Jak Troškův rozmařilý farář Otík plnil přání na počkání
20.06.2025
Foto: Se svolením České televize - Pavla Černá
Popisek: Luděk Kopřiva jako astronom amatér Landa v seriálu Hříchy pro pátera Knoxe. Technicky náročný projekt režiséra Dušana Kleina z roku 1992 na motivy stejnojmenné knihy Josefa Škvoreckého byl vysílán v přímém přenosu a diváci během sledování hádali v interaktivní soutěži pachatele.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Díky trilogii Slunce, seno a… mu už nikdo neřekl jinak než Velebnosti. Užíval si to, k asketické zbožnosti měl ale na míle daleko.
Pokračování ze středy 18. června
„Zaškatulkování“ do určitého typu rolí herci zpravidla nemají rádi, protože zužuje pohled na jejich umění a neumožňuje jim naplno vyniknout ve všech polohách. Luďku Kopřivovi ale pád do farářského šuplíčku těžkou hlavu nedělal. Díky faráři Otíkovi, kterého si v úspěšné komediální sérii režiséra Zdeňka Trošky zahrál třikrát, se mu život docela příjemně zpestřil. Od chvíle, kdy se jako Otík poprvé představil divákům ve filmu Slunce, seno, jahody, se ve velebného pána proměnil i ve skutečnosti. Lidé ho zpravidla oslovovali Velebnosti i v reálném životě a často jim s farářem i splýval. Několikrát byl dokonce požádán, aby jim pokřtil děti, dopravní policisté mu zase velkoryse a s úctou odpouštěli pokuty.
„Sodoma Gomora, Velebnosti…
Díky Otíkovi zažil prý úsměvných historek nespočítaně. „Při natáčení šel o přestávce do auta a odchytili ho lidé, kteří šli ke křtu. Jedna z babiček říká: Pokřtil byste Vojtíška? a Kopřiva odpověděl: Což o to, já vám ho pokřtím, ale bude vám to hovno platné,“ zavzpomínal před časem režisér Zdeněk Troška. A pak jí prý vysvětlil, že je jenom herec v kostýmu, a poslal ji do nedalekého kostela za opravdovým farářem. Paní pochopila, všichni se zasmáli a společně se vyfotografovali s filmovým Otíkem s miminkem v náručí. Policisté z něj zase bývali docela naměkko, takže i když například jednou v Plzni vjel do protisměru, prošlo mu to bez pokuty. Policista mu údajně řekl: „Sodoma Gomora, Velebnosti… Jeďte!“
Velké trápení
Ani očekávaná kněžská střídmost rozhodně nebyla jeho vlastností, rád si užíval a dopřával všelijaké požitky, Svoji krásnou Olgu zbožňoval a dělal co jí na očích viděl. Přesto padl časem na jejich vztah stín, který neměl řešení. Oba toužili po dítěti, jenže se jim nedařilo. Zkoušeli všechno možné včetně změny prostředí, jezdili kvůli tomu co nejčastěji k moři, marné čekání se ale vyvinulo v trauma, které Luděk často léčil alkoholem. Neustále spolu byli v rozepři, zatímco ona byla šťastná na jednom místě, on by nejraději neustále cestoval sem a tam. Navzdory bouřlivým žárlivým scénám se k ní ale nikdy nepřestal chovat jako gentleman, a když v roce 1987 zemřela na rakovinu, jako by se mu zhroutil celý svět.
Pro Evu i modré z nebe
Najednou měl pocit, že ho opustil celý svět, nikdy totiž neměl příležitost naučit se žít sám. A pak mu osud přivedl do cesty Evu, s kterou ho spojil stejný osud. I jejího prvního manžela totiž zabila rakovina. Měli spoustu společných vzpomínek na divadlo v Plzni, a tak se začali scházet. Když se brali, bylo ženichovi 71 let a nevěstě o devět méně. Kopřiva byl prý znovu zamilovaný jako student a své vyvolené by snesl třeba modré z nebe. Na otázku, kam by chtěla, stačilo prý říct třeba na Kanárské ostrovy, a během třiceti minut byl připraven vyrazit. Navíc byl velmi samostatný i v zahraničí, třeba Spojené státy dokázal projet autem napříč bez sebemenšího problému. V 73 letech se rozhodl postavit pro svou novou lásku dům a za šest měsíců jeho sen opravdu stál v obci Čtyřkoly na Benešovsku, do Prahy coby kamenem dohodil.
Jak svět přichází o básníky:
Naposledy naživo
Počátkem devadesátých let prodělal těžkou operaci žlučníku, a než se stihl vrátit na jeviště, Městská část Praha 1 se rozhodla Divadlo E. F. Buriana zrušit. Naštěstí byl už několik let v důchodovém věku, a tak oficiálně zažádal o penzi. Finanční starosti mu to nepřineslo, protože právě restituoval dům, který prodal tak výhodně, že by si mohl vzápětí koupit dvacet dalších. Stihl natočit ještě třetí film z Troškovy nesmrtelné trilogie Slunce, seno a pár facek, když ho ale režisér Dušan Klein chtěl jako představitele voyera, astronoma amatéra Landu do Hříchů pro pátera Knoxe, které byly vysílány živě, byl varován, že začíná trpět výpadky paměti. Klein to riskl, během vysílání ale opravdu několikrát došlo k situaci, kdy museli kolegové Kopřivovi napovídat.
Nedůtklivý stařeček
V roce 1993 si ještě stihl zahrát doktora Hermanna v Soukupově hudební parodii na horor Svatba upírů a Fuccaneliho v koprodukční sci-fi Nexus, pak už to ale nešlo. Parkinsonova choroba mu vzala všechno, co měl kdy rád. Byl zvyklý na obdiv a potlesk, a najednou nemohl natáčet. Rád řídil auto, a najednou to nešlo. Celý život byl akční, a náhle špatně chodil. Není divu, že se proměnil v nervózního, nedůtklivého stařečka. S postupující nemocí se prý stupňovala i jeho žárlivost, žárlil dokonce i na ženy, které z jeho života již dávno zmizely. „Dokonce byly doby, když jsme byli někde v restauraci, že jsem musela sedět zády k lidem a koukat do zdi. A když nebyl příjemný, tak jsem si říkala, že mu mnoho dlužím a že musím držet krok. A že mě potřebuje,“ prozradila později jeho druhá manželka Eva.
Smutné odcházení
S jeho nejslavnější rolí faráře Otíka nekoresponduje ani skutečnost, že na sklonku života odmítl veřejný pohřeb. Nechtěl totiž, aby si ho lidé spojovali se smutnou vzpomínkou. Oblíbený farář zemřel 2. října 2004 v benešovské nemocnici, poté co se k Parkinsonově nemoci přidal zápal plic. Ještě za života si ale stihl pořídit náhrobek na pražském Vyšehradě, dokonce na něj nechal vytesat i datum svého narození. „Den ze dne to s ním šlo z kopce. Na poslední chvíli se také rozhodl změnit závěť, nepřál si veřejný pohřeb, ale jen rozloučení v úzkém rodinném kruhu,“ řekl po jeho smrti deníku Blesk syn jeho druhé manželky Jan Prokeš. Jedinečný filmový farář Luděk Kopřiva navždy odešel 2. října 2004.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Česká divadelní encyklopedie, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Petr Čermák: Pohádkář Zdeněk Troška, e-vsudybyl.cz)
Vložil: Adina Janovská