Samorost Jiří Kodet: Neodolatelný a současně na zabití
30.06.2025
Foto: Se svolením Bonton Home Video
Popisek: Kapitán VB Michal Exner poprvé. Jiří Kodet v nestárnoucí detektivce z roku 1982 Smrt talentovaného ševce.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Jak přišel o další velkou šanci, zrození kapitána Exnera a konečně hvězdou.
Pokračování z pátku 27. června
Jeho filmografie čítá téměř dvě stě projektů. Přímo exceloval například jako chirurg Arnošt Rýdl v komedii Věry Chytilové z roku 1976 Hra o jablko. Vzápětí ale přišel už podruhé v životě o další mimořádnou příležitost, a i tentokrát stál v pozadí režisér Oldřich Lipský, který v tom ale byl nevinně. Měl hrát hlavního hrdinu v jeho komedii Adéla ještě nevečeřela, natočené podle scénáře Jiřího Brdečky. jenže se údajně nevešel do již ušitých kostýmů. A protože jich měl filmový americký detektiv Nick Carter hodně a stály spoustu peněz, dostal místo něj jedinečnou příležitost zazářit slovenský herec Michal Dočolomanský. A pak se v roce 1982 zrodil kapitán Michal Exner. Suverén a provokatér, který nejde pro ironii daleko, noblesní elegán, vždy v drahém obleku, milující luxus, drahá auta a krásné ženy. Jeho první filmový případ Smrt talentovaného ševce natočil v roce 1982 režisér Jan Schmidt podle stejnojmenného románu Václava Erbena z roku 1978.
Jedinečný originál
V osmdesátých letech se mu dařilo čím dál líp. Vždy výrazný a jedinečný originál proslul bonmotem, který v hereckém světě zakořenil, že text se učí jen netalentovaní a zbabělci. Nepřehlédnutelný byl jako mafiánský seladon Salvatore v komedii Juraje Herze z roku 1981 Buldoci a třešně stejně jako profesor Richardson v komedii Oldřicha Lipského Srdečný pozdrav ze zeměkoule, cholerický režisér v pokračování „básnické“ série Dušana Kleina Jak básníkům chutná život či král, Kaizr a König v tragikomedii Věry Chytilové Šašek a královna. Po listopadové revoluci se po několika odmítnutích konečně stal členem souboru činohry Národního divadla, rolí ve filmu a televizi sice trochu ubylo, získávaly ale na kvalitě.
Jako časovaná bomba
Stejně temperamentní, výbušný a nevyzpytatelný jako před kamerou byl i v soukromí, dokonce měl pletky se stejnou ženou jako kdysi jeho nevlastní otec Jaroslav. Vyšlo to najevo náhodou, když jednou v noci jeho matka objevila na záchodě krysu a začala křičet. Jiří vyběhl z pokoje a za ním vyšla i jistá paní Hlaváčková, manželka slavného klavíristy a Juhanova někdejší milenka. „Doteď nevím, jestli měla máma větší šok z krysy, nebo tátovy milenky,” zavzpomínala jeho sestra Julie v knize Život ve stínu slavného hereckého rodu Steimarů. Slavnou hlášku „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“, která se později objevila v Pelíšcích,prý křičíval z okna. Naštěstí měli pod sebou jenom prádelnu. A jakmile měl nějaké peníze, rychle je utratil, třeba za obrovský dárkový koš. A pak doma prohlásil, že při svém povolání přece musí reprezentovat.
Pelíšky:
Milovník tradic
Doma prý chtěl mít všechno pod kontrolou, všechny knížky na svém místě, křesla tam, kde měla stát… „On skutečně trpěl, když jsem se vzdálila z domova na delší dobu než hodinu,“ vzpomínala Soňa v rozhovoru pro idnes.cz. „Řešila jsem to proto tak, že jsem si plánovala akce na dobu, kdy hrál v divadle a nebyl doma. To mu pak moje nepřítomnost nevadila.“ A výbuchy vzteku, kterými byl pověstný, nešetřil ani v soukromí. „Hádali jsme se, a strašně! Já jsem nebyla ta, která by mu všechno odkývala, submisivní a podřízená. Hádali jsme se do krve, často o úplných nesmyslech… Nenechala jsem si všechno líbit. Kolikrát v rozčilení sednul do auta s tím, že odjíždí, když jsem na něj ošklivá. Já byla hrdá a ještě jsem ho v odjezdu podpořila. Ale za hodinu byl zpátky.“
Konečně hvězda
Teprve v roce 1997 se dočkal role, v níž mohl naplno rozehrát své mistrovství jako hostitel v povídkové komedii Petra Zelenky Knoflíkáři, o dva roky později ho Hřebejk obsadil jako cholerického otce Jindřicha Krause v hořké komedii Pelíšky. A v obou odvedl tak skvělý výkon, že za ně získal Českého Lva. V roce 2003 stanul naposledy před kamerou v celovečerním hraném dokumentu Sentiment, v němž ztvárnil filmového režiséra Františka Vláčila, a prezident Václav Klaus mu udělil Medaili Za zásluhy 1. stupně. Pak ho přímo při premiéře dramatu Henrika Ibsena Divoká kachna postihla mozková příhoda, přesto dokázal představení dohrát. A necitlivá kritika pak napsala, že hrál opilý.
Když se osud „rozjede“
S následky mrtvice se dokázal vypořádat, vzápětí ser ale začaly kupit zdravotní problémy, které začaly zlomeninou krčku. Nešťastně upadl, když při zalévání květin zakopl o kocoura, endoprotézu ale jeho organismus nepřijal. Dvakrát vypadla a musel podstoupit reoperaci, špatně se mu chodilo, trpěl velkými bolestmi a postupně se přidávaly další komplikace. Nemohl hrát ani pracovat na své milované zahradě, takže ho život přestal bavit. Posledních šest měsíců byl upoután na lůžko a zemřel 25. června 2005 v rodinné vile na Točné. Navždy ale odešel tak, jak si to vždy přál. Mezi těmi, které miloval, a za doprovodu hudby svého oblíbeného Beethovena.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Činoherní klub, idnes.cz, Aha!, Soňa Kodetová, Jiřina Šlouflová: [… ten báječný život, plný útrap …] Soňa Kodetová: Jiří Kodet - Ty a já na miskách vah, Julie Juhanová, Soňa Štroblová: Život ve stínu slavného hereckého rodu Steimarů)
Vložil: Adina Janovská