analýzy. Nezajímaly ho pouze ekonomické ukazatele, právě proto se vnímal nikoliv jako ekonom, ale jako národohospodář.
Teoretické úvahy si mohl ověřit v roce 1920, když se stal ministrem financí. Později se do funkce vrátil ještě několikrát, ale velmi krátce po prvním nástupu se poprvé střetl s člověkem jménem Jaroslav Preiss. Ten šéfoval mocné Živnostenské bance, která se z pionýrských začátků českého finančnictví vypracovala v mocný kolos, ovlivňující i politiku. S ministrem se dostal do „sporu o českou korunu“ (to je zavedený termín), spočívající v tom, zda má být naše měna silná nebo slabá.
Živnostenská banka díky silné koruně levně nakupovala akcie podniků a postupně budovala své průmyslové impérium. Engliš byl neúnavným obráncem liberalismu, soukromého vlastnictví a svobody, čemuž naopak více vyhovovala koruna slabší. Možná i proto v roce 1929 Engliš podpořil sloučení Anglo-československé banky s Pražskou úvěrovou bankou, aby vytvořil sebevědomému Preissovi silnou protiváhu.
Střetl se i s Aloisem Rašínem, když kritizoval jeho deflační politiku stahování peněz z oběhu. Engliš protestoval, že vede k rozkolísanosti měny, sám kladl větší důraz na zajištění stability výroby a sociální spravedlnosti. Spory obou ekonomických myslitelů byly vášnivé, veřejně si oponovali v tisku, a to byli členy stejné strany. Oba také byli stejného založení, nesmírně pracovití a zarputilí. Nakonec spory ukončil komunistický vrah Šoupal, který si před domem počkal na Rašína.
Engliš se po jeho odchodu stal nejuznávanější osobností československého národohospodářství, do roku 1931 stanul v čele ministerstva celkem šestkrát. Po dramatických časech dokázal stabilizovat měnu, nastavit daňový systém a modernizovat státní rozpočet. Byl vyznavačem nejen jeho vyváženosti, ale i transparentnosti, aby poplatník věděl, které výdaje jsou kryty právě jeho příjmem.
V roce 1934 se stal druhým guvernérem Národní banky československé, ve funkci působil až do roku února 1939. Kromě toho se počátkem října 1938 zasloužil o převoz ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy. Dle Mnichovské dohody by jinak v Sudetech připadly Němcům.
Osobní život bojovníka Engliše byl na tehdejší dobu nestandardní. S Marií Grögrovou se oženil v roce 1906, měli spolu celkem tři potomky. Dvě dcery a jednoho syna, Vlastu, Věru a benjamínka Karla. Bohužel manželství bylo v roce 1919 rozvedeno od stolu a lože a o dva roky později rozloučeno. Podruhé se Engliš oženil velmi krátce poté, 12. červa 1921 v Brně s Valerií Sovovou.
V rodinném kruhu přečkal protektorátní vládu nacistů. Po válce se v 65 letech ještě jednou vrátil do veřejného dění. Od roku 1947 byl rektorem Univerzity Karlovy, jako jediný v historii vedl obě naše největší univerzity.
Po únoru 1948 si nedělal o komunistické moci žádné iluze a z vedení univerzity odstoupil sám a dobrovolně. Jako symbol ekonomiky První republiky ale stále čelil útokům, jeho knihy byly vyřazovány z knihoven a v říjnu 1952 mu nařídili vystěhování z Prahy. Dokázal si vyběhat povolení pro návrat do rodné Hrabyně, která pro něj představovala útočiště celý život. Nyní si jej ale komunisté vychutnávali postupným snižováním jeho důchodu až na naprosté minimum. Až do smrti 13. června 1961 tak byl muž, který československému státu zachránil miliardy, odkázán na podporu rodiny a přátel.
Zdroje: Wikipedia, Masarykova univerzita (ZDE), Encyklopedie dějin Brna (ZDE), Česká národní banka (ZDE), 170 let (ZDE), Ekonom (ZDE), Martin Hlaváč: Karel Engliš - Ekonom, který pomohl vybudovat Českolovensko
Vložil: Radka Vosáhlo