ČR v této kauze nepřišla o žádné peníze. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Petra Fialy

Popisek: Petr Fiala

Pan premiér včera během jednání o vyslovení nedůvěry vládě postoval na sociálních sítích lakonickou větu.

„Česká republika v této kauze nepřišla o žádné peníze,“ napsal premiér. Tak se na jeho slova podívejme.

V bitcoinové kauze se točíme kolem jedné miliardy, kterou pachatel daru věnoval státu. V bitcoinových peněženkách měl ovšem pachatel dvanáct, podle některých zdrojů dokonce devadesát miliard.

Protože peníze pocházely z trestné činnosti, měl stát aktivovat § 70 Trestního zákoníku – Propadnutí věci.

(1) Soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti.

Poté podle § 101 – Zabrání věci

(2) Soud může uložit zabrání věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti nebo je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná, a pokud taková věc

a) náleží pachateli, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází.

Pokud by stát postupoval podle uvedených paragrafů, do klína by mu spadly všechny peníze. Získal by tedy daleko víc.

A ano, pak je tu otázka otevření peněženky. Pachatel již dříve zatvrzele odmítal sdělit státnímu aparátu hesla k peněženkám, nebo lépe, odmítal vůbec přiznat, že tam jsou (bitcoinová peněženka je vlastně jen řada písmen a čísel). Peníze by tedy v případě propadnutí věcí státu byly k ničemu. Mohla nastat jednání s pachatelem a pokud by nedošlo k dohodě, mělo dojít ke zničení peněženek, potažmo nosičů.

Je tu také otázka soudního očištění bitcoinů. V roce 2019 nařídil soud policii jím označená data zničit. Pachatel sedící v té době v kriminálu se soudní cestou bránil a dosáhl svého. V roce 2025 soud zamítl návrh státního zástupce na zabavení pachatelových notebooků a nařídil přístroje vrátit. Poté se vězením očištěný pachatel daru dostal na svobodu a začala celá ta paráda s Blažkem. 

Právník Tomáš Sokol je přesvědčený o tom, že soudním rozhodnutím a navrácením majetku se bitcoiny očistily a pachatel tak od té doby může vždy poukázat na to, že čistota bitcoinů je potvrzená soudním rozhodnutím. „…nelze bez dalšího dovodit, že uvedená zařízení se zvýšenou pravděpodobností obsahují mimo jiné informace vedoucí případně k virtuální měně, byť obecně taková možnost existuje,“ stojí v rozhodnutí soudu u verdktu o navrácení majetku. Podle Sokola je to verdikt, který bitcoiny zbavil kriminální podstaty. A to ač směnárny později bitcoiny odmítly s tím, že pochází skutečně z kriminální činnosti.

Z právního hlediska, kdy soudní rozhodnutí můžeme brát jako do mramoru vytesané a neomylné, můžeme tvrdit, že bitcoiny jsou díky verdiktu čisté. A to ač fakticky pochází ze dvou vytunelování virtuálních trhů s drogami na darknetu. Ale podstatné by pro právo i pro stát měla být faktičnost, nikoliv šikovnost pachatelova obhájce, který dokázal až v nezdravě prorostlé české legislativě dotlačit soud k faktické součinnosti k pachatelem a jeho touhou si bitcoinové peněženky na svobodě otevřít. Peníze pocházely z kriminální činnosti. Punktum. Pokud se pachatelovu obhájci podařilo právními kličkami dotlačit soud k patové situaci, kdy musel zvrátit rozhodnutí předchozího soudu a majetek pachateli vrátit, ač, jak píše „…nelze bez dalšího dovodit...", neznamená to, že bitcoiny jsou čisté jako lilie, ale že náš právní systém je natolik nezdravý, že jej dokáže šikovný právník postavit hlavou dolu a legalizovat tak zisky z kriminální činnosti. Je to svého druhu právní formalismus, který vlastně popírá realitu. V tomto případě realitu, že bitcoiny pocházely z kriminální činnosti.

Stát bitcoiny v hodnotě jedné miliardy prodal. A to, ač nebyly očištěné propadnutím státu. Pokud by státu propadly, očistily by se tím od kriminální činnosti. Ale přestože došlo k darování státu, kriminální povaha bitcoinu je v jejich blockchainu stále zapsaná (blockchain je historie každého bitcoinu, která je dohledatelná). A protože stát bitcoiny prodal čtyřem zájemcům, aniž by jim prokázal jejich čistotu, dopustil se sám podvodu na nákupčích. Uvedl je ve falešný pocit, že obchodovat s Českou republikou je bezpečné. Není, nakoupili bitcoiny, které mají kriminální historii, takže nákupčí s nimi nemohou na legální trh (už jen toto je důkaz zvlčilosti naší justice, která bitcoiny svým rozhodnutím podle Sokola očistila). Budou nákupčí jen požadovat navrácení vyplacených peněz za bitcoiny? Nebo dojde k nějaké pěkné arbitráži, po které nákupčím zaplatíme nejen hodnotu bitcoinů, ale i jakési bolestné za bolestnou zkušenost s obchodem s Českou republikou? Je to možné. Pak bychom byli v minusu.

Ale je hodnota, která jde vyjádřit penězi, a hodnota, která jimi vyjádřit nejde. 

Vrchní signalista Petr Fiala, který tak často hlásal to, jak si nás díky jeho vládě ve světě váží, vyslal bitcoinovou kauzou do světa velmi kuriózní signál, o němž se psalo napříč planetou. A psalo se o ní jako o praní špinavých peněz. Ve světě tak naše země získala odér páchnoucího překladiště pro rejdy mafie, která se dokáže napojit i na vládu státu. A vláda jí vyhoví, podrží, vypere. To penězi nevyvážíme, puch na naší zemi zůstane.

Pak je tu tradiční české – už zase. Už zase se točíme v kmotrovské politice. Instituce, které mají být záštitou a štítem občana a jeho prosperity, jsou prorostlé, nedůvěryhodné, řídí je mafiánské struktury. Zažili jsme to s Dozimetrem, který je stále nevyřešen, zažíváme to u Blažkových bitcoinů. Už zase si ti nahoře dělají co chtějí, jak chtějí a nemají v sobě kouska studu. Vláda Stanislava Grosse padla, protože ten nedokázal vysvětlit, kde vzal na svůj byt a začal se zamotávat do lží, přitom na byt naškudlil z poslaneckých náhrad. Co se týká Dozimetru a bitcoinů nepřišlo žádné vysvětlení, jen mlha a stanjurovské – opozice vytváří mýty, spekulace, konstrukce a někdy i vyslovené lži. Ale k samotnému vysvětlení z jeho strany nedochází.

A my, občané, tu sedíme a říkáme si – už zase, už zase. A ono jim to snad i projde. Už zase, už zase – vládneme, nerušit. Jen v jiném nasvícení a s jinými aktéry, ale kulisy zůstávají stejné.

Fascinující je, že důvěru vládě při jednání Poslanecké sněmovny svým hlasem vyjádřili ale úplně všichni poslanci vládních stran. Ani jeden jediný nemá pochybnosti o její legitimitě. 

Vložil: Štěpán Cháb