Jak jsem (ne)zabila králíčka. Generál a já

Foto: AI / Midjourney

Popisek: Ilustrační obrázek

Když jsme se s generálem seznámili, líbilo se mi, jak si uměl poradit s údržbou, opravami a krášlením domu. Jak už jsem psala, tahle jeho vlastnost se později stala spíš zatěžující… ba až otravnou. Jenže aby toho nebylo málo, měl generál v raném období vztahu vášeň pro králíky a ovce.

Vyprávěl mi, jak jako mladý choval králíky – fascinovalo ho jejich chování včetně aktu rozmnožování (ano, i to). Několikrát nadšeně zmínil, že bychom k nim mohli přidat slepice a ovce, které by spásaly trávu a sloužily jako zdroj masa. Taková malá domácí farma… generálova.

Víte, když mi bylo kolem dvaceti, měla jsem taky podobnou romantickou představu. Viděla jsem se na statku, jak vyrábím ovčí a kozí sýry, dělám omelety z čerstvých vajec, kolem mě běhají tři děti a mám tolik energie, že po nocích ještě píšu bestsellery. Naštěstí jsem nenašla stejně naivního blázna, který by mi tu farmu zvířaty zaplnil a udělal mi ty tři děti.

A pak přišel generál, naštěstí v době, kdy už jsem viděla svůj způsob života střízlivěji. Ale i když generál byl zralý muž, stále při síle a s odhodláním jít za svými králíky. Králíkárnu by jim sám postavil, slepicím vyhřívaný kurník, ovcím snad i modré z nebe snesl. Chvíli jsem se zasnila – jak se ze mě stane farmářka a z generála farmář. A pak jsem si představila tu realitu: nevystrčím kvůli zvěři paty z domu, ráno vstávám, večer padám, děti běhají v blátě, všechno smrdí a první slovo našeho dítěte by bylo bobek.

Podívala jsem se na generála a měla jsem to jasně před očima: pořídí býka, nasadí si ten těžký kožený klobouk od kanadského kamaráda, zatočí lasem a naučí naše děti honáckému stylu života. Na farmě pořádáme Býčí dny, Kozí dny a možná i Králičí dny. A já? Já jsem selka, jak vyšije. No to teda ne!

Probrala jsem se z toho šíleného snu a generál se mě zeptal:
„Tak co, bylo by hezký mít králíčky? Na smetaně nebo na česneku? Víš, když jsem jako kluk měl poprvé nějakýho bacit, bylo to těžký. Ale zvykneš si. Králičí maso je nejzdravější.“

Slzy se mi draly do očí. Měla jsem chuť vykřiknout, že je vrah neviňátek. Jak bych mohla jíst zvíře, které pár metrů od domu krmím, hladím, mluvím na něj… a pak ho sežeru? Já vím, mnozí řeknou, že je to pokrytecké – stejně jím zabalené mrtvoly z obchodu. No právě! Ty už nevypadají jako zvířata, a to je jedině dobře.

Do puberty jsem maso nejedla vůbec. Měla jsem to tak nějak odmalička – jíst zvířátka? To se přece nedělá. Vzpomněla jsem si, jak jsme jezdili do jižních Čech k rybníku, všichni chytali ryby, včetně mé sestry. Pak je bacili, udili a jedli. Fuj.

„Já bych to vůbec nemohla jíst. Ani bych nesnesla, abys vraždil zvířata, co s námi žijí,“ řekla jsem generálovi.

„Zvykla by sis. Domácí králíček… víš, jak je to výborný maso? Počkej, přivezu od kamaráda, ten bude teď zabíjet.“

V momentě, kdy vyslovil to poslední slovo, se mi zvedl žaludek. Už jsem měla plné zuby těch jeho debat o králících a jejich zabíjení. Vybavila se mi vzpomínka na pradědu, jak sušil králičí kůže, a sestra od něj dostala pacičku. Pamatuju si ten pach a jak mě šikanovala tím, že mi tím pahýlkem přejížděla po obličeji. Brrr. Kruté – ale tehdy normální. Nebo jsem jen přecitlivělá?

„Ne. Říkám ne. Žádnýho zavražděnýho králíka od tvýho kámoše nechci. A u nás doma se žádná vražda konat nebude. A basta. A víš co? Tenhle guláš se taky jíst nebude!“ Vzala jsem právě dovařený hrnec jeho oblíbeného guláše a vylila ho do záchodu.

„A co budu jíst? Takovej dobrej guláš… sotva jsem ho ochutnal… taková škoda…“

„Namaž si chleba. A zapomeň na farmu. To se radši rozvedu.“

„Jak chceš,“ uraženě odvětil generál, kterému bylo jasné, že místo guláše bude mít k obědu chleba s máslem.

A tak skončil jeden sen dřív, než stačil začít. Generál trochu trucoval, ale nakonec mu nezbylo nic jiného než dál žít bez králičí farmy. I když mě neustále dráždil chutěmi na domácího králíka.

A já? Místo farmy jsem radši zasedla ke stolu – k tomu psacímu. Protože každá žena má mít svůj prostor. A rozhodně ne plný bobků.

Vložil: Naďa Hanuš Vávrová