Kodet jako neřízená střela aneb I syčák je lidská bytost
27.06.2025
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Jiří Kodet jako číšník Jiří hrabě Glück v černé komedii scenáristy a režiséra Antonína Máši z roku 1966 Hotel pro cizince
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Osudová parta z ostravského divadla a první velká ztracená šance, o kterou ho připravila vlastní matka.
Pokračování ze středy 25. června
Svoji první divadelní sezónu prožil na prknech Východočeského divadla Pardubice, a pak musel nastoupit povinnou dvouletou vojenskou službu. Naštěstí byl brzy převelen díky svému vzdělání do Uměleckého vojenského souboru, který měl základnu na pražském Pohořelci. Projel s ním většinu tehdejšího Československa a také v něm našel přátele na celý život. Společně s ním totiž sloužili mimo jiné i budoucí kolegové z Činoherního klubu Jiří Hrzán, Jiří Zahajský a Petr Skoumal. A hned po propuštění do civilu měl další cestu jasně danou, zamířil přímo do ostravského Divadla Petra Bezruče. Už během krátkého působení v Pardubicích si ho tam totiž vyhlédl Jiří Kačer, který si na něj vzpomněl, právě když sestavoval nový soubor.
Příliš obyčejná?
Do Ostravy už se Jiří Kodet stěhoval i s první manželkou Renatou. V roce 1952 se jim narodila dcera Karolína, v jejich vztahu se ale postupně kupily neshody. A život v hornické metropoli byl poslední kapkou, na niž si Renata nedokázala zvyknout, takže se rozvedli, když byla dcera ještě maličká. A rozbouřené emoce po divokém rozchodu se zklidňovaly hodně pomalu. Dlouho si nedokázali odpustit, takže žít mezi nimi prý pro Karolínu nebylo vůbec snadné. „Pro mámu jsem byla příliš složitá a nevyzpytatelná, jako je táta, pro tátu zas hloupá, obyčejná a netalentovaná, jako máma,“ vzpomínala později Karolína v knize Jiří Kodet - Ty a já na miskách vah, kterou napsala jeho druhá žena Soňa.
Jen malý záporák
Už koncem padesátých let začal pravidelně dostávat menší vedlejší filmové role, mimo jiné si zahrál spolužáka Vojtu ve válečném dramatu Romeo, Julie a tma, natočeném podle stejnojmenné novely Jana Otčenáška, či studenta Zajíčka v slavném psychologickém válečném dramatu Vyšší princip. Příběh z maloměstského gymnázia, který napsal podle skutečných události v Příbrami Jan Drda, mimořádně zaujal i v zahraničí, představitel třídního profesora František Smolík získal na festivalu v Benátkách zvláštní medaili prezidenta soutěže a Jana Brejchová ve švýcarském Locarnu cenu Mezinárodní asociace filmových kritiků FIPRESCI. Jen Kodet ale musel na větší příležitost zapomenout, protože měl v hereckém rejstříku poznámku: Jen malé a záporné role.
Smrt talentovaného ševce:
Odstrašující případ
Navíc směl hrát jen psychicky a mravně labilní floutky a sukničkáře. „Připadal jsem si jak pěstěnej jelen, jednorožec, udržovaný odstrašující případ. Aby ukázali, jak buržoazní lidi vypadají,“ říkával později s oblibou ke své charakteristice, kterou ale usilovně podporoval svým vzhledem i chováním. A počátkem šedesátých let na něj dopadla další „zrada“, když režisér Oldřich Lipský připravoval legendární westernovou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Konečně měl hrát hlavního hrdinu, takže usilovně šprtal scénář, zdokonaloval se v jízdě na koni, koukal na americké westerny s Johnem Waynem… A pak jeho matka Jiřina Lipskému řekla, že se pro roli „limonádníka“ nehodí, a doporučila mu svého kolegu z Karlínského divadla. Díky tomu se Karel Fiala stal legendou a Jiří přišel o svoji první velkou příležitost.
Nedůležitější chlap
V roce 1965 vznikl jako součást Státního divadelního studia pražský Činoherní klub a základ jeho souboru dorazil z Ostravy v čele s režisérem a hercem Janem Kačerem a výtvarníkem Lubošem Hrůzou. A Jiří Kodet získal stálé pražské angažmá, v němž neměl nouzi o řadu pozoruhodných hereckých příležitostí. Mezi nimi vynikal například Učitel v Čechovově Rackovi, Jáša ve Višňovém sadu či Chlestakov v Revizorovi. A právě tam se seznámil s druhou manželkou, o devět let mladší rodačkou z Bratislavy Soňou Murgašovou, která se v roce 1962 přestěhovala s rodiči do Prahy a po škole pracovala jako grafička. „Manžel stál pod schodištěm, a už když jsem přicházela, tak se na mě díval. Potom se mě zeptal, koho hledám, a já jsem mu odpověděla, že jeho určitě ne, že přicházím pracovně,“ zavzpomínala v rozhovoru pro deník Aha!. „Řekl mi, že je zbytečné, abych někoho hledala, že on je tu v tuto chvíli pro mě ten nejdůležitější.“
I syčák je lidská bytost
Po čase se náhodou potkali na Malé Straně, doprovodil ji domů na Pohořelec, pozvání se ale nedočkal. Po svatbě v roce 1968 našli první společnou domácnost na chatě Soniných rodičů v Těptíně, v roce 1970 se jim narodila dcera, budoucí herečka Barbora, a o pět let později syn Jan, který zasvětil život rockové hudbě. A jeho žena zůstala v domácnosti, protože se někdo musel o rodinu postarat. Na všechno byla téměř sama, protože její rodiče emigrovali a Jiřina Steimarová většinou neměla na babičkovskou roli čas. Hlavně ale vytvářela Jiřímu bezpečný přístav a teplo domova. O příležitosti nouzi neměl a s významem svých postav si hlavu nelámal. S oblibou říkával, že se z každého syčáka snažil udělat lidskou bytost. A dařilo se mu to dokonale. V sedmdesátých a osmdesátých letech si zahrál v desítkách filmů a neminula ho ani dlouhá řada seriálů, od F. L. Věka přes Třicet případů majora Zemana, v němž ztvárnil poručíka Vejvodu, až po Nemocnici na kraji města či Sanitku.
Pokračování v pondělí 30. června
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Činoherní klub, idnes.cz, Aha!, Soňa Kodetová, Jiřina Šlouflová: [… ten báječný život, plný útrap …] Soňa Kodetová: Jiří Kodet - Ty a já na miskách vah, Julie Juhanová, Soňa Štroblová: Život ve stínu slavného hereckého rodu Steimarů)
Vložil: Adina Janovská