Inženýr z Letné: Pivovary, cukrovary do celé Evropy. Časosběr

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo / autor Josef Mukařovský / curid=16002600

Popisek: Richard Jahn

Richard Jahn nepatří ke jménům, která by při vzpomínkách na počátky českého podnikání naskakovala mezi prvními. Přitom pražský inženýr měl podstatnou zásluhu na tom, že se český cukrovarnický a pivovarnický průmysl staly světovými pojmy.

Již několikrát jsem se v Časosběru věnovala devatenáctému století, fascinující době, kdy se z Českých zemí stala průmyslová oblast a prožili jsme si nejen Národní obrození, ale také revoluci v běžném životě.

Naděje na lepší budoucnost tehdy byly spojovány především s vynalézavostí, pílí a nápady podnikatelů, kteří se nebáli velkých výzev a zcela zastínili doposud dominující vrstvu šlechty. Příběhy těchto průkopníků jsou dnes často pozapomenuté, ale pro mě patří k těm nejoblíbenějším. Příběhy snahy a odvahy, i když někdy stojí vše proti vám. Možná právě proto se desetiletí vlády strany, která milovala kolektiv, snažila tyto příběhy vymazat.

Dnes především ukazují, že nejsme malý národ, který nic nedokázal a nedokáže obstát ve světové konkurenci. A tak se dnes při výročí podíváme na život Richarda Jahna, podnikatele spojeného s pražskou Letnou dávno předtím, než to začalo být hipster a cool.

Náš oslavenec se narodil v Praze 8. července 1840 do patricijské rodiny inženýra, kde se ctilo vzdělání. Po gymnáziu studoval na pražské technice strojnictví, chemii a stavitelství. V šedesátých letech, kdy průmyslová revoluce dorazila do Prahy naplno, zrovna všechny tři obory zažívaly neuvěřitelný boom.

Po kolejích nově vybudované železnice se přepravovali nejen lidé, ale i zboží. Rozkvétal průmysl, fabriky rostly jako houby po dešti. Absolvent Jahn zamířil na praxi do Ringhofferových závodů. Smíchovský strojírenský gigant byl tehdy v Praze lídrem pokroku a moderních technologií.

Prvním velkým projektem, který byl mladému inženýrovi svěřen, byla výstavba průmyslového komplexu v Úlicích u Plzně. Šlo o promyšlený celek, od parního mlýna přes pivovar, lihovar až po továrnu na umělé hnojivo. A Richard Jahn se jej zhostil lépe, než kdo čekal. Na Světové výstavě umění a průmyslu 1867 v Paříži získal závod stříbrnou medaili, což sedmadvacetiletému nováčkovi přineslo velké uznání.

Úspěch a prestiž umožnily, aby se pustil do vlastního podnikání. Roku 1870 založil Technickou kancelář pro zemědělský a hospodářský průmysl. Pokud jste byli majitelem velkostatku a potřebovali vyprojektovat zpracovatelský závod, šli jste za Richardem Jahnem. Jeho projekty otevřely možnosti moderní doby i tradicionalistickému zemědělství, což zásadně přispělo k proměně českého venkova.

V roce 1873 opět posunul své podnikání, když spojil síly s Josefem Vicencem Novákem. Společnost Novák&Jahn se specializovala na výrobu zařízení pro pivovary, lihovary a cukrovary. Dnes jméno J. V. Novák mnohým nic neřekne, ale ve své době tento podnikatel patřil mezi mecenáše a jednu z nejznámějších osob pražského veřejného dění. Významnou roli sehrál především v Městském muzeu, a pokud jste se chtěli podívat na jeho uměleckou sbírku holandské malby, byla veřejnosti přístupná v obrazárně v prvním patře podnikatelova domu. Dnes je součástí krásy Národní galerie.

Společnost svou výrobní kapacitu směřovala na Letnou, jejich továrnu jste mohli najít mezi ulicemi Belcrediho (dnešní Milady Horákové), Veverkovou a Kostelní. Zde vzniklo průmyslové centrum této pražské části. A firmě se dařilo, jejich stroje nasměrovaly do moderní doby hned několik pražských pivovarů – na Vinohradech, na Smíchově, v Nuslích, v Braníku a rovněž „domácí“ v Holešovicích.

Letenští strojaři dokázali své výrobky přizpůsobovat na míru provozům jednotlivých zákazníků a drželi krok se všemi inovacemi, co jich „století vynálezů“ přineslo. Jeho přelom zastihl společnost ve výborné kondici, výrobky značky Novák&Jahn vybavily na 400 pivovarů a 500 cukrovarů, rafinérií a lihovarů. Jejich zákazníci pocházeli z především z Rakouska-Uherska, ale i ze vzdálenějších destinací jako Španělsko, Francie či Itálie.

Dalším z dobrých zvyků století páry bývalo veřejné angažmá podnikatelů, ať už finanční podporou potřebných, nebo společenskými a politickými aktivitami. Richard Jahn se vydal na politickou dráhu, v prosinci 1882 se stal poslancem Říšské rady. Politické úsilí směroval především na věci, kterým rozuměl nejlépe, stal se zpravodajem důležitých hospodářských zákonů – o dani z lihu a toho o patentech. Reprezentoval městskou kurii a byl zvolen za obvod Staré Město pražské. Poslancem byl jedno volební období, mandát mu skončil v roce 1885.

Následně své veřejné úsilí nasměroval do povznesení obchodu, stal se členem hned několika spolků a rad, namátkou Městské besedy v Praze, byl členem rady pro průmyslové školství či pracovní a průmyslové rady ve Vídni. Nezapomněl na svůj úspěch na Světové výstavě a pustil se do práce na přípravách Jubilejní zemské výstavy v Praze.

Ta se konala na nově vybudovaném výstavišti těsně za hranicemi tehdejší Prahy. Dnes je součástí Holešovic a stále je v provozu. Samotné expozice mohli návštěvníci obhlédnout zhruba půl roku, výstava trvala od 15. května do 18. října 1891. Původně byla zamýšlena jako zemská, aby nabídla technické novinky bez rozdílu národnosti autorů. Díky bojkotu německých podnikatelů se nakonec jednalo o přehlídku elitního českého průmyslu, kde ale bylo na co koukat, nemluvě o podpoře národního cítění. Přehlídka byla úspěšná i díky Jahnovi, který se podílel na doprovodném přednáškovém programu.

V roce 1898 se konala česká výstava architektury a inženýrství, rok předtím byl zvolen předsedou Spolku architektů a inženýrů, takže mu připadl slavnostní projev. Vyzdvihl v něm český průmyslový um a cukrovarnictví a pivovarnictví označil za výsostně českou záležitost.

Oba otcové zakladatelé firmy Novák&Jahn  zemřeli v historickém roce 1918. Josef Vincenc Novák 10. června, Richard Jahn se dožil vyhlášení samostatného Československa, ale zemřel 30. listopadu 1918. Společnost, kterou převzal Richardův syn Jaroslav, během dvacátých let splynula se Škodovými závody, koncernem evropského formátu. Jednalo se o logický krok, nastávala doba koncernů a relativně malá firma by neměla šanci přežít. Pozemky na Letné byly prodány a na jejich místě proběhla výstavba bytových domů. Jahnovi tak vlastně vděčíme za dnešní ikonickou čtvrť pražských bohémů.

Jemu samotnému město a jeho veřejné služby nebylo lhostejné, byl i předsedou správní rady Elektrických podniků hlavního města Prahy, takže má podíl i na vzniku sítě městské dopravy. Když v roce 1906 funkci opouštěl, opěvoval ho dobový tisk jako jednoho z největších mužů své doby: „Jako člen obecního zastupitelstva pražského působil v přečetných komisích a hlavně jako předseda správní rady Elektrických podniků nalezl vděčné pole pro svou neúnavnou činnost. Věnoval jim skoro veškerý svůj čas, svou píli, odbornou znalost a energii, až se mu podařilo povznést tento důležitý městský závod až na takovou výši, že dnes může sloužiti v mnohém jako vzor.“

Čtvrť na levém vltavském břehu zkrátka nese významnou stopu Richarda Jahna a Josefa Vincence Nováka, jejich píle, umu a činorodosti. Jen si na ně, a na jejich hodnoty, občas vzpomenout.

Zdroje: Wikipedie

https://www.praha7.cz/bohaty-zivot-richarda-jahna/

https://poznejdomy.cz/subjekty/detail/48-novak-jahn

https://www.staryhrad.cz/index.php/historie2/osobnosti/firma-novak-jahn

Vložil: Radka Vosáhlo