Kapitalistické předpeklíčko. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Krmení

To se nám to diví, že nám tu rostou nakrknuté (zatím) neparlamentní strany, když žijeme v systému, který se kouše do vlastního zadku a má tu drzost předstírat, že to je ta pravá cesta do blahobytu.

„Dotace na hospodu je blbost. Dotace mají být pro hospic, ústav pro sirotky a podobné. Ne na hospody, ty si mají na sebe vydělat. Když si nevydělají, ať zaniknou,“ napsal na Neviditelném psu Ondřej Neff k tradičnímu předvolebnímu večerníčku jménem Čapí hnízdo.

V roce 2014 byl Andrej Babiš zařazen na žebříček nejbohatších lidí světa. Už v roce 2010 o něm deník Aha šířil klepy, že jeho majetek dosahuje výše 25 miliard. Nyní o něm Forbes trousí, že své miliardy úspěšně namnožil na počet 133 a zabral v žebříčku nejbohatších lidí světa 920. místo.

Spolu s Ondřejem Neffem se ptám, jestli je právě Andrej Babiš tou skutečně potřebnou cílovou skupinou pro získávání dotací. Peníze na takové dotace korunku po korunce sbírají na daních obyčejní občané, kteří za celý život nevydělají tolik, kolik činila jedna „malá“ dotace na Čapí hnízdo.

Je takový systém vůbec životaschopný? Nastavili jsme si ho tak, že nebohý miliardář s žebračenkou v ruce běhá po úřadech a chce vymámit ze státu peníze, které stát sebral lidem z jejich hubené výplaty.

Kauza Čapí hnízdo je sama o sobě kravina. Babiš neudělal ve výsledku nic, co by náš systém nedovolil. Hodně to vypovídá o morálním kreditu Babiše, ale rozhodně ne o jeho zločinecké dráze, kterou se nám soudy i se státním zástupcem neustále snaží vsugerovat. Babiš se pohyboval tam, kde mu systém umetl prostor. Jen využil nabídky.

Na lavici obžalovaných má sedět systém, který takovou nemorální malou domů Babišovi umožnil. Člověk, který se pravidelně umísťuje v žebříčku nejbohatších lidí světa, má budovat, ne si chodit po lidech a ukusovat jim z večeře.

Kolik takových dotačních loudilů po naší republice korzuje?

Podívejme se na další zbloudilou miliardářsku dušičku té naší dotační společnosti, která s žebračenkou v ruce probíhá domácnostmi českých občanů a ukusuje si z jejich večeře. Podle portálu Hlídač státu obdrželo šest firem navázaných na Zdeňka Bakalu celkem 123 dotací v hodnotě přibližně 59,7 milionu Kč. Zdeněk Bakala je k loňskému roku veden Forbesem se svými 18 miliardami na pěkném 25. místě nejbohatších Čechů. Bakala je ovšem šikovnější, ten jen po kouscích odčerpává. Sem tam si odhryzne a hned si běží do Knihovny Václava Havla lihovou fixou zase kreslit svatozář. Svatozář přece dodává člověku kredit morálního člověka. A je jedno, že je to svatozář falešná. Stejně jako ta morálka. Také jste rádi, že jste ze svých výplat přispěli na to, aby se měl Zdeněk Bakala o kus lépe?

A aby ta absurdita skutečně vynikla, ocituji jeden titulek článku Českého rozhlasu: „Končí Klokánek v Janovicích nad Úhlavou, Fond ohrožených dětí má problémy s financováním“. Titulek z roku 2023. Možná to ukazuje na naše priority. Možná to ukazuje na naše hodnoty. Možná to ukazuje na jednu z důležitých příčin stavu naší společnosti.

Mnoha lidem se v posledních letech protáhl týden před výplatou na dva týdny, přesto stále velmi obětavě posílají na dotace peníze horem dolem. A to s vědomím, že bohaté musíme živit. Jak napsala spisovatelka Barbara Kingsolverová – „Bůh dává peníze bohatým, protože kdyby je neměli, umřeli by hlady.“ A tak to asi je. Jen Boha jsme v té naší poťapané společnosti vyměnili za dotačního úředníka.

Dobro došli.

Vložil: Štěpán Cháb