Jiří Kodet: Kluk na převýchovu a hříchy zděděné i páchané
25.06.2025
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Jiří Kodet jako student Zajíček ve válečném psychologickém dramatu režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1960 Vyšší princip
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Génius, nebo náfuka? Mimořádný talent neustále válčil se vším a všemi kolem i sám se sebou.
Ironie a sarkasmus, elegance, šarm a sebevědomí, čnící až nad špičku Petřínské rozhledny… Okouzlující grand byl našlapovací, řvát dokázal, že byl slyšet až za devátou zdí, jen dostal korunu, už ji utratil, vymýšlel si o sobě legendy, naplno si užíval hvězdné manýry… Jedinečný Jiří Kodet, od jehož předčasné smrti uplynulo právě dnes dvacet let, byl současně neodolatelný i přímo na zabití. Mužný a statný, s vybraným chováním a uhlazeným slovním projevem, není divu, že se jeho parketou stali elegáni, padouchové, milovníci, bonviváni či hejskové ve velkých českých i světových dramatech, komediích a tragikomediích.Často hrál v podstatě sám sebe a jeho život leckdy připomínal osudy hrdinů, které hrál.
Staletá sláva
Dovedete si vůbec představit, jaké trable znamená narodit se do rodiny, plné uznávaných legend? Historie té, do níž se 6. prosince 1937 narodil, se počítá už na dvě století. Pocházel totiž z velmi starého českého divadelnického rodu Steimarů. Ve výčtu jeho slavných předků najdeme i zakladatele Národního divadla Josefa Jiřího Kolára, Jeho dědeček Jiří Steimar se v létě roku 1915 oženil s Annou Budilovou, dcerou legendárního herce, režiséra, divadelního ředitele a pedagoga Vendelína Budila, jenž už v roce 1888 založil úspěšnou divadelní společnost, která jako jediná z venkovských společností hostovala i v Národním divadle. Jiří a Anna měli syna Miloše a dceru Jiřinu, která se poprvé provdala za potomka slavného výtvarnického rodu, sochaře Jana Kodeta. Výtvarný talent po něm Jiří na rozdíl od nevlastního bratra Kristiána nezdědil, bonvivánské a fanfarónské způsoby ale ano.
Kluk zralý na převýchovu
Odmalička byl divoký a doma brzy pochopili, že s tím nic nezmůžou. Mnohem hůř ale bylo ve škole. Učitelé jeho temperament nevydýchávali, stal se adeptem na polepšovnu. Nakonec skončil v klášterní škole salesiánů pro nezvladatelné děti, která ho měla zklidnit. Přispěl k tomu i rozvod rodičů, který v něm nejspíš vyvolal pocit ztráty jistoty. Oba rodiče si našli nové partnery, matka Jiřina se znovu provdala. V době seznámení hrál její o pět let mladší druhý manžel Jaroslav Juhan v slavném hokejovém týmu LTC Praha, který vybojoval jedenáct mistrovských titulů a teprve v roce 1964 byl sloučen s pražskou Slavií. Poté Juhan prodával automobily Porsche a později se proslavil jako automobilový závodník. Jiřího učil jezdit na kole a bruslit a báječně si rozuměli. Brzy ale do rodiny přibyly dvě mladší nevlastní sestry. Krátce po osvobození budoucí herečka Evelyna, a pak ještě Julie.
Nemocnice na kraji města:
Neodpustitelná zrada
S Juhanem si sice Jiří rozuměl, přesto se občas asi cítil odstrčený, protože malé sestry potřebovaly mnohem víc pozornosti rodičů. Což v něm vrozenou divokost jen podporovalo. A další katastrofa na něj naplno dolehla v roce 1952. Poté co Juhan emigroval, vyloučili ho z gymnázia a matku Jiřinu vyhodili z Národního divadla. Byl jí zabaven veškerý majetek, z rodinné vily se musela vystěhovat, najednou byla sama se třemi dětmi a úplně bez prostředků. Požádala proto bývalého manžela, aby si vzal Jiřího k sobě. Jenže Jan Kodet byl celý život milovník krásných žen, které také byly vždy tématem jeho tvorby. Dramatickými změnami vykolejený puberťák ale nedokázal přijmout fakt, že i jeho otec má novou partnerku, takže soužití více než skřípalo. Občas i utekl, i když vlastně neměl kam jít.
Urážka z Národního
Až po pár měsících soudruzi Jiřině Steimarové milostivě povolili angažmá v Hudebním divadle Karlín, na kameru ale musela na léta zapomenout. A Jiří, který byl právě v pubertě, nejspíš Juhanův útěk pociťoval jako zradu. Po vyhazovu ze školy se vyučil v Kladrubech chovatelem koní a uvažoval o kariéře žokeje, k čemuž ho inspirovala i jeho výška, která ho celý život trápila. Další neodpustitelnou zradou pro něj byla matčina výpověď z Národního divadla, takže dlouhá desetiletí odmítal do jeho budovy i jen vstoupit. Poprvé prošel jejími dveřmi teprve v devadesátých letech, když šel podepsat smlouvu.
Malý šlechtic
Celý život se vlastně vznášel na obláčcích fantazie, vymýšlel si různé legendy, například všude tvrdil, že je šlechtického původu, protože jeho dědeček byl hrabě. A když mu matka připomněla, že byl obyčejný pekař, poslal ji kamsi s tím, že o tom vůbec nic neví! Možná s tím zvyšoval sebevědomí, nebo chtěl upoutat pozornost. Každopádně vymýšlení mu vydrželo i v dospělosti. Už v roce 1950 se stanul poprvé před filmovou kamerou v životopisném historickém dramatu režiséra Václava Kršky Posel úsvitu jako malý šlechtic, který pomáhal svému domácímu učiteli Josefu Božkovi topit pod modelem parního stoje. Jeho první přihláška na DAMU nebyla vůbec přijata kvůli buržoaznímu původu, dostal se na ni až na třetí pokus a studium ukončil v roce 1961. Diplom ale nikdy nedostal, protože odmítl složit zápočet z ruštiny.
Pokračování v pátek 27. června
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Činoherní klub, Soňa Kodetová, Jiřina Šlouflová: [… ten báječný život, plný útrap …] Soňa Kodetová: Jiří Kodet - Ty a já na miskách vah, Julie Juhanová, Soňa Štroblová: Život ve stínu slavného hereckého rodu Steimarů)
Vložil: Adina Janovská