Vražda jména Kulínský. Sobota Jaromíra Janáka
komentář
16.08.2025
Foto: Se svolením Endorfilm
Popisek: Snímek z filmu Sbormistr
Nějak se teď roztrhl pytel se životopisnými filmy, nebo, lépe řečeno, filmy, které se inspirují osudy známých osobností. V poslední době už tedy vlastně ne osobností, jen známých lidí.
Trošku mi to připomíná mé mládí. Natočil se film o Bedřichu Smetanovi, sice z něj málem udělali proletáře (i když jeho tatínek měl celkem čtyři pivovary), ale film sklidil pochvalu od tehdejšího ministra Zdeňka Nejedlého (který, jak známo, ale obratem zabránil natočení filmu o Antonínu Dvořákovi, který se provinil tím, že zarputilému hudebnímu vědci a pozdějšímu ministru kultury nedal svou dceru Otylku a s velikánem Nejedlým vyrazil dveře. Takže o něm film nevznikl – a nevznikl ani o skladateli Josefu Sukovi, protože tomu Dvořák svou Otylku dal…).
Když se o osobnosti tedy točil film, musela se idealizovat, i Alois Jirásek ve filmu vyšel jako bojovník proti monarchii a obávaný nepřítel katolické církve, což skutečně tak trochu byl, ale zase ne tak moc, aby si to s c. a k. vrchností nerozházel.
Ve filmu o objeviteli krevních skupin doktoru Janském nám zase ukazovali asketického, atrofovaného a nepříliš majetného vědce, zarputile ponořeného do své práce, i když doktor Janský byl bonviván, milovník dostihů, chodil na ryby, plaval a ke všemu nebyl ani příliš pořádný. Stalo se prý, že mu uklízečka srovnala v laboratoři všechny lahvičky, a profesor Janský jí na to řekl:
„Matko, příště mi místo toho uklízení raději polibte p…l.“ (Všimněte si, že i velikáni znají sprostá slova.)
„Tak si stáhnou, pane profesore, kalhoty,“ odsekla dáma. Profesor Janský se otočil, rozepnul opasek a na uklízečku vystrčil holý zadek. Babka prý ječela ještě na ulici. Tuhle zajímavou historku ze života velikána musel scenárista Vladimír Neff pod knutou tehdy vládnoucí idealizace z filmu vynechat.
Dnešní tvůrce by s příhodou už problém neměl, pod dnešní cirkusovou knutou se naopak hledá všechno, co by mohlo diváka zaujmout, postelové porno, bulvární historky, hlavně aby film několikrát opakovali v televizi, a pokud se odehrává v minulém režimu, musí taky vyniknout všechny zápory – včetně těch, které se (ani tehdy) neděly. Naposled takhle na Slovensku vznikl film Duchoň, „zobrazení krátkého života skvělého zpěváka“ – ve skutečném výsledku film o životě notorického alkoholika, kde si všichni (i rockeři) říkají „soudruhu“.
Film Sbormistr natočili u nás v ČR a autoři si vzali za námět epizody ze života známého sbormistra Bohumila Kulínského mladšího. Jeho otec, také Bohumil Kulínský (1910-1988), byl dlouholetý sbormistr Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu, a paní doktorka Blanka Kulínská (1935-2022), matka syna Bohouše (jak se odvážím nazývat juniora rodiny, jehož jsem z pěvecké branže znal) a kdysi taky členka dětského sboru (!), pracovala s manželem.
V sedmdesátých letech začali být manželé politicky nevyhovující a z rádia je vyhodili. Založili dětský sbor, který se později tak proslavil pod názvem Bambini di Praga (Děti z Prahy), že po něm jiný Bohouš, Hrabal, nazval svou stejnojmennou novelu. Ale to už byl jeho sbormistrem mladičký osmnáctiletý Bohouš K., profesí dirigent orchestrů (Bambini byl jen melouch). Jeho matka mu s řízením sboru pomáhala až do roku 1992, kdy jí bylo nabídnuto, aby opět řídila Dětský pěvecký sbor Čs. rozhlasu.
A teď konečně to, kvůli čemu tento fejeton píšu – z pozice toho, který se tehdy také pohyboval v profesionálním zpěvu a měl vše z první ruky i od členů Bambini di Praga. Bohouše mladšího zatkli, soudili, potom osvobodili, a po dalším soudu odsoudili do vězení za sexuální zneužívání mladých dívek, členek sboru. U prvního soudu, který ho osvobodil, bylo proti němu skoro padesát výpovědí, u dalšího, který ho odsoudil, už jen něco přes dvacet tzv. usvědčujících výpovědí.
Abych vysvětlil: Ve sboru, po velmi přísném přijímacím konkurzu, zpívala většina děvčat a několik chlapců. Spousta dívek tam vydržela mnoho let. Po dalších mnoha letech najednou začaly některé dívky vyprávět o tom, co musely snášet. Udivilo mě, že přes to vše se většina snažila ve sboru vydržet dalších několik let. Členství ve sboru nebylo povinné, dívky mohly kdykoliv odejít, nebo si stěžovat.
Jenže…
Sbor, díky vysokým kvalitám, byl často zván do zahraničí. To byla dost lukrativní záležitost a sbor jezdíval z finančních důvodů v užším obsazení. O „exportní“ koncerty byly mezi členy (a hlavně členkami) sboru veliké boje. Přitom sbormistr byl neomezený vládce sboru a vše záleželo na jeho rozhodnutí. A zároveň to byl velmi mladý člověk...
A je tady ještě jedna věc. Bohumil Kulínský mladší, stejně jako kdysi jeho otec, se oženil s bývalou členkou sboru a po několikaletém manželství se rozvedli, načež si vzal další bývalou členku sboru. Soutěž o zahraniční turné nebylo nic proti soutěži o manželství se sbormistrem. Řevnivost a žárlivost v tomto směru vyvolávala obrovské bouře. V pěveckém světě dodnes koluje verze, že déšť žalob proti Kulínskému, který se spustil vlastně naráz (ač provinění se odehrávala po desítky let), byl důsledkem jedné z nich.
Ještě než došlo k těmto událostem, stoupala hvězda Bohumila Kulínského strmě vzhůru. Dirigoval špičkové orchestry, stal se šéfem opery Národního divadla, dirigoval i pro Tokijskou filharmonii a pro Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, vedle toho vedl i vlastní konzervatoř. Dirigentem byl (soudě nejen podle úspěchů svých těles) stejně dobrým jako sbormistrem, šéfovská role ale nebyla jeho šálkem čaje. Takové případy se v uměleckém světě většinou řeší alkoholem. A do toho přišly ty procesy…
Maminka, paní profesorka Kulínská, se ještě snažila udržet Bambini při životě, ale chyběly jí síly a celoživotní dílo jejího muže i syna, světově nejslavnější český dětský pěvecký sbor, zanikl.
Jeho bývalý šéf se po návratu z vězení pokoušel nějak uživit, ale moc mu to nešlo. Neustále čelil označením za pedofila a úchyla, za kterého ho ale ti, kdo ho z českého hudebního světa blízce znali, nikdy nepovažovali. Zato byl znám jako vzrušivý člověk, který se po sebemenším podnětu z druhé strany nedokázal ovládnout…
A pak se rozletěla zpráva, že zemřel. Sám, ve svém bytě, v podstatě nikdo nevěděl jak. Po delší době byla vydána zpráva, že na selhání ledvin. Tomu se, jak to tak bývá, ale v branži nevěřilo, mluvilo se o pomstě...
Až se teď v srpnu budete dívat v noci na nebe a uvidíte padat perseidovou „hvězdu“, vzpomeňte si na Bohumila Kulínského mladšího (1959-2018). I když si z něj většinu zavinil sám, jeho pád byl rychlý a krutý. A byl prohrou i pro celý náš národ – v jeho osobě předčasně zhasl budoucí světoznámý český Kubelík nebo Kmoch.
Za minulého režimu se o vyzvedaných osobnostech točily selanky, dnes, kdy to, co dřív bylo kulturou, ovládá jen kasa, napojená na diváckou první signální, se ve filmových firmách uvažuje takhle: Už jsme natočili filmy o všech sériových vrazích, o všech katastrofách, co budeme točit teď? Už víme – natočíme Sbormistra.
Vložil: Jaromír Janák