Jak v Československu vyhlásili socialismus. Časosběr
05.07.2025
Foto: Wikimedia / volné dílo, Universal Studios 1960-09-19
Popisek: Třetí komunistický prezident Antonín Novotný, přezdívaný Krásný Tony, při projevu v New Yorku v září 1960
Před 65 lety Československo slavnostně vyhlásilo, že po 12 letech od Února 1948 vybudovalo socialismus.
A protože vládnoucí ideologie byla považována za vědu, dostala i tato politická deklarace formu velké odborné konference.
Dvacáté století je považováno v dějinách za jedno z těch nejhorších, brutalitou předčilo vše, co svět do té doby viděl. Ještě děsivější ale bylo, že toto barbarství bylo vydáváno za vědecké učení.
Dvě světové války přinesly i revoluce, které ovlivnily svět až do dnešních dní. Ta první znamenala rozpad starého uspořádání, což neznamenalo jen pád staletých monarchií, ale i orientaci technického vývoje na zbraně a ničení. Ta druhá přinesla revoluční ideologii i do Československa, které stanulo na východ od hranice dvou bloků. Místo parlamentní demokracie a volného trhu jsme hledali inspiraci tam, kde hospodářský i politický život všech svazových republik podléhal plánování z Kremlu.
Osvobození od nacismu Rudou armádou bylo hlavní politickou linkou. Kromě toho ale Československo, spolu s NDR hospodářsky nejvyspělejší země sovětského bloku, horlivě přejímalo všechny novinky z východu.
S řízením ekonomiky jsme přitom měli nedávnou a dost negativní zkušenost. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava bylo celé hospodářství začleněno pod kuratelu toho říšského. S přituhující situací na frontách, západní a od roku 1941 i té východní, se zvyšovaly i nároky válečného hospodářství. Například v automobilových závodech se pro civilní účely téměř nevyrábělo, k nabytí automobilu bylo potřeba úřední potvrzení, že dotyčný je nepostradatelný, a proto potřebuje vozidlo.
Zdecimované hospodářství bylo třeba po válce dostat zpět do formy a jako nejlepší cesta se jevilo „znárodnění“, tedy podřízení správě státu. Nejednalo se jen o ryze naši cestu, stejným směrem se vydala i nová vláda Jejího Veličenstva ve Velké Británii, jen s tím rozdílem, že se vyvlastňovalo za náhradu.
Ve vládě měli už od osvobození velký vliv komunističtí ministři a právě díky jejich ideologii byl tlak na řízené hospodářství enormní. Byla spuštěna dvouletka neboli dvouletý plán pro ozdravení ekonomiky. Ale po únorovém převratu v roce 1948 se obsese touto ideologií rozvinula naplno. Heslem byl nejen socialismus, ale také stát či republika. S budováním státu a socialismu jste se mohli setkávat úplně všude, v novinách, na transparentech, v literatuře, marxistické poučky se řešily při debatách v kavárnách i u nedělních rodinných obědů, ke kterým rozhlas vysílal komentář ministra Zdeňka Nejedlého Na okraj dne.
Dělníci i rolníci pak vedli zasvěcené debaty o socialismu, nejpopulárnějším heslu doby. Vědecky definovaný pojem tak získával různé výklady a smysly. V principu se ale všichni shodli, že socialismus je zkrátka opakem kapitalismu. Továrny a další výrobní prostředky už nejsou vlastněny soukromými osobami, ale státem, který zastupuje pracující lid. A ten tedy dělá v podstatě na sebe a sám také všechno vlastní. Že k vlastnictví patří také odpovědnost a kolektivní lid lze těžko popohánět za chyby a nedostatky, nad tím teoretici revoluční ekonomie moc nepřemýšleli.
Vědecky definovaný socialismus se datuje do počátku 19. století, za jeho otce je považován francouzský intelektuál Henri de Saint-Simon, šlechtic a osvícenec. Bedřich Engels, pod jehož portrétem v padesátých letech pochodovaly průvody, jej za svého předchůdce považoval. Saint-Simon pojímal socialismus jako protiváhu k liberalismu, která nemá jen jednu ideologickou odnož, má jich mnoho včetně utopického socialismu. Ale směr, který se prosadil u nás, byl socialismus vědecký. Bedřich Engels a Karel Marx přišli v revolučním roce 1848 na scénu se svým velkým dílem Kapitál, kde bylo vědecky zdůvodněno, proč je jedinou smysluplnou budoucností světa vlastnictví výrobních prostředků dělníky.
Ideologické úvahy byly po první světové válce doplněny návodem, jak převzetí moci dosáhnout. Tuto „praktickou“ část dodal ruský revolucionář Vladimír Iljič Uljanov, známý jako Lenin, a tím byl utvořen svérázný koncept, zvaný marxismus-leninismus.
Experiment s jeho realizací, prováděný v sovětském Rusku, příliš blahobytu nepřinesl. To ale československým i jiným komunistům nebránilo slibovat, že jednou bude dosaženo zcela nové společnosti, kde každý bude pracovat podle společenských potřeb a odměňován podle svých zásluh. Bližším cílem se stalo splnění takzvané pětiletky, která měla být první etapou zásadní proměny. Opět se jednalo o hospodářský plán, v tomto případě velmi detailní. A věřilo se, že když celá ekonomika bude plnit, co v Centrální plánovací komisi spočítali, nemůže to dopadnout špatně.
Kromě toho bylo třeba se vypořádat se všemi, kteří nebyli ochotni se na tomto pokusu podílet. Nešlo jen o politické oponenty nebo církve, ale také třeba o zemědělce, kteří nesouhlasili s kolektivizací. Cíl, který zcela změnil strukturu venkova, byl oficiálně prohlášen za splněný v roce 1959.
Podobnému tlaku čelili i živnostníci, soukromí poskytovatelé služeb, které v představách kolektivistů rovněž měly být zajišťovány státem. Tradiční pilíř každé ekonomiky byl po celá padesátá léta systematicky decimován, ze slova živnostník se stala nadávka, až v roce 1957 zbylo už jen 40 tisíc „držáků“. V roce 1960 už to bylo jen šest tisíc a o pár let později pouhé dva tisíce.
Z pohledu ideologů tím ale byly splněny zásadní podmínky, aby mohla být Československá republika prohlášena za socialistickou. A protože socialismus byl považován za vědu, jak jinak stvrdit splnění cíle, než konferencí? Dne 5. července 1960 bylo na celostátní konferenci KSČ vyhlášeno, že socialismus v Československu byl úspěšně vybudován.
Vyhlášení vítězství socialismu bylo samozřejmě politickým gestem strany a vlády. Přesto se mu následně dostalo vědeckého zdůvodnění v brožuře Socialistické společenské zřízení ČSSR. Bedřich Engels a Karel Marx by byli na své pokračovatele jistě hrdí.
Hned první kapitola vědeckého elaborátu nesla název: „Socialismus v naší zemi zvítězil“. Následoval výklad, jak důležitý je socialismus pro vývoj společnosti, ale také nové úkoly, aby se mohl vyvinout v nejvyšší stupeň socializace – komunismus. Součástí byl i popis politického vývoje od roku 1945 do vítězství socialismu.
Sláva to byla tak veliká, že ještě na konferenci padly návrhy, že by mělo být vybudování socialismu v Československu jasně vyjádřeno v novém názvu státu. A tak se od 11. července 1960 nazýval Československou socialistickou republikou. A nové společenské zřízení si samozřejmě žádalo i novou ústavu, i když ta předchozí platila jen dvanáct let.
„To, že v roce 1960 měla být Československá republika prohlášena za socialistickou, bylo politické rozhodnutí nejvyššího politického vedení, kterým tehdy bylo vedení KSČ. Souviselo to s tím, že v padesátých letech bylo podle tehdejší ideologie ukončeno takzvané přechodné období k socialismu. To znamená překonání třídního rozštěpení na třídy vykořisťovatelské a vykořisťované. Vytvořila se společnost podle tehdejší ideologie, ne beztřídní, ale společnost s třídami neantagonistickými - dělnická třída, družstevní rolnictvo plus pracující inteligence jako zvláštní společenská vrstva,“ vzpomínal po mnoha letech Zdeněk Jičínský, jeden z hlavních autorů nové Ústavy.
Mety padesátých let bylo dosaženo, ale ráj v Československu rozhodně nenastal. Třetí pětiletka, první socialistická, se v podstatě rozpadla a musela být předělávána za pochodu. Jen necelý rok poté, co jsme slavnostně vyhlásili novou úroveň socialismu, musel Antonín Novotný lidem vysvětlovat, proč není v obchodech maso a máslo.
Šedesátá léta skutečně znamenala proti padesátým výrazný posun a pro lidi úlevu. Ale tento pokrok příliš nesouvisel s naplňováním pouček marxismu- leninismu.
Zdroje: Wikipedia, moderni-dejiny.cz (ZDE), Česká televize (ZDE)
Vložil: Radka Vosáhlo