Hubatá sestra kněze Marie Rosůlková musela o herecký sen bojovat
16.05.2025
Foto: Národní filmový archiv - Nationalfilm
Popisek: Poznáte ji? Marie Rosůlková v roce 1941, v melodramatu režiséra Miroslava J. Krňanského Gabriela
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Humorem přímo sršela a střílela si ze všech kolem. Když ale bylo třeba, nešla pro pořádně jadrný výraz daleko. A přestože byla hluboce věřící, svoji prostořekost nepovažovala za hřích.
Před kamerou sice stanula poprvé už v roce 1937 a od té doby hrála v dalších téměř padesáti filmech a televizních inscenacích, publikum si jí opravdu všimlo až o třicet let později, když ji Juraj Herz obsadil jako bezejmennou ženu, dožadující se rakvičky v hororové hořké komedii Spalovač mrtvol, natočené podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. A pak skvělá herečka s mimořádným smyslem pro humor Marie Rosůlková odstartovala svoji babičkovskou éru. Na krku sice měla už sedm křížků, její tvář ale stále napovídala někdejší krásku.
Moderní babička
V posledních letech se k nám nejčastěji vrací jako důchodkyně Janinka v Herzově komedii Holky z porcelánu a jako prababička v nestárnoucí letní romantice Léto s kovbojem, v níž rozehrála kouzelný koncert s Danou Medřickou. Za jeden z jejích nejlepších výkonů je ale považována babička v slavném seriálu spisovatelky Fan Vavřincové a režiséra Jaroslava Dudka Taková normální rodinka. Moderní myšlení a odvážný přístup k životu jí byly vlastní i v reálném životě, Meryčka nebo Merinka, jak jí láskyplně přezdívali kolegové, humorem sršela a střílela si ze všech kolem. Když ale na to přišlo, pro pořádně jadrný výraz nešla nikdy daleko, přestože byla hluboce věřící a jediný muž, s nímž si za celý život porozuměla, nosil sutanu katolického kněze. „Hrávala sice ženy, o jejichž přízeň muži bojovali, ale ve skutečnosti zůstala po celý život naivkou. Jako by kdysi (říká, že poslední narozeniny měla, když ji bylo třicet devět let) zastavila ručičky na hodinách… Protože ji nikdy nic nevyvedlo z míry, klouzala po laškovných vlnách života s úsměvem na rtech,“ napsal o ní rok před její smrtí kolega Svatopluk Beneš ve své knize vzpomínek.
Z banky ke „komediantům“
Narodila se 17. prosince 1901 v Plzni do rodiny ševce. Odmalička se ráda předváděla, všude byla středem pozornosti, milovala divadlo a snila o herecké kariéře. Na studium na Státní konzervatoři ale musela rychle zapomenout, protože v Praze už studoval její o rok starší bratr Jan, pozdější architekt a katolický kněz, a podporovat na studiích dvě děti přesahovalo možnosti rodinného rozpočtu. Absolvovala tedy alespoň dvouletou obchodní akademii, a pak nastoupila jako úřednice do plzeňské filiálky pražské Pozemkové banky. Divadlo jí ale nedalo spát, takže začala vystupovat s ochotníky a současně chodila alespoň na soukromé hodiny k Marii Laudové-Hořicové, babičce režiséra Elmara Klose, která po odchodu z Národního divadla kvůli úrazu učila na konzervatoři deklamaci a studium rolí.
Píseň lásky:
Moudrost kořeněná humorem
Ve dvaceti letech získala na tři sezóny první stálé angažmá v Městském divadle v Plzni, pak strávila rok na jevišti Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a další v pražském Divadle Vlasty Buriana. Z jednoho angažmá do druhého pak putovala až do roku 1934, kdy konečně zakotvila na delší dobu v pražském Vinohradském divadle. Zpočátku prošla i operetou a baletem a v činohře byla díky svému věku a křehkému půvabu předurčena pro role romantických naivek. Mnohem víc jí ale brzy „sedly“ postavy zkušených mladých žen, z nichž se časem přehrála do charakterních postav, převážně v komediálním repertoáru. Od roku 1950 byla déle než třicet let oporou hereckého souboru Městských divadel pražských a svoji ideální polohu našla v postavách laskavých starých dam, kořeněných jemným humorem, životní moudrostí i sklonem k parodii. Divadelní kariéru sice oficiálně ukončila v roce 1982, hrála ale dál prakticky až do smrti.
Vytrvalá bojovnice
K filmu se snažila dostat už od počátku třicátých let, dlouho se jí ale nedařilo uspět. V roce 1931 se zúčastnila kamerových zkoušek pro historicky první hudební film Jiřího Voskovce a Jana Wericha Pudr a benzin, později pro romantické drama režiséra Miroslava Josefa Krňanského Bezdětná, ani v jednom však nakonec nehrála. Dočkala se teprve v roce 1937, kdy si zahrála manželku hlavního hrdiny ve válečném dramatu režiséra Václav Binovce Poručík Alexander Rjepkin. Vzápětí ji miláček žen všech generací Rolf Wanka obsadil jako zpěvačku ve svém prvním a posledním pokusu o režii, sladkobolném dramatu Výdělečné ženy. Film ale u publika nezachránilo ani to, že si sám zahrál hlavního hrdinu a do role své partnerky obsadil úchvatnou Hanu Vítovou. Mariina filmová kariéra se tudíž navzdory jejímu nespornému talentu a nevšednímu půvabu rozjížděla jen velmi pomalu.
Pokračování v pondělí 19. května
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Luboš Nečas: Marie Rosůlková osobně, Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Svatopluk Beneš, Marie Valtrová: Svatopluk Beneš – Být hercem)
Vložil: Adina Janovská