Legendární Limonádový Joe Karel Fiala a jeho osudová střecha
09.06.2025
Foto: Se svolením Národního filmového archivu - Československý státní film
Popisek: Karel Fiala s Danou Medřickou v orientální pohádce režiséra Václava Kršky z roku 1957 Labakan
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Okouzlující modrooký blonďák vymetal komíny nejen s chutí, ale ještě si při práci zpíval. Nebo spíš hulákal jako na lesy. Naštěstí…
Dokud česká parodie na klasické americké westerny Limonádový Joe aneb Koňská opera nepřišla do kin, tehdejší české publikum je prakticky neznalo. Není divu, že originální majstrštyk scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřicha Lipského vlétl na stříbrné plátno jako bomba. A nemožné bylo možné zažít i v hledišti. Zatímco se většina diváků doslova válela smíchy, vedle mé babičky seděla starší paní se sepjatýma rukama. A když při „mučení“ stékal po bělostné košili statečného reka kečup, vyhrkly jí dokonce slzy a pohoršeně hlesla: „Jan se můžete takové hrůze smát.“ Nad tím, co všechno mohou lidé brát vážně, zkrátka někdy zůstává opravdu rozum stát.
Útěk před nacisty
Na celý život se stal pro diváky mužem jediné role, ale zato nesmrtelné. V bílém a s kolty, zavěšenými opravdu proklatě nízko, sliboval všem padouchům: „Já se vrátím. A se mnou přijde zákon!“ Jako Limonádový Joe se skvělý tenor vrací už déle než šedesát let. Představitel nesmrtelného „Limonádníka“ se narodil v Ostravě-Hrušově před sto lety, 3. srpna 1925 do rodiny kominíka, pak se ale přestěhovali do obce Chuchelné u hranic s Polskem, kde působil jako mistr. Po obsazení Hlučínska Němci ale museli utéct do Ostravy. Kde Karel nastoupil na gymnáziu do kvarty. Němci ale školu brzy zavřeli, protože jeden student organizoval protinacistickou skupinu, a hrozilo mu totální nasazení v Německu. A tak nastoupil k svému otci do učení a po čtyřech letech získal výuční list jako kominík.
Jak zabodovat s Hubičkou
Svůj „revír“ dostal v centru města, na řemeslo prý byl sice levý, dělal ho prý ale s chutí a při práci si zpíval. Nebo spíš hulákal jako na lesy, čímž při vymetání komínu hudební školy upoutal pozornost profesora Ševčíka, který mu pak dával hodiny a připravil ho k přijímacím zkouškám na konzervatoř. Mezitím Karel zjistil, že jeptišky v klášteře dávají zadarmo hodiny, a tak se stihl naučit i na klavír. „Maminka a tatínek mi dali peníze a já se sám vydal do Prahy. Zazpíval jsem árii Lukáše z Hubičky a oni mě přijali,“ zavzpomínal v rozhovoru pro deník Aha! při příležitosti 85. narozenin. Státní konzervatoř v Praze absolvoval v roce 1952, už během studia ale dostal od tehdejšího šéfa opery Národního divadla Jaroslava Krombholce nabídku, která se neodmítá.
Malá černá kočička:
Odstrčená Mařenka
Ve Zlaté kapličce pak působil dva roky jako elév, až do průšvihu během představení Prodané nevěsty, kdy jeho výkon neslavně poznamenala příšerná tréma, s níž bojoval celý život. „Při věrném milování to přišlo. Rozklepala se mi noha a na té dřevěné podlaze mi dupala mimo rytmus. Já byl mokrý až na zadku, jak to zvládnu. Pustil jsem Mařenku a držel si tu nohu, aby nedupala. Dozpíval jsem, hrůza, běs a utekl jsem do šatny.“ V šatně ho sice kdekdo uklidňoval, takže nakonec dozpíval, druhý den ale dostal telegram, že stálé angažmá prozatím nedostane. Naštěstí ale tenkrát seděli v hledišti ředitel Hudebního divadla Karlín Julius Lébl a umělecký šéf Oldřich Nový, díky nimž se Karel stal hvězdou operetní scény. „Byl to nesmírně noblesní pán a ihned jsme si padli do oka. Do měsíce jsem zpíval Cikánského barona,“ připomněl počátky své operetní kariéry pro idnes.cz.
Tahák pro publikum
Měl nejen čistý tenor a skvěle zpíval. Do vínku dostal od sudiček i herecký talent, a navíc dobře vypadal, takže brzy patřil k hlavním lákadlům pro publikum. Není divu, že se brzy stal jednou z karlínských hvězd a během téměř čtyřicetileté kariéry si mohl zazpívat všechno, po čem kdy toužil. Stěží bychom našli operetu či muzikál, v němž by nedostal jednu z hlavních rolí. Díky hlasovému rozsahu a „exteriéru“ hrál nejčastěji milovníky a velmi si to užíval. Téměř v každém představení vyznával noblesní společenský elegán na jevišti lásku nějaké ženě. Rose Marie, Na tý louce zelený, Hello, Dolly… Představil se ale také jako záporák, například v muzikálu Kabaret nebo Mazlíčkové, v němž si zahrál bezohledného manažera. Nejraději prý ale měl Tonyho z West Side Story amerického skladatele Leonarda Bernsteina, inspirovaný Shakespearovou klasickou tragédií Romeo a Julie, který měl světovou premiéru 26. září 1957 na newyorské Broadwayi. „To představení mělo takovou atmosféru, že lidi skoro nedýchali.“
Pokračování ve středu 11. června
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Hudební divadlo Karlín, idnes.cz, Aha!, Supraphon, Muzikál Expres)
Vložil: Adina Janovská