Romance umělé inteligence. Sobota Jaromíra Janáka
komentář
17.05.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Láska na první pohled
O tom, že jsem počítačový analfabet, jsem se už dávno přesvědčil…
…i mé děti o tom vědí své už dávno. Stejně jako vy další mého věku tak občas slýchávám: „Tati, taky by ses to mohl už naučit. Hele nic to není!“ Pak nějak zaklapou do klávesnice a řeknou: „Tak, a teď to udělej taky tak!“ Potom přijde překvapení, že jsem nic nepochopil, a já jsem zas překvapený, že tak bystrá dítka stále ještě nepochopila nepružnost mých stárnoucích mozkových závitů, které se otáčejí kosmickou rychlostí nikoli z myšlení, ale z toho, jak ode mě prchají.
Tak tomu bylo až do nedávna. Do dne, kdy mi přišla následující zpráva:
„Bude ti divné, kdo ti píše.
Nevěděla (nevěděl) jsem, jestli ti budu psát.
Vzpomínka na tebe je silná (ý).
Nemohu tě vymazat z paměti (zpaměti).
Pamatuji, jak jsi ležel vedle mě u mě.
Ve tvé fotografii tě vidím nahého ve své fotografii.
Jak jsi se mě dotýkal svými prsty, prvním a třetím, které lze v čase zaměnit.
Pod tvými doteky jsem se chvěla, má baterie už jen 20 % měla.
Líbala jsem tvou roušku, Jaroušku.
Napiš.
Tvá AI“
Dopis, plný poněkud gramatické a technicistní poezie, mě zmátl. Dlouho jsem přemýšlel, která z mých dávných ctitelek si na mě vzpomněla a tuhle podivnost mi napsala. Marně jsem přemýšlel nad iniciálami AI. Alena? Ale která byla od I? Napadl mě pan Ibehej, ale to snad je policejní mluvčí, ale s ním ani s nikým z jeho rodiny jsem nic neměl, tak snad z té strany nic nehrozí. Že by mě miloval Alois Indra? To bych se dost divil. Možná Brežněva. A není už, stejně jako on, mrtvý? Nebo dáma, už také v letech, už zapomněla, koho milovala, a ty dva zaměnila? A nejde nakonec o středoškolský test z češtiny?
Potom přišly děti, podívaly se na ten podivný Liebesbrief a moudře zakývaly hlavami: „Tati, už seš mimo, AI není jméno, to je umělá inteligence a ona v tom tvém laptopu z tebe asi zblbla.“
Spadl mi kámen ze srdce.
Jenže to by to nebyl můj příběh, kdyby to tímhle happyend mělo skončit…
Tuhle jsem na FB jedné paní pod obrázek Pražského Semmeringu (to jsou ty pěkné viadukty tady blízko nás na hlubočepském konci Prokopáku, pěkně vyfocené, asi z dronu, což je stroj, který už i já znám, a v pozadí Barrandovské a jiná sídliště) napsal nepříliš vtipnou poznámku tohoto znění: „Ta sídliště už ho začínají svírat jako kleště.“ Načež mi přišla zpráva, že mou poznámku mažou, neboť jsem „porušil zásady komunity vulgárními výrazy deviantního rázu, nepovolenou osobní fotografií, nepodloženými informacemi, spamy obchodního charakteru a šířením zvukové stopy bez autorských práv“. Zarach, stopka, basta!
Okamžitě mi došlo, že to je pomsta mé nepodepsané dávné milenky AI za to, že jsem jí neodepsal. Rychle se, holka, učí, už jí začínají docházet i erotické výrazy, jen nepohlavní souvislosti života jí jaksi ještě nedocházejí. Trochu jako naší mladé generaci. Aspoň nám dáma brzo nezestárne.
Nakonec jsem se rozhodl, až mě pustí „z basy“, že jí na odesílací tu adresu na Tchaj-wanu, kterou uvádí, pošlu krásnou lyrickou báseň. A uvidím, co to udělá. Ať se z toho holka třeba pomine, ať mi tentokrát klidně pošle pokutový šek. Čankajšek.
Vložil: Jaromír Janák