Marie Rosůlková: Tajná láska, hodný Jeníček a zlobivá Mařenka
19.05.2025
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Marie Rosůlková s Lubomírem Lipským (učitel Georg Camel a jeho zmatená bytná Harringtonová) v nestárnoucí komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Mezi kolegy se o ní říkávalo, že na chlapy není, ve skutečnosti ale bylo vše jinak. Utajené manželství nepřežilo nové angažmá, životní lásku si pak důsledně ohlídala manželka.
Pokračování z 16. května
Zářící filmové hvězdy počátků zvukového filmu v třicátých letech, od Lídy Baarové přes Adinu Mandlovou a Věru Ferbasovou po Hanu Vítovou, byly všechny nejméně o deset let mladší, takže v jejich konkurenci neměla šanci prosadit se na špici. Přestože tehdy byla Marie Rosůlková nejen skvělá herečka, ale také krásná a šarmantní dáma, ani v protektorátní kinematografii nedostala velkou příležitost a nic se nezměnilo ani po roce 1945. Na plátně se objevovala sporadicky, leckdy i s několikaletými odstupy. Možná k tomu přispěla i její povaha. Říct si o roli neuměla a byla velmi uzavřená. S kolegy vycházela skvěle a byli kamarádi, za přátele je ale nepovažovala. A leccos prý o ní nevěděla ani její maminka, která byla její důvěrnicí.
Láska s vadou na kráse
Mezi kolegy se o Merince říkávalo, že prostě na chlapy není, a málokdo věděl, že byla dokonce kdysi provdána. V roce 1924 si vzala dnes již takřka neznámého hereckého kolegu, o čtyři roky staršího Jarmila Škrdlanta, po pěti letech ale manželství neustálo Mariino další angažmá, nabídku z plzeňského divadla dostala jen ona, na něj už místo nezbylo. Teprve před válkou pak potkala letce, kterého považovala za svoji životní lásku. Jenže měl vážnou „vadu na kráse“, byl totiž ženatý. Prý jí sliboval, že se rozvede, jenže to už nestihl. „Před vypuknutím války odletěl do Anglie, byl tam po celou válku a bojoval za tuto zemi. Když válka skončila, jeho žena, jak mi to líčila Mařenka, udělala nejgeniálnější tah. Sedla na autobus, co tam jezdil, a jela si pro svého muže do Anglie a bylo vymalováno,“ prozradila v dokumentu České televize Příběhy slavných herečka Jaroslava Adamová.
Ten jediný
Pak už se nikdy nevdala a zřejmě neměla ani žádnou vážnou známost. Zkrátka se rozhodla muže ze svého života definitivně vyškrtnout a partnerský život jí zjevně nechyběl. Jedinou výjimkou byl její o rok starší bratr. Byl prý jediným mužem na planetě, s nímž si měla neustále co říct a v jehož společnosti prožila prakticky celý život. Jan Rosůlek byl kromě kněžského povolání navíc i známý a velmi uznávaný architekt a se svou sestrou měl prý vztah takřka harmonický. Marie se k němu nastěhovala ve třicátých letech i s maminkou Rózičkou, poté co získala angažmá v Divadle Vlasty Buriana. Bydleli společně pod Vyšehradem, v přízemním bytě činžovního domu na rohu Neklanovy a Přemyslovy ulice, který postavil v letech 1913-1914 stavitel František Hodek a patří ke skvostům české kubistické architektury. Sourozenci nemohli žít jeden bez druhého. Marie nakonec sice bratra přežila o necelé tři roky, bez něj to už ale prý nikdy nebyla ona.
Taková normální rodinka:
Hodný Jeníček a zlobivá Mařenka
Přestože byla hluboce věřící, uměla bratra pěkně poškádlit. Role měli jasně dány, on byl moudrý uhlazený pán, který ji neustále vychovával, ona nenapravitelná rebelka. Byla velmi společenská, takže se u nich vystřídaly během jediného dne třeba i čtyři návštěvy. Duševní mládí a humor si dokázala zachovat až do konce života a na otázku, kolik jí je let, říkávala, že devětatřicet. Tenkrát prý slavila narozeniny naposledy, později už to nestálo za to. A její oblíbená věta byla: „Těm, kteří nevěří, že Horymír skákal z vyšehradské skály na svém Šemíkovi, můžu jen vzkázat, já to viděla na vlastní oči!“ Doma totiž nejraději sedávala u kuchyňského stolu pod oknem, z nějž byl výhled na Vyšehrad. „U stolu měla takové tajné přihrádky – na sůl, na pepř a na frťánka. Ke konci života měla totiž naordinovanou přísnou dietu, ale vždycky, když to nikdo neviděl, jídlo si stejně ochutila. A dala si i toho panáčka,“ prozradila její kolegyně a přítelkyně Michaela Doležalová, která o ni ve stáří pečovala.
Mimořádný materiál
Profesně jí začalo přát štěstí až počátkem šedesátých let, kdy v ní Československá televize objevila mimořádný materiál pro postavy starších dam, které s noblesou a humorem rozdávají životní moudro. V paměti diváků se natrvalo usadila v roce 1970 jako bytná Harringtonová v bláznivé parodii režiséra Oldřicha Lipského na americké gangsterky Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Až tento typ ji opravdu proslavil a vynesl jí řadu krásných postav, mimo jiné i ve více než dvaceti televizních seriálech. Zatímco v sedmdesátých letech točila několikrát ročně, v následujícím desetiletí už práci před kamerou postupně omezovala, především kvůli věku. Přesto si v téměř devadesáti ještě zahrála ve čtyřdílném televizním dramatu z lékařského prostředí scenáristy Otto Zelenky Přísahám a slibuji a současně občas vystupovala i na divadelním jevišti.
Dáma každým coulem
I ve vyšším věku působila vždy elegantně, kultivovaně a mladistvě, milovala krásné klobouky a lodičky na vysokých podpatcích. S bratrem chodívala pravidelně do kostela, buď na Vyšehrad do kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, nebo do rotundy sv. Martina, kde Jan sloužil mše. Ve stáří už špatně chodila, takže se nechávala do kopce na Vyšehrad odvézt taxíkem. Bylo to ale drahé, takže jí soused Jaroslav Kohout časem nabídl, že ji bude do kostela vozit. Ani těsně před smrtí neztrácela životní optimismus, pravou dámou zůstala i na nemocničním lůžku v pražském Motole a na nic si nestěžovala. Na otázku, jak se jí daří, vždy odpovídala: „Špatně, ale dobře to snáším.“ Zemřela 15. května 1993 a odpočívá po bratrově boku na milovaném Vyšehradě, ve zvláštním oddělení, určeném pro řádové sestry voršilky, které najdeme na východní straně hned u vchodu.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Luboš Nečas: Marie Rosůlková osobně, Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských)
Vložil: Adina Janovská